Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 572/2013

U S N E S E N Í

Dr. et Mgr. M. A.

České republice - Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových

se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42 (adresa pro doručování Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, Územní pracoviště Brno, Příkop 11, Brno), o zaplacení 69.578,-Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 18. prosince 2012, č. j. -152, takto:

I. Dovolání se

odmítá

.

II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Dovolání proti v záhlaví označenému rozsudku, jímž Krajský soud v Brně potvrdil rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 12. září 2012, č. j. -119, v části zamítající žalobu ohledně úroku z částky 69.578,- Kč ve výši 8% ročně od 2. 1. 2009 do zaplacení a ohledně úroku z prodlení z částky 69.578,- Kč ve výši 9,25% ročně od 2. 1. 2009 do 30. 6. 2009, 8,5% ročně od 1. 7. 2009 do 31. 12. 2009, 8% ročně od 1. 1. 2010 do 30. 6. 2010, 7,75% ročně od 1. 7. 2010 do 30. 6. 2012, 7,5% ročně od 1. 7. 2012 do 5. 9. 2012 a od následujícího dne až do zaplacení s úrokem z prodlení ročně ve výši, která odpovídá v každém jednotlivém kalendářním pololetí trvání prodlení v procentech součtu čísla 7 a repo sazby vyhlášené ve Věstníku České národní banky ve výši platné vždy k prvnímu dni příslušného kalendářního pololetí, není přípustné podle , , ve znění účinném do 31. 12. 2012 [srov. část první, čl. II, bod 7. (dále jen „ “)], a nebylo shledáno přípustným ani podle , neboť napadený rozsudek nemá ve věci samé po právní stránce zásadní význam ( ).

Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle a se nepřihlíží.

Žalobkyně předložila k dovolacímu přezkumu otázku promlčení práva na smluvní úroky a úroky z prodlení. Nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že její právo na zaplacení příslušenství za období od 2. 1. 2009 do zaplacení je promlčeno, protože žalobu rozšířila o tento požadavek teprve v průběhu řízení po uplynutí promlčecí doby. Prosazuje názor, že příslušenství pohledávky se promlčuje jako celek, a proto se podáním žaloby přerušuje běh promlčecí doby u smluvních úroků i úroků z prodlení jako celku i v případě, kdy se žalobou domáhala zaplacení smluvních úroků a úroků z prodlení pouze za určité období a svůj žalobní návrh rozšířila o požadavek na zaplacení smluvních úroků a úroků z prodlení za další období (od 2. 1. 2009 do zaplacení) až následně v průběhu řízení. K výkladu této otázky se Nejvyšší soud ve svých rozsudcích opakovaně vyjádřil (srovnej např. usnesení ze dne 20. 12. 2007, sp. zn. , a rozsudky ze dne 31. 1. 2007, sp. zn. , a ze dne 15. 6. 2011, sp. zn. ). Přijal a odůvodnil závěr, že jestliže ve stanovené promlčecí době dojde k uplatnění práva žalobou u soudu, běh promlčecí doby se staví dnem, kdy byla žaloba soudu podána [ , ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „obč. zák.“)], a to pouze v tom rozsahu, v jakém byl nárok uplatněn. Dojde-li k uplatnění pouze části pohledávky, staví se běh promlčecí doby pouze u této části. Jestliže je potom žaloba rozšířena, nemá takové rozšíření zpětné účinky. Z toho je zřejmé, že ke stavení běhu promlčecí doby může dojít jen ohledně práva na úhradu smluvních úroků a úroků z prodlení v té výši (resp. za takové období), v jaké bylo uplatněno včas. V rozsahu, v jakém je žaloba rozšířena až po skončení běhu promlčecí doby k uplatnění práva, nelze právo (je-li vznesena námitka promlčení) v rozsahu tohoto rozšíření přiznat. Žalobkyni lze sice dát za pravdu, že úroky z prodlení mají povahu opětujících se dávek, které lze věřiteli přiznat soudním rozhodnutím, i když se stanou splatnými teprve v budoucnu (srovnej např. stanovisko občanskoprávního kolegia a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 19. dubna 2006, Cpjn 202/2005, uveřejněné pod číslem 39/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) a že povinnost dlužníka platit úroky z prodlení se splněním dluhu (závazku) nevzniká samostatně (nově) za každý den trvání prodlení, ale jednorázově v den, kterým se dlužník ocitl v prodlení se splněním tohoto závazku; tímto dnem počíná u tohoto práva běžet promlčecí doba a jejím uplynutím se právo promlčí "jako celek" (srovnej rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 8. února 2007, sp. zn. , , uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 7, ročník 2007, pod číslem 104 a ze dne 22. 9. 2011, sp. zn. ). Tyto závěry lze vztáhnout i na smluvní úroky z poskytnuté půjčky s tím, že povinnost dlužníka hradit smluvní úroky vzniká dnem, na kterém se strany smluvního závazkového vztahu dohodly (např. dnem poskytnutí půjčky). Žalobkyně však pomíjí, že se žalobou ze dne 9. 8. 2010 domáhala zaplacení smluvních úroků a úroků z prodlení pouze do 1. 1. 2009 včetně. Využila tak svého práva disponovat s předmětem řízení a přistoupila k vymáhání části smluvních úroků a úroků z prodlení (rozdělila svoji pohledávku na více částí). Podáním žaloby proto došlo ke stavění promlčecí doby pouze ohledně smluvních úroků a úroků z prodlení, jichž se žalobou domáhala ( obč. zák.); ohledně zbývající části jejího nároku na zaplacení příslušenství pohledávky (příspěvku na individuální bytovou výstavbu) promlčecí doba běžela bez přetržení. Úroky a opětující se plnění se promlčují ve třech letech ( věta první před středníkem obč. zák.). V rozsahu, v jakém žalobkyně rozšířila žalobu podáním ze dne 6. 3. 2012, jí nelze právo na zaplacení smluvních úroků a úroků z prodlení za období od 2. 1. 2009 do zaplacení přiznat, neboť tak učinila až po uplynutí tříleté promlčecí doby, přičemž žalovaná vznesla námitku promlčení.

V posuzovaném případě odvolací soud rozhodl v intencích shora uvedeného výkladu, dospěl-li k závěru, že právo žalobkyně na zaplacení smluvních úroků a úroku z prodlení za období od 2. 1. 2009 do zaplacení je promlčeno s odůvodněním, že žalobkyně přistoupila k vymáhání tohoto nároku po uplynutí tříleté promlčecí doby (podáním ze dne 6. 3. 2012, kterým rozšířila původní žalobní návrh).

Dovolání není přípustné ani proti výroku rozsudku odvolacího soudu, kterým bylo rozhodnuto o nákladech řízení. Podle nepřichází přípustnost dovolání proti tomuto výroku v úvahu; tento výrok - byť je začleněn do rozsudku odvolacího soudu a stává se proto formálně jeho součástí - má vždy povahu usnesení podle ve spojení s a není rozhodnutím ve věci samé (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 4/2003). Ustanoveními , 238a a není přípustnost dovolání rovněž založena, neboť rozhodnutí odvolacího soudu o nákladech řízení nelze podřadit žádnému z tam taxativně vyjmenovaných případů.

Protože dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, dovolací soud je podle věty první a odmítl.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto za situace, kdy žalované, která by podle věty prvé, , a měla právo na jejich náhradu, v tomto řízení žádné náklady nevznikly. Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 30. dubna 2013

JUDr. Ivana Zlatohlávková

předsedkyně senátu