Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 825/2012

U S N E S E N Í

a) Z. B.,

b) B. B.

a

c) J. B.,

zastoupených JUDr. Miroslavou Kohoutovou, advokátkou se sídlem v Praze 3, Boleslavská č. 9, proti žalovaným

1) D. F.,

2) Ing. M. B.

a

3) K. B.,

zastoupeným Mgr. Ondřejem Tejnorou, advokátem se sídlem v Praze 5, Janáčkovo nábřeží č. 57, o určení dědického práva, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. , o dovolání žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. března 2010, č.j. , 50/2010-169, takto:

I. Dovolání žalobců

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění ( ):

Dovolání žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4.3.2010, č.j. , 50/2010-169, jímž byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 16.7.2008, č.j. -119, ve znění usnesení ze dne 2.9.2009, č.j. -156, kterým byla zamítnuta žaloba o určení, že žalované 1), 2) a 3) „nejsou dědičkami ze závěti ze dne 12.6.1998“ a že žalovaná 3) „není dědičkou ze závěti ze dne 2.2.1998“ po zůstaviteli Z. B., zemřelém dne 20.3.2003, a kterým bylo žalobcům uloženo, aby společně a nerozdílně zaplatili žalovaným na náhradě nákladů řízení 10.817,10 Kč k rukám jejich zástupce a České republice na účet Obvodního soudu pro Prahu 10 částku 9.496,40 Kč, a jímž bylo žalobcům uloženo, aby společně a nerozdílně zaplatili žalovaným na náhradě nákladů odvolacího řízení 16.320,- Kč k rukám advokáta Mgr. Ondřeje Tejnory, není přípustné podle ustanovení [ve znění účinném do 31.12.2012, neboť dovoláním je napaden rozsudek odvolacího soudu, který byl vydán přede dnem 1.1.2013 (srov. Čl. II bod 7 , kterým se mění , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) - dále jen ""], neboť ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí ve věci samé, které by odvolací soud zrušil. Dovolání nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení , neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemůže mít po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení

Žalobci v projednávané věci - jak vyplývá z obsahu jejich dovolání (srov. ) - právní posouzení věci (závěr o tom, jaký právní předpis má být ve věci aplikován, popřípadě jak má být právní předpis vyložen) odvolacím soudem nezpochybňují. Podstatou jejich námitek (spočívajících zejména v tom, že „soudy nedostatečně zjistily skutkový stav“; že soudní znalkyně MUDr. H. M. nesprávně vycházela „z konzultací s MUDr. B.“ a že ze zprávy Fakultní nemocnice Královské Vinohrady, kliniky anesteziologie a resuscitace, a čestných prohlášení J. B. a S. K. vyplývá, že zůstavitel „nebyl schopen si ve svém věku nic vyřizovat“) je nesouhlas se skutkovými zjištěními, z nichž rozsudek odvolacího soudu (a soudu prvního stupně, s jehož skutkovými závěry se odvolací soud ztotožnil) vychází [ohledně závěru, že „nic nenasvědčuje tomu, že by předmětné závěti nebyly projevem svobodné vůle zůstavitele“; že MUDr. H. M. „vycházela z veškeré dostupné zdravotnické dokumentace a také z písemné korespondence poskytnuté přímo žalobci“; že zůstavitel byl vždy „psychicky orientován v místě i čase bez známek psychické poruchy“ a „byl duševně plně způsobilý uvědomit si následky svého jednání“, když „v řízení nevyšlo najevo nic, z čeho by bylo možno usoudit na to, že zůstavitel při podpisu předmětných závětí jednal v duševní poruše“; že čestná prohlášení J. B. a S. K. jsou „z důkazního hlediska bezcenná“ a že „závěti obsahovaly všechny nezbytné zákonné náležitosti“, když také „byly zůstavitelem vlastnoručně podepsány“]. Podstatou těchto námitek je tedy nesouhlas s tím, ke kterým důkazům odvolací soud přihlížel a jak provedené důkazy hodnotil. Námitky žalobců v tomto směru nepředstavují uplatnění dovolacího důvodu podle ustanovení , ale dovolacího důvodu podle ustanovení

Z obsahu dovolání (z vylíčení důvodů dovolání – srov. ) dále vyplývá, že dovolatelé uplatňují také dovolací důvod podle ustanovení (namítají, že soudy neprovedly důkaz jimi navržený).

Shora uvedené námitky nemohou založit závěr o přípustnosti dovolání žalobců podle ustanovení K okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle ustanovení a podle ustanovení totiž nemůže být - jak je zřejmé již ze znění ustanovení - při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení , přihlédnuto (srov. k tomu též právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.6.2004, sp. zn. , publikovaném v časopise Soudní judikatura pod č. 132, roč. 2004, a obdobně též právní názor vyjádřený v usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 7.3.2006, sp. zn. , uveřejněném v časopise Soudní judikatura pod č. 130, roč. 2006).

Ani námitka žalobců, že „byli zkráceni na svých procesních právech“ tím, že soudy neprovedly jimi požadovaný důkaz (výslech advokáta JUDr. Holuba), není opodstatněná. Jednak proto, že již soud prvního stupně ve svém rozsudku dostatečně a srozumitelně odůvodnil, proč tento důkaz nemohl být proveden (svědek nebyl zbaven mlčenlivosti), a jednak proto, že žalobci nebyli ve věci neúspěšní pro neunesení důkazního břemene (odvolací soud na základě právního posouzení věci vycházejícího ze zjištěného skutkového stavu věci dospěl k závěru, že žalované 1), 2) a 3) jsou dědičkami zůstavitele, neboť závěť ze dne 2.2.1998 a závěť ze dne 12.6.1998 jsou platnými právními úkony). Přitom neúspěch v soudním řízení nemůže sám o sobě znamenat porušení práva na spravedlivý proces.

Protože dovolání žalobců proti rozsudku odvolacího soudu není přípustné, Nejvyšší soud České republiky je - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení věty první a odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení věty první, 224 odst. 1 a části věty před středníkem , neboť žalobci nemají s ohledem na výsledek dovolacího řízení na náhradu svých nákladů právo a žalovaným 1), 2) a 3) v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 22. dubna 2013

JUDr. Roman Fialapředseda senátu