Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 891/2013

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Pavla Simona a JUDr. Pavla Pavlíka ve věci žalobkyně Mgr. M. S., zastoupené JUDr. Jaroslavou Vančurovou, advokátkou, se sídlem v Jablonci nad Nisou, Na Pláni 3794/2,proti žalované České republice - Ministerstvu vnitra, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3, o zaplacení částky 72.210,- Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze dne 17. 10. 2012, č. j. -58, takto:I. Dovolání se odmítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, které však Nejvyšší soud podle ustanovení , , , ve znění účinném do 31. 12. 2012 (srov. čl. II bodu 7. , dále jen „“), odmítl jako nepřípustné.

Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozhodnutí ve věci samé může být přípustné pouze podle ustanovení (se zřetelem k nálezu Ústavního soudu ČR ze dne 28. 2. 2012, sp. zn. , je zrušeno uplynutím doby dne 31. 12. 2012; k tomu viz i nález ze dne 6. 3. 2012, sp. zn., dostupný na internetových stránkách Ústavního soudu, http://nalus.usoud.cz), přičemž o situaci předvídanou v ustanovení nejde, tedy tak, že dovolací soud - jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení ( ) - dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam ( ).

Závěr odvolacího soudu o subsidiární povaze odpovědnosti státu za žalobkyní utrpěnou škodu ve vztahu k odpovědnosti osoby, která měla žalobkyni škodu přímo způsobit, nepředstavuje jiné řešení ve smyslu , když je v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 8. 2010, sp. zn. , uveřejněný pod č. 48/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ze dne 20. 12. 2011, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 10. 2011, sp. zn. ). Ostatně žalobkyně, ač zastoupena advokátkou, ve svém dovolání s judikatorními závěry dosaženými v těchto rozhodnutích (a dalších uvedených v napadeném rozsudku) nijak kvalifikovaně nepolemizuje a není tedy zjevné, na jakých argumentech staví svůj opačný právní názor. Odkaz žalobkyně na nález Ústavního soudu ve věci sp. zn. je nepřiléhavý, neboť otázkou rozhodnou pro posouzení této věci není povaha odpovědnosti státu za způsobenou škodu, kterou se uvedený nález zabývá, ale právě otázka subsidiární povahy této odpovědnosti, kterou daný nález neřeší.

K žalobkyní tvrzené vadě řízení (nevypořádání se s odkazem žalobkyně na nález Ústavního soudu ve věci sp. zn. ) nelze rovněž při zkoumání přípustnosti dovolání podle zásadně přihlížet (srov. ), s výjimkou situace, že by jednalo o otázky zásadně významné z hlediska výkladu procesního práva, což však není tento případ.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. věty první, a , neboť žalované v dovolacím řízení náklady nevznikly a žalobkyně nemá s ohledem na výsledek dovolacího řízení na náhradu svých nákladů právo.

Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 24. dubna 2013

JUDr. František Ištvánek, v. r.

předseda senátu