Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 3475/2011

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Pavla Příhody v právní věci žalobce Ing. V. V., zastoupeného JUDr. Ing. Pavlem Pikolou, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze, Volavkova 1848/17, proti žalované JUDr. K. M., zastoupené JUDr. Petrem Niplem, advokátem se sídlem v Praze, Na Pankráci 449/11, o zaplacení částky 1,515.524,50 Kč, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 27. května 2011, č. j. -268, takto:

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce podal dovolání proti rozsudku označenému v záhlaví, jímž Vrchní soud v Praze potvrdil zamítavý rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 2. června 2010, č. j. -227, a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Se zřetelem k datu vydání rozsudku odvolacího soudu se uplatní pro dovolací řízení - v souladu s bodem 7. čl. II přechodných ustanovení části první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - ve znění účinném do 31. prosince 2012 (dále též jen „“).

Dovolání není přípustné.

Dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve výroku ve věci samé, může být přípustné jen podle ustanovení a c) O případ uvedený pod písmenem b) v projednávané věci nejde, když ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by odvolací soud zrušil, a důvod založit přípustnost dovolání podle písmene c) [tedy tak, že dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam] Nejvyšší soud nemá.

Podle ustanovení rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle a se nepřihlíží.

Podle ustanovení věty první je dovolací soud při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně toho, jak jej dovolatel obsahově vymezil; proto při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil, případně jejichž řešení zpochybnil.

Z vylíčení uplatněných dovolacích námitek je zřejmé, že dovolatel nevymezuje žádnou takovou otázku, pro jejíž řešení by mohl Nejvyšší soud dospět k závěru o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí při splnění kritérií uvedených v ustanovení části věty před středníkem

Zpochybňuje-li dovolatel obsáhlou argumentací závěr odvolacího soudu o promlčení žalovaného nároku tvrzením, že žalovaná se bezdůvodně obohatila úmyslně, pak nekritizuje správnost právního posouzení věci (správnost výkladu norem hmotného práva a jejich aplikaci na zjištěný skutkový stav věci), nýbrž napadá správnost skutkových závěrů, na nichž odvolací soud pro něj nepříznivé právní posouzení založil. Dovolatel přehlíží, že dovolací důvod podle ustanovení (tj., že rozhodnutí odvolacího soudu nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování), pod který je možno výhrady proti zjištěním o skutkovém stavu věci z hlediska jejich obsahu podřadit, přípustnost dovolání podle ustanovení založit nemůže. Ostatně dovolatel se mýlí, dovozuje-li, že v případě prokázání úmyslu žalované obohatit se, by námitka promlčení musela být posouzena jako nedůvodná. Uplynula-li dovolateli subjektivní dvouletá promlčecí doba určená ustanovením (dále jen „obč. zák.“), je vznesená námitka promlčení důvodná bez ohledu na to, zda dovolateli ještě běží i druhá objektivní, ať už tříletá nebo desetiletá, promlčecí doba vyplývající z ustanovení obč. zák. (jak správně i soudy obou stupňů ve svých rozsudcích dovodily).

Na zásadní právní význam napadeného rozhodnutí nelze usuzovat z hlediska námitky, že odvolací soud se nezabýval uplatněnou námitkou podjatosti členek senátu 8 Cmo Vrchního soudu v Praze, čímž porušil právo dovolatele na spravedlivý proces. Ustanovení výslovně vylučuje přihlížet při posouzení přípustnosti dovolání podle ustanovení k okolnostem uplatněným dovolacím důvodem podle , jehož prostřednictvím lze namítat, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Přitom o situaci, kdy je námitka procesní vady odrazem střetu o výklad normy procesního práva a je jí tudíž uplatněn dovolací důvod nesprávného právního posouzení podle ustanovení , tu nejde; dovolatel v rámci námitek procesní vady žádnou otázku zásadního právního významu nevymezil (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 28. července 2010, sp. zn. , in www.usoud.cz), stanovící požadavek, aby právní otázka procesní povahy byla v dovolání zřetelně formulována. Pro úplnost lze dodat, že odvolací soud při posouzení vznesené námitky podjatosti postupoval zcela v souladu s ustanovením a judikaturou Nejvyššího soudu (srov. např. usnesení ze dne 30. ledna 2012, sen. zn. , in www.nsoud.cz, v němž dovolací soud dospěl k závěru, že případné pochybení soudu při postupu podle ustanovení není samo o sobě vadou, jež může mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Takovou vadu by zakládalo až zjištění, že námitka podjatosti byla důvodná a rozhodnutí vydal vyloučený soudce.).

Dovolatel žádnou právní otázku, natož otázku zásadního právního významu ve smyslu ustanovení , výslovně neformuluje, nesouhlasí-li se závěrem odvolacího soudu, že ke stavení běhu promlčecí doby podle ustanovení obč. zák. v dané věci nedošlo. Otázku stavení běhu promlčecí doby s ohledem na předchozí jiná řízení o tomtéž nároku odvolací soud posoudil, ztotožňuje se se závěry soudu prvního stupně, v souladu s ustanovením obč. zák., a dovolatel právní závěr, podle něhož ani v jednom z předchozích řízení řádně nepokračoval, a proto nedošlo ke stavení běhu promlčecí doby, na němž toto posouzení spočívá, nenapadá. Shodně jako v odvolacím řízení pouze vysvětluje, z jakého důvodu postupoval v obou předchozích řízeních o tomtéž nároku tak, jak postupoval.

S námitkou, že žalovaná jako soudní exekutorka „…přísahala chránit právo v ČR a pokud ví, že jde o bezdůvodné obohacení, i v případě napadeného rozhodnutí by měla sama spontánně tuto částku vrátit. Toto však do dnešního dne neučinila a tím porušila zásadu dobrých mravů, ke které soud musí přihlédnout i bez návrhu…“, dovolatel přichází v rozporu s ustanovením až v dovolacím řízení. Dovolací soud se jí proto nemohl zabývat.

Jelikož dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé není přípustné ani podle ustanovení a proti výroku o nákladech řízení není přípustné podle žádného ustanovení (srov. např. rozhodnutí uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), Nejvyšší soud je podle ustanovení věty první a odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení věty první, a , když dovolání žalobce bylo odmítnuto a vznikla mu tak povinnost nahradit žalované náklady dovolacího řízení. Ty sestávají ze sazby odměny za zastupování advokátem v částce 10.000,- Kč podle ustanovení bodu 5., , , a , z paušální náhrady 300,- Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle ustanovení , z náhrady za 21% daň z přidané hodnoty ve výši 2.163,- Kč a celkem činí 12.463,- Kč.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 29. dubna 2013

JUDr. Hana Gajdzioková

předsedkyně senátu