Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 4187/2011

U S N E S E N Í

P. H.,

o 105.850,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 6. 2011, č. j. -46, takto:

I. Dovolání se odmítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Obvodní soud pro Prahu 9 rozsudkem ze dne 3. 3. 2011, č. j. -23, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 1.450,- Kč s 7,75 % úrokem z prodlení od 21. 9. 2010 do zaplacení, žalobu co do částky 104.400,- Kč s úrokem z prodlení zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že dne 16. 4. 2009 žalobkyně provedla odtah osobního vozidla žalovaného z místní komunikace v Praze z důvodu komplexní údržby komunikace a odtažené vozidlo umístila na střežené parkoviště. Cena tohoto odtahu podle nařízení Rady hlavního města Prahy č. 13/20013 činila 1.300,- Kč a parkovné za první den 150,- Kč. Informace o prováděném čištění byla v souladu s rozhodnutím Úřadu městské části Praha 6 umístěna na komunikaci, na níž se vozidlo žalovaného nacházelo. Soud uzavřel, že žalovaný neuposlechl rozhodnutí silničního správního úřadu, když dne 16. 4. 2009 ponechal své vozidlo zaparkované v místě, kde byl zákaz stání, tím porušil povinnost vyplývající z ust. a 6 , o pozemních komunikacích, a žalobkyni tak vznikla škoda spočívající v ceně odtahu a parkovného za první den jeho střežení na parkovišti. S odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. soud neshledal důvodným nárok žalobkyně na úhradu ceny za parkovné za další požadované období, neboť po naplnění veřejného zájmu vyznačujícího se svou dočasností bylo povinností vlastníka komunikace odtažené vozidlo vrátit na místo, odkud muselo být odstraněno. Vzhledem k tomu, že značka obsahující zákaz státní silničních vozidel zakazovala stání pouze pro den 19. 4. 2009, nebylo žádného důvodu, aby žalobkyně po tomto dni vozidlo žalovaného držela na střeženém parkovišti. Tyto náklady nemohou být proto přičítány k tíži žalovaného.

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 29. 6. 2011, č. j. -46, odmítl odvolání žalobkyně proti vyhovujícímu výroku o věci samé a rozsudek soudu prvního stupně potvrdil v napadeném zamítavém výroku a ve výroku o nákladech řízení a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Uvedl, že právní závěry soudu prvního stupně na základě zjištěného skutkového stavu věci odpovídají aktuální judikatuře Nejvyššího soudu, a nepřisvědčil námitce žalobkyně, že soud svým rozhodnutím konstituoval pro ni dosud neexistující povinnost.

Proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ust. a podává je z důvodu podle Uvádí, že do vydání rozhodnutí Nejvyššího soudu č. j. -152 byla rozhodovací praxe soudů až na výjimky zcela jednotná, od té doby některé soudy prvního stupně rozhodují ve věcech odtahů vozidel provedených v souladu s , zcela protichůdně, a uvádí jejich příklady. Nesouhlasí se závěry Nejvyššího soudu v uvedeném rozhodnutí, neboť z pojmu „dočasnost“ zákazu stání byl odvozen termín „dočasné odstranění“ vozidla, který zákon o pozemních komunikacích nezná. Dovozuje, že vlastníkům místních komunikací tak byla stanovena zcela nová povinnost, a to vrátit odstraněné vozidlo ze střeženého parkoviště zpět na místo, odkud bylo z důvodu veřejného zájmu odstraněno, což neodpovídá ustanovení (v němž se stejně jako v , hovoří o odstranění vozidla bez jakýchkoliv rozlišení). Nejvyšší soud se ve shora uvedeném rozhodnutí dopustil ústavní nekonformnosti interpretace a aplikace hmotného práva, když rozšířil znění ust. zákona o pozemních komunikacích o další povinnosti. Pokud by měl zákonodárce v úmyslu zavést takovýto postup, jistě by pojem „odstranění“ nepoužil nebo by tuto povinnost vlastníka místní komunikace do zákonného ustanovení uvedl. V případě vracení odstraněných vozidel zpět na původní místo by byla porušena prevenční povinnost zakotvená v obč. zák. Navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou – účastníkem řízení ( ), zastoupeným advokátem ( a 4 ), dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Vzhledem k tomu, že rozsudek odvolacího soudu byl vydán dne 29. 6. 2011, postupoval Nejvyšší soud podle , , ve znění účinném do 31. 12. 2012 (srov. čl. II bod 7. ).

Podle ustanovení je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)].

Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle a se nepřihlíží ( ).

Dovolací soud je zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. ) a při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení ve věci samé po právní stránce zásadní význam, může jedině prostřednictvím dovolacího důvodu podle ustanovení posuzovat právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.

Dovolatelka rekapituluje v dovolání průběh řízení a opakuje námitky, s nimiž se odvolací soud vypořádal, avšak z popisu toho, s čím dovolatelka nesouhlasí, nelze dovodit právní otázku, jež by z hlediska činila rozhodnutí odvolacího soudu zásadně právně významným.

Odvolací soud potvrdil výrok rozsudku soudu prvního stupně o částečném zamítnutí žaloby s poukazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2010, sp. zn. , který byl uveřejněn pod č. 24/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a v němž Nejvyšší soud v obdobném případě dovodil, že je-li vlastníkem místní komunikace v souladu s ustanovením § 19 odst. 5 a 6 zákona o pozemních komunikacích, odstraněno silniční vozidlo na náklady jeho provozovatele, je vlastník místní komunikace (nepřevzal-li poté vozidlo jeho provozovatel) po odpadnutí důvodu veřejného zájmu, pro který byla místní komunikace označena dočasně dopravní značkou zákazu stání silničních vozidel, povinen vrátit odtažené vozidlo zpět na místo, odkud bylo odtaženo. Neučiní-li tak, zbytečně vytváří náklady spojené s parkováním vozidla na střeženém parkovišti, které nemohou být přičítány k tíži majitele (provozovatele) vozidla. Uvedené závěry obstály i v rovině ústavněprávní (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 19. 10. 2011, sp. zn. ).

Od závěrů vyslovených v rozhodnutí sp. zn. nemá dovolací soud důvod se odchylovat ani v posuzované věci. Právní posouzení nároku žalobkyně na náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s parkováním vozidla na střeženém parkovišti za období od 17. 4. 2009 do 20. 9. 2010, je v souladu s aktuální judikaturou Nejvyššího soudu a otázka důvodnosti nároku z hlediska námitek v dovolání uvedených není otázkou, jež by činila rozhodnutí odvolacího soudu zásadně právně významným ve smyslu a odst. 3 Soudní praxe byla sjednocena uveřejněním rozhodnutí sp. zn. ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, které obstálo i v přezkumu Ústavním soudem, a pokud některé soudy prvního stupně uvedenou judikaturu nerespektují, jak namítá dovolatel, tato okolnost nezakládá zásadní právní význam napadeného rozhodnutí.

Dovolání, jež není přípustné, Nejvyšší soud odmítl podle věty první a

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty první, , a za situace, kdy žalobkyně nemá na náhradu nákladů řízení právo, a žalovanému náklady dovolacího řízení nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 24. dubna 2013

JUDr. Marta Škárová

předsedkyně senátu