Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 2885/2011

U S N E S E N Í

B. P.

J. H.

, bytem v M., o vypořádání společného jmění manželů, vedené u Okresního soudu v Mostě pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 10. března 2011, č. j. -103, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í:

Podle (dále jen „“) v odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně vyloží důvody, pro které je dovolání opožděné, nepřípustné, zjevně bezdůvodné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo pro které muselo být dovolací řízení zastaveno.

Okresní soud v Mostě (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 26. července 2010, č. j. -85, přikázal ze společného jmění účastníků do výlučného vlastnictví žalobkyně byt v domě na pozemcích v Mostě a podíl na společných částech domu na pozemcích o velikosti 532/29479, vše zapsané na listu vlastnictví u Katastrálního úřadu pro Ústecký kraj, Katastrální pracoviště M., pro obec M. a katastrální území M. Žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalovanému na jeho vypořádací podíl částku 192.500,- Kč do tří měsíců od právní moci rozsudku. Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení.

Krajský soud v Ústí nad Labem jako soud odvolací k odvolání žalobkyně rozsudkem ze dne 10. března 2011, č. j. -103, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost opřela o , a uplatnila přitom dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci ve smyslu Navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu i soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalovaný se k dovolání nevyjádřil.

Obsah rozsudků soudů obou stupňů, jakož i obsah dovolání, je účastníkům znám, tvoří obsah procesního spisu, a dovolací soud proto na ně pro stručnost odkazuje.

Podle článku II. – Přechodná ustanovení, bodu 7. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, účinného od 1. ledna 2013, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, s výjimkou zákona, který se užije ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.

Protože napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno dne 10. března 2011, projednal a rozhodl dovolací soud o dovolání žalobkyně podle ve znění účinném do 31. prosince 2012.

Dovolání není přípustné.

V řízení o vypořádání společného jmění manželů dovolací soud zkoumá přípustnost dovolání ohledně každé vypořádávané položky zvlášť (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. března 2011, sp. zn. , uveřejněný na internetových stránkách Nejvyššího soudu České republiky –

www.nsoud.cz

).

Ve vztahu k vypořádání částky 33.000 Kč „vrácené žalobkyni jako náklad vynakládaný společenstvím bytů na všechny byty v souvislosti s výměnou oken“ proto není dovolání přípustné podle , neboť hodnota tohoto peněžitého plnění nepřevyšuje 50.000,- Kč.

Ve zbývajícím rozsahu může být dovolání v řešené věci přípustné proti rozsudku odvolacího soudu podle jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění přípustnost dovolání nezakládají), přičemž se současně musí jednat o právní otázky zásadního významu.

Závěr, že napadené rozhodnutí nemá ve věci samé po právní stránce zásadní význam, přitom Nejvyšší soud přijal s vědomím faktu, že Ústavní soud nálezem pléna ze dne 21. února 2012, sp. zn. , zrušil ustanovení až uplynutím 31. prosince 2012, a s přihlédnutím k tomu, že v době podání dovolání měla dovolatelka právo legitimně očekávat, že splnění podmínek formulovaných ustanovením povede k věcnému přezkumu jí podaného dovolání (k tomu srovnej též nález Ústavního soudu ze dne 6. března 2012, sp. zn. ).

Protože dovolání opírající se o je přípustné jen pro řešení právních otázek, je v tomto případě dovolatelka oprávněna napadnout rozhodnutí odvolacího soudu jen z dovolacího důvodu podle V dovolání proto nelze uplatnit dovolací důvody podle a odst. 3 , a dovolací soud tak musí vycházet ze skutkových zjištění učiněných v nalézacím řízení, což znamená, že se nemůže zabývat jejich správností. Dovolacím důvodem podle , tj. vadami řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, by se dovolací soud mohl zabývat jen v případě přípustného dovolání.

Při posuzování přípustnosti dovolání pro řešení otázky zásadního právního významu se předpokládá, že dovolací soud bude reagovat na právní otázku, kterou dovolatel konkrétně vymezí (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. června 2004, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura, 2004, sešit č. 7, pořadové č. 132, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. září 2004, sp. zn. , uveřejněné v časopise Právní rozhledy, 2005, č. 12, str. 457 a řada dalších, implicite též nález Ústavního soudu ze dne 20. února 2003, sp. zn. , uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, C. H. Beck, svazek 29, 2003, pod pořadovým č. 23). Jestliže taková právní otázka není v dovolání určitě a s dostatečnou srozumitelností vymezena, nelze žádat po dovolacím soudu, aby se jeho dovolací přezkum stal bezbřehou revizí věci, jež by se ocitla v rozporu s přezkumnými limity dovolacího řízení, danými zejména ustanovením (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. prosince 2008, sp. zn. , uveřejněné na internetových stránkách Nejvyššího soudu – www.nsoud.cz). Pokud dovolání neformuluje žádnou otázku zásadního právního významu, nevede ani polemiku s právními názory odvolacího soudu, ale zpochybňuje skutkové závěry odvolacího soudu, pak nemůže být přípustnost dovolání pro zásadní právní význam napadeného rozhodnutí založena [k tomu srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. října 2006, sp. zn. , uveřejněné v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod pořadovým č. C 4666 (dále jen „Soubor“)].

Dovolatelka žádnou relevantní otázku zásadního právního nevymezuje a tato se nepodává ani z obsahu dovolání. Předmětem dovolání není nic, co by zakládalo zásadní právní význam napadeného rozhodnutí.

Rozhodnutí odvolacího soudu je nadto v souladu s judikaturou dovolacího soudu.

Dovolatelka především nesouhlasí se způsobem, jakým se odvolací soud vypořádal s majetkovým právem spojeným s leasingovou smlouvou na osobní automobil, kterou žalovaný uzavřel za trvání manželství. Má za to, že do společného jmění manželů nelze „započítat hodnotu cizí věci … vlastnicky náležející leasingové společnosti“. Získal-li žalovaný osobní automobil od leasingové společnosti do svého výlučného vlastnictví, soud měl aplikovat a žalobkyni by mělo být uhrazeno

, co ze společného majetku bylo vynaloženo na majetek jen jednoho z manželů, v tomto případě leasingové splátky zaplacené za dobu trvání manželství.

Nejvyšší soud např. již v rozsudku ze dne 24. února 2005, sp. zn. , publikovaném v Souboru pod pořadovým č. C 3283 uvedl, že jestliže podnikající manžel uzavře za trvání manželství leasingovou smlouvu, jejímž předmětem je věc, kterou užívá k podnikání a k níž nabude vlastnictví až po zániku manželství, nemůže být tato věc předmětem vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů. V uvedeném případě lze jen uvažovat o tom, že podnikající manžel má majetkové právo ve vztahu k leasingové společnosti a že jeho hodnota by měla být zahrnuta do aktiv jeho podnikání, jež jsou určující pro stanovení výsledné částky, kterou by měl do bezpodílového spoluvlastnictví manželů nahradit (viz též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. července 2005, sp. zn. , uveřejněný na internetových stránkách Nejvyššího soudu – www.nsoud.cz).

Z citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu vyplývá, že leasing představuje majetkové právo, které má svou hodnotu. Odvolací soud (stejně jako soud prvního stupně) v souladu s tímto závěrem vyšel při vypořádávaní společného jmění manželů z hodnoty takového majetkového práva spojeného s leasingovou smlouvou. Při ocenění ceny práva vyplývajícího z leasingové smlouvy nelze vycházet jen z ceny auta a výše leasingových splátek (ať již splacených nebo dosud neuhrazených). V souladu s tím je zvolený postup odvolacího soudu, kdy hodnotu práva stanovil znalec a vyšel přitom z ceny, které by bylo dosaženo při převodu obdobného leasingu v obvyklém obchodním styku. Rozhodnutí odvolacího soudu je tedy správné, a je v souladu se stávající judikaturou dovolacího soudu.

Dovolatelka též zpochybňuje správnost znaleckého posudku, oceňujícího bytovou jednotku. Otázka správnosti stanovení obvyklé ceny věci k tomu povolaným soudním znalcem není otázkou právní, ale skutkovou. Námitka, že žádný ze znaleckých posudků nestanovil cenu bytu dle jeho skutečného stavu ke dni rozvodu, neboť nezohlednil investici dovolatelky do bytového jádra, představuje tvrzené pochybení při zjišťování skutkového stavu věci, které nemůže založit přípustnost dovolání opírající se o řešení otázky zásadního právního významu (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. prosince 2007, sp. zn. , uveřejněné v Souboru pod č. C 5758, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. června 2007, sp. zn. , uveřejněné tamtéž pod č. C 5211).

Nejvyšší soud proto dovolání podle věty první a odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z , , a a skutečnosti, že úspěšnému žalovanému žádné náklady v dovolacím řízení nevznikly (nebylo podáno vyjádření k dovolání).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 29. dubna 2013

JUDr. Jiří Spáčil, CSc.

předseda senátu