Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 2528/2012

U S N E S E N Í

městys Kamenice

Ředitelství silnic a dálnic ČR, státní příspěvková organizace

, se sídlem v Praze, Na Pankráci 546/56, o určení vlastnictví, vedené u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 15. 12. 2011, č. j. -100, takto:

I. Dovolání žalovaného

se odmítá

.

II. Žalovaný

je povinen

zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 6.413,- Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jeho advokátky Mgr. Dobroslavy Pezlarové.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Jihlavě ze dne 22. 2. 2010, č. j. -83, bylo ve výroku I. určeno, že žalobce není vlastníkem stavby mostu přes dálnici D1, evidenční číslo D1-161.1, v km 126,3, propojujícího veřejně přístupovou účelovou komunikaci po tomto mostu vedenou, situovanou na pozemcích parc. č. 22/16, 22/8, 22/14, 22/15, 914/15, 914/16, 1192/2, 914/14, 914/13, 914/10, 914/12, 914/11, 1162/11, 1162/10 a 1162/3, vše v obci Kamenice a kat. úz. Ř.; ve výroku II. rozsudku bylo rozhodnuto, že vzájemný návrh žalovaného, aby bylo určeno, že městys Kamenice je vlastníkem mostu – dálničního nadjezdu evidenční čísl o“D1-161.1, v km 126,329“ přes dálnici D1, původně označeného jako stavební objekt C 217, se zamítá. Rozsudkem Krajského soudu v Brně výše označeným byl ve výroku I. změněn výrok I. rozsudku Okresního soudu v Jihlavě tak, že se z něho vypouští slova „propojujícího veřejně přístupovou účelovou komunikaci po tomto mostu vedenou, situovanou na pozemcích parc. č. 22/16, 22/8, 22/14, 22/15, 914/15, 914/16, 1192/2, 914/14, 914/13, 914/10, 914/12, 914/11, 1162/11, 1162/10 a 1162/3, vše v obci Kamenice a kat. úz. Ř“. Jinak byl rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I., jakož i ve výrocích II. a III. potvrzen. Ve výroku II. rozsudku odvolacího soudu bylo rozhodnuto, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 20.600,- Kč.

Předmětem řízení byla žaloba, kterou se žalobce domáhal určení, že není vlastníkem stavby mostu přes dálnici D1, ev. č. D1-161.1, v km 126,3, jež není zapsána v evidenci katastru nemovitostí. Ve věci jde přitom o spor účastníků o právní posouzení vztahu účelové komunikace a mostní konstrukce v tom smyslu, zda je konstrukce součástí účelové komunikace či zda se jedná o samostatnou stavbu v občanskoprávním slova smyslu. Rozhodné aspekty věci jsou vedle ostatních skutkových zjištění a včetně stavu na místě samém následující:- dne 24. 11. 1982 byla mezi Ředitelstvím silnic a dálnic Praha (jako předávajícím) a Místním národním výborem Řehořov (jako organizací přejímající) uzavřena hospodářská smlouva č. HS 014A-110/82, které neobsahovala schvalovací doložku příslušných orgánů s poznámkou, že u předávající organizace odpadá dle směrnice FMD 21/76;- otázka hospodaření s nemovitostí v souvislosti s alternativou přechodu nemovitosti na obec podle ustanovení , o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí.

Odvolací soud ve věci samé potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, přičemž dospěl k závěru, že žalobce není vlastníkem předmětného mostu. Podle soudu není most součástí pozemku podle obč. zák. a neuplatní se tedy ustanovení , o pozemních komunikacích, ačkoliv z logiky věci vyplývá, že jde o stavbu pevně spojenou se zemí. Přechod předmětného mostu na obec v režimu soud nedovodil, jelikož ve věci nebyly splněny tři zákonné podmínky pro takový postup, zejména výkon práva hospodaření s nemovitostí v rozhodné době. Žalobce most jako svůj majetek neeviduje; žalovaný netvrdil, že by jej žalobce fakticky obhospodařoval, staral se o jeho údržbu či jej jinak chránil.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. Jeho přípustnost dovozoval ze zásadního právního významu napadeného rozhodnutí a jako důvod uvedl nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem. Uvedl, že soud nedostatečně posoudil celkovou situaci ve všech souvislostech, zejména, že předmětná mostní konstrukce zůstává bez majitele. Žalovaný pak takovým majitelem být nemůže. V souladu se svým posláním mu daným zřizovacíu, svého druhu svépomocí opravuje mostní komunikaci, která se nachází v havarijním stavu, aby tak zajistil elementární bezpečnost provozu na D1. Na závěr navrhl zrušení napadeného rozsudku odvolacího soudu.

K dovolání se vyjádřil žalobce, který navrhl dovolání odmítnout, popř. zamítnout.

Nejvyšší soud věc projednal podle ve znění před novelou provedenou , účinným od 1. 1. 2013, a zjistil, že žalovaný, zastoupený advokátem, podal dovolání v zákonné lhůtě (, ). Přípustnost dovolání žalovaný dovozoval z ustanovení a dovolací důvod, který by dovolací soud přezkoumal v případě přípustnosti dovolání, byl uplatněn podle

Přípustnost dovolání podle je dána, jestliže nemůže nastoupit přípustnost podle , b) (změna rozhodnutí soudu prvního stupně odvolacím soudem, vázanost soudu prvního stupně předchozím odlišným právním názorem odvolacího soudu) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí ve věci samé má po právní stránce zásadní význam. Podle má rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená otázka posouzena jinak.

Dovolání není přípustné.

Nejvyšší soud se skutkově i právně analogickou věcí zabýval v rozsudku ze dne 19. 8. 2008, sp. zn. , přičemž závěry v něm učiněné lze použít bez dalšího i na projednávanou věc. Z předchozího rozhodnutí plyne, že i v nyní projednávané věci nemůže vlastnictví obce Kamenice vyplývat z restitučního předpisu. Ustanovení předpokládá v souvislosti s restituční podmínkou práva hospodaření ke dni 23. 11. 1990, že šlo o faktické hospodaření (viz nález ÚS sp. zn. a bohatá konformní judikatura senátu 28 Cdo Nejvyššího soudu). V projednávané věci je to však žalovaný, kdo uvádí, že o most sám pečuje a provádí nezbytné opravy. Most (nadjezd) propojuje účelovou komunikaci, jejímž účelem bylo (je) zajišťovat přístup na zemědělské pozemky. Už samotné zajištění přístupu napovídá, že je splněn zákonný znak , o pozemních komunikacích, a že tedy, v daných místních podmínkách, o účelovou komunikaci jde. Tento závěr implikuje i další právní závěr, totiž že most je v posuzované věci způsobilý být samostatným předmětem právního vztahu (věcí) ve smyslu a násl. obč. zák. Právní úpravou rozhodnou pro určení vlastnictví k předmětnému mostu je v první řadě úprava a návazně předpisů o hospodaření se státním majetkem, jak dovolací soud již podrobněji dovodil ve věci sp. zn. . Nadto není žádoucí, aby v případě trvajícího špatného stavu nadjezdu a nevyřešené otázky vlastnictví došlo k ohrožení silničního provozu na dálniční vozovce, kterou most překlenuje.

Nejvyšší soud poté, co neshledal zásadní právní význam napadeného rozhodnutí, když příslušná problematika již byla soudem řešena, posoudil rozhodnutí odvolacího soudu jako správné a v souladu s konstantní judikaturou. Proto dovolací soud v souladu s ustanovením věty první a dovolání odmítl.

Úspěšnému žalobci vzniklo podle a právo na náhradu nákladů, vynaložených v řízení o dovolání. Žalobce se k dovolání písemně vyjádřil, čímž mu vzniklo právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Tyto náklady představovala odměna za jeden úkon právní služby, a to za písemné vyjádření k dovolání. Výchozí sazba odměny tu činila 20.000,- Kč, a to podle , ve znění dalších předpisů (vyjádření k dovolání doručeno soudu prvního stupně 29. 5. 2012, tudíž ještě před zrušením předmětné , a to nálezem Ústavního soudu č. 116/2013 Sb.). Tuto výchozí částku však bylo nutné dvakrát krátit, poněvadž v řízení byl protistranou učiněn jediný úkon a dovolání bylo odmítnuto (§ 14 odst. 1, § 15, § 18 odst. 1 cit. vyhl.). Po této redukci představovala definitivní výše odměny za úkon částku 5.000,- Kč, po přičtení 300,- Kč režijního paušálu a činila konečná výše nákladů dovolacího řízení částku 5.300,- Kč.

Podle stanoviska Nejvyššího soudu, uveřejněného pod R 52/98 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, je výrok soudu o tom, že náhrada nákladů řízení má být zaplacena advokátu (k jeho rukám), pouze určením platebního místa; osobou, jíž byla náhrada nákladů řízení přiznána, je účastník řízení (, ).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 15. května 2013JUDr. Ludvík D a v i d, CSc.předseda senátu