Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 2915/2012

U S N E S E N Í

K. C. M.

Národnímu památkovémuu

, se sídlem v Praze 1, Valdštejnské náměstí 3, zastoupenému JUDr. Milošem Hoškem, advokátem v Praze 6, Velflíkova 4, o návrhu na obnovu řízení o vydání věci podle , vedené u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 13. 6. 2012, č. j. -89, takto:

I. Dovolání se

odmítá

.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání.

O d ů v o d n ě n í:

Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové shora označeným bylo ve výroku I. potvrzeno usnesení Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 19. 3. 2008, č. j. -31, kterým byl zamítnut návrh žalobkyně na obnovu řízení vedeného u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou pod sp. zn. (o uložení povinnosti žalovanému uzavřít s žalobkyní dohodu o vydání věci podle ). Odvolacím soudem bylo současně rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II.).

Odvolací soud dospěl ve shodě se soudem prvního stupně k závěru, že žaloba na obnovu řízení není důvodná. Obsah listinných důkazů předložených nově žalobkyní (doložen byl zejména seznam šlechty židovského původu z roku 1913) nepovažovaly nižší instance za způsobilý přivodit pro žalobkyni příznivější rozhodnutí ve věci. Důvod pro povolení obnovy řízení podle tak nebyl naplněn. V posuzované věci nebyla z hlediska požadované restituce splněna podmínka obsažená v ustanovení , o mimosoudních rehabilitacích – konfiskace majetku otce žalobkyně v roce 1942 nebyla projevem rasové perzekuce. Soudy při řešení věci vycházely jak ze skutkových zjištění podávajících se ze spisu, tak z ustálené judikatury Ústavního soudu (odvolací instance odkázala rovněž na usnesení ÚS sp. zn. , jež bylo vydáno v téže právní věci).

Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí spatřovala v tom, že právní otázky řešené soudem (výklad pojmu rasových důvodů konfiskace majetku podle ) měly být posouzeny jinak. Namítala, že závěr obecných soudů, odmítající možnost příznivějšího rozhodnutí ve věci v důsledku předložení nových důkazů, není správný (židovský původ otce shledávala jako příčinu jeho perzekuce v době minulé). Byla též přesvědčena, že za rasovou perzekuci ve smyslu není možné považovat pouze rasismus páchaný formou holocaustu na Židech – k opačnému výkladu podle jejího názoru nesměřuje bez dalšího ani Ústavní soud v nálezu sp. zn. . Dovolatelka žádala, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí nižších instancí a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalovaný se k dovolání písemně vyjádřil. Ztotožnil se s právními závěry učiněnými soudy obou nižších stupňů a navrhl, aby bylo dovolání žalobkyně odmítnuto.

Podle článku II. bodu 7. přechodných ustanovení , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, účinného od 1. 1. 2013, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, s výjimkou zákona, který se užije ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.

Protože napadené rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové bylo vydáno dne 13. 6. 2012, rozhodl dovolací soud o dovolání žalobkyně podle ve znění účinném do 31. 12. 2012.

Nejvyšší soud zjistil, že žalobkyně, zastoupená advokátem, podala dovolání v zákonné lhůtě (, ). Žalobkyně opírala přípustnost dovolání o ustanovení a dovolací důvod byl uplatněn podle , tj. pro tvrzenou nesprávnost právního posouzení věci odvolacím soudem.

Dovolání není přípustné.

Podle je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě na obnovu řízení. Ustanovení platí obdobně (viz ).

Přípustnost dovolání podle je dána, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí ve věci samé má po právní stránce zásadní význam.

Podle má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle a se nepřihlíží.

Kritérium zásadního právního významu napadené rozhodnutí odvolací instance nesplňuje. Právní posouzení věci odpovídá ustáleným judikatorním závěrům.

V ustanovení se uvádí, že žalobou na obnovu řízení může účastník napadnout pravomocný rozsudek nebo pravomocné usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, jsou-li tu skutečnosti, rozhodnutí nebo důkazy, které bez své viny nemohl použít v původním řízení před soudem prvního stupně nebo za podmínek uvedených v ustanovení a 211a též před odvolacím soudem, pokud mohou přivodit pro něho příznivější rozhodnutí ve věci.

Ústavní soud v nálezu ze dne 16. 12. 2004, sp. zn. (publikovaném ve Sbírce nálezů a usnesení ÚS pod č. 192/2004), zdůraznil, že restituční omezil v ustanovení možnost přezkoumávání převodů majetku odehrávajících se mimo rozhodné období toliko na nejextrémnější případy bezpráví – ke konfiskaci majetku muselo dojít z důvodu rasové perzekuce. Ústavní soud zaujal názor, že pojem rasové perzekuce je třeba pro účely restituční interpretovat tak, že zahrnuje pouze nejkřiklavější formy rasismu, páchané zejména formou holocaustu, nikoli však jiné formy perzekuce z důvodů národnostních (pozn. NS – výklad nezahrnuje ani politickou perzekuci).

K dovolatelkou předloženým důkazům, kterými měl být prokázán židovský původ jejího otce a jimiž bylo argumentováno pro povolení obnovy řízení, se lze vyjádřit týmž způsobem, jak to učinil Ústavní soud v usnesení ze dne 10. 4. 2012, sp. zn. , vydaném v téže právní věci a dále citovaném. V posuzované věci akty okupačních orgánů vůči právnímu předchůdci žalobkyně nelze považovat za projev rasové perzekuce ve smyslu ; důvody byly spíše majetnické a „politické“, příp. výrazem snahy potřít vlastenectví, vymýtit odpor proti fašistické okupaci a rozbít sounáležitost představitelů českého národa – jeho politických elit, jakož i jeho obyčejných občanů.

Přestože důvody ke konfiskaci majetku právního předchůdce žalobkyně nacistickou okupační mocí nebyly ospravedlnitelné, je nutno opakovaně akcentovat vůli zákonodárce, jasně vymezenou v restitučních zákonech, tj. napravit pouze ty křivdy, ke kterým došlo v letech 1948 až 1989. v (účinném od 1. 7. 1994 na základě ) umožnil nápravu dalších majetkových křivd, avšak pouze některých a za určitých podmínek,tedy v omezené míře. Ostatní tvrzené křivdy, nastalé před rozhodným obdobím, mezi něž lze zařadit i křivdy spáchané na právním předchůdci žalobkyně, nemohou být dnešními právními prostředky napravitelné (z usnesení Ústavního soudu sp. zn. ).

Nižší instance tedy rozhodly správně, pokud nové důkazy předložené v řízení neshledaly způsobilými přivodit pro žalobkyni příznivější rozhodnutí ve věci. Důvod pro povolení obnovy řízení podle nebyl naplněn.

Z výše řečených důvodů Nejvyšší soud podle věty první a dovolání žalobkyně odmítl.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle , a v návaznosti na tak, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu právo. Dovolání žalobkyně nebylo úspěšné a podání žalovaného nebylo nezbytné k účelnému bránění jeho práv ve smyslu

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle .

V Brně dne 15. května 2013JUDr. Ludvík D a v i d, CSc., v. r.předseda senátu