Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 2292/2011

U S N E S E N Í

AB 5 B.V

V. P.

, zastoupenému Mgr. Alešem Čápem, advokátem se sídlem v Jihlavě, Divadelní 1604/8, o zaplacení částky 31.637,49 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 19. listopadu 2010, č. j. -195, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Brně rozsudkem ze dne 10. prosince 2008, č. j. -146, uložil žalovanému zaplatit žalobkyni úrok vyčíslený součtem částky ve výši 18.729,90 Kč a částky stanovené ve výši 26,64 % ročně z částky 30.829,41 Kč od 15. srpna 2003 do zaplacení (výrok I.) a náhradu nákladů řízení (výrok II.).

K odvolání žalovaného Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 19. listopadu 2010, č. j. -195, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v části výroku I., kterou bylo žalovanému uloženo zaplatit úroky vyčíslené součtem částky 18.723,90 Kč a částky stanovené ve výši 26,64 % ročně z částky 30.829,41 Kč od 15. srpna 2003 do zaplacení (první výrok), v části výroku I., kterou bylo žalovanému uloženo zaplatit úroky ve výši 6,- Kč, rozsudek změnil tak, že žalobu v tomto rozsahu zmítl (druhý výrok) a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (třetí a čtvrtý výrok).

Proti rozsudku odvolacího soudu (v celém rozsahu) podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení (dále též jen „“) a důvodnost o ustanovení , namítaje, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

Dovolatel odvolacímu soudu (i soudu prvního stupně) vytýká, že nesprávně posoudily jeho skutková tvrzení a provedené důkazy a z nich přijaly nesprávné právní závěry. Podle názoru dovolatele nejsou dány podmínky pro přiznání nároku žalobkyně. Má za to, že ustanovení, podle něhož žalobkyně uplatnila právo na úrok z úvěru i právo na smluvní pokutu, je neplatné pro rozpor s ustanovením a se zásadami poctivého obchodního styku podle ustanovení obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“). Jde totiž o kombinaci dvou sankčních instrumentů, smluvní pokuty a úroku, resp. dvojitou smluvní pokutu, která nemůže požívat právní ochrany. Navrhuje, aby dovolací soud vyslovil závazný právní názor ukládající odvolacímu soudu uplatnit moderační právo a snížit tuto sankci. Jako důvod podání dovolání dovolatel uvádí rovněž své tíživé majetkové poměry, neboť je nemajetný a invalidní důchodce.

Proto navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

V průběhu dovolacího řízení žalobkyně změnila svou obchodní firmu z PPF B1 B.V. na AB 5 B. V. Nejvyšší soud k této změně přihlédl při označení žalobkyně v záhlaví rozhodnutí.

Vzhledem k datu vydání rozsudku odvolacího soudu se uplatní pro dovolací řízení-v souladu s bodem 7. čl. II přechodných ustanovení části první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - ve znění účinném do 31. prosince 2012.

Dovolání v této věci není přípustné.

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon (v ustanoveních až 239 ) připouští.

Podle ustanovení dovolání podle odstavce 1 není přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč a v obchodních věcech 100 000 Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.

V projednávané věci jde o nárok ze smlouvy o úvěru uzavřené podle ustanovení § 497 a násl. obch. zák., přitom závazkový vztah založený smlouvou o úvěru je podle ustanovení § 261 odst. 3 písm. d) obch. zák. závazkovým vztahem obchodním bez ohledu na povahu účastníků, a z procesního hlediska jde o obchodní věc (k tomu srov. např. důvody rozhodnutí uveřejněných pod čísly 1/2000 a 16/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Dovolání směřující proti výroku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen přisuzující výrok rozsudku soudu prvního stupně co do částky 18.723,90 Kč představující kapitalizované úroky z úvěru, není podle ustanovení přípustné.

Dovolání proti třetímu a čtvrtému výroku rozsudku odvolacího soudu, jimiž bylo rozhodnuto o nákladech řízení před soudy obou stupňů, není přípustné podle žádného z ustanovení až (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Nejvyšší soud proto dovolání v tomto rozsahu odmítl podle ustanovení a

Podle ustanovení může dovolání podat účastník řízení. Z povahy dovolání jako opravného prostředku přitom plyne, že k dovolání je oprávněna jen ta strana (účastník řízení), které nebylo rozhodnutím odvolacího soudu plně vyhověno, případně které byla tímto rozhodnutím způsobena určitá újma na jejich právech - v konstantní judikatuře se tato legitimace k dovolání označuje též jako subjektivní přípustnost dovolání. Druhým výrokem rozsudku odvolacího soudu, kterým byl změněn rozsudek soudu prvního stupně a žaloba o zaplacení úroku ve výši 6,- Kč zamítnuta, nemohla být žalovanému způsobena žádná újma na jeho právech, kterou by bylo možno zhojit v dovolacím řízení. V tomto rozsahu bylo dovolání podáno někým, kdo k němu nebyl oprávněn. Nejvyšší soud proto dovolání žalovaného v této části odmítl podle ustanovení věty první a

Dovolání žalovaného však není přípustné ani ve zbývající části.

Přípustnost dovolání proti rozsudku odvolacího soudu upravuje ustanovení

Jde-li o rozhodnutí, jímž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku ve věci samé ohledně úroku ve výši 26,64 % ročně z částky 30.829,41 od 15. srpna 2003 do zaplacení, přichází v úvahu jen přípustnost dovolání za podmínek uvedených v ustanovení a c) V projednávané věci však není přípustnost dovolání podle ustanovení dána, poněvadž soud prvního stupně ve svých předchozích dvou rozsudcích (zrušených odvolacím soudem) rozhodl o úrocích ve výši 26,64 % ročně shodně - žalobě vyhověl.

Důvod založit přípustnost dovolání podle písmene c) téhož ustanovení (tedy tak, že dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam) Nejvyšší soud nemá. Je tomu tak proto, že dovolatel uplatňuje dovolací důvod podle ustanovení (tj. že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci), který však u dovolání přípustného podle ustanovení nemá k dispozici, jak vyplývá z výslovného znění ustanovení , části věty za středníkem Vytýká-li dovolatel odvolacímu soudu nesprávnost závěru o právu žalobkyně na úroky z úvěru, nevymezuje takovou právní otázku, pro jejíž řešení by mohl Nejvyšší soud dospět k závěru o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí při splnění kritérií uvedených v ustanovení části věty před středníkem , podle něhož rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolatel ve své argumentaci navíc přehlíží, že odvolací soud rozhodl pouze o úrocích z úvěru ve výši 26,64 % z částky jistiny 30.829,41 Kč a o smluvní pokutě vůbec nerozhodoval. Úroky z úvěru pak nejsou sankcí, nýbrž cenou peněz poskytnutých věřitelem dlužníku, jak vyplývá z ustanovení obch. zák. a správně uvedl odvolací soud. Námitky dovolatele se tak zcela míjí s právním posouzením věci odvolacím soudem.

Nejvyšší soud proto dovolání i v tomto rozsahu podle ustanovení a odmítl jako nepřípustné.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení věty první, a , neboť žalovaný, jehož dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu nákladů právo a žalobkyni podle obsahu spisu náklady v dovolacím řízení nevznikly.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 23. dubna 2013

JUDr. Hana G a j d z i o k o v ápředsedkyně senátu