Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 379/2012

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í:

Vrchní soud v Praze k odvolání žalovaného v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek ze dne 23. února 2010, č. j. -68, jímž Krajský soud v Plzni ponechal v platnosti směnečný platební rozkaz ze dne 17. září 2008, č. j. –13, kterým žalovanému uložil zaplatit žalobci částku 800.000,-Kč s 6% úrokem z částky 200.000,- Kč od 4. listopadu 2007 do zaplacení, z částky 200.000,-Kč od 26. prosince 2007 do zaplacení, z částky 200.000,-Kč od 27. prosince 2007 do zaplacení a z částky 200.000,- Kč od 26. května 2008 do zaplacení, dále směnečnou odměnu ve výši 2.666,- Kč a náhradu nákladů řízení (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).

Odvolací soud – odkazuje na ustanovení a 4 , (dále jen „“) – shodně se soudem prvního stupně uzavřel, že žalovanému se prostřednictvím včas uplatněných námitek správnost směnečného platebního rozkazu zpochybnit nepodařilo. Dále zdůraznil, že námitkové řízení je ovládáno koncentrační zásadou, jež žalovanému směnečnému dlužníkovi brání v tom, aby „rozšířil obsah svých námitek nad rámec námitek podaných v zákonné třídenní lhůtě od doručení směnečného platebního rozkazu“. Z obsahu včas podaných námitek je přitom zřejmé, že žalovaný v nich ani rozpor obsahu smluv o půjčce (na jejichž základě měly vzniknout pohledávky zajištěné spornými směnkami) s dobrými mravy, ani sjednání nepřiměřeně vysoké smluvní pokuty nenamítal. Odvolací soud se proto těmito „dodatečnými“ námitkami nezabýval.

Proti rozsudku odvolacího soudu (a to výslovně proti oběma jeho výrokům) podal žalovaný dovolání, které má za přípustné podle ustanovení písmeno c) , namítaje, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, tj. uplatňuje dovolací důvody podle ustanovení

Podle dovolatele odvolací soud pochybil, nezabýval-li se (při posuzování důvodnosti včas uplatněné námitky nedostatku kauzy) také otázkou (ne)platnosti sjednané smluvní pokuty a tvrzeným rozporem obsahu uzavřených smluv o půjčce s dobrými mravy. Učinil-li by tak, musel by dospět k závěru, že směnky, jejichž zaplacení se žalobce domáhá, měly zajišťovat pohledávky z neplatných právních úkonů a žalovaným uplatněná námitka „nedostatku a neexistence“ kauzy je tudíž důvodná.

Proto požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.

Dovolání žalovaného proti rozsudku odvolacího soudu Nejvyšší soud odmítl podle a jako nepřípustné.

V rozsahu, ve kterém dovolání směřuje i proti té části prvního výroku napadeného rozsudku, jíž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o nákladech řízení, a proti druhému výroku rozsudku o nákladech odvolacího řízení tak Nejvyšší soud učinil bez dalšího, jelikož potud není dovolání objektivně přípustné (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2002, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jež je – stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže – veřejnosti dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu).

Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé pak může být přípustné pouze podle ustanovení , tedy tak, že dovolací soud – jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody, včetně jejich obsahového vymezení ( ) – dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Dovolatel však (oproti svému mínění) Nejvyššímu soudu žádnou otázku, z níž by bylo možné usuzovat na zásadní právní význam napadeného rozhodnutí, k řešení nepředkládá.

Závěr, podle něhož lze správnost směnečného platebního rozkazu prověřit jen z pohledu včasných a odůvodněných námitek, totiž jednoznačně vyplývá z ustanovení

a 3 (k tomu, že v takovém případě nejde o otázku zásadního právního významu, viz např. důvody usnesení ze dne 31. října 2007, sp. zn. a ze dne 23. února 2011, sp. zn. ). Ani Nejvyšší soud přitom nemá žádné pochybnosti o tom, že žalovaný výhradu, podle níž jsou smlouvy o půjčce, stejně jako v nich sjednané smluvní pokuty neplatné pro rozpor s dobrými mravy, ve včasných námitkách neuplatnil a odvolací soud tak k ní – se zřetelem ke koncentraci řízení o námitkách (srov. ustanovení , 4 ) – nemohl při rozhodování o tom, zda směnečný platební rozkaz bude ponechán v platnosti, přihlížet (v této souvislosti srov. též důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. ledna 2009, sp. zn. , a ze dne 30. března 2010, sp. zn. , jakož i rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 31. října 2006, sp. zn. , uveřejněný v časopise Právní rozhledy, číslo 7, ročník 2007).

Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení , a , když dovolání žalovaného Nejvyšší soud odmítl a žalobci žádné náklady v souvislosti s dovolacím řízením podle obsahu spisu nevznikly.

Rozhodné znění pro dovolací řízení se podává z bodu 7., části první, článku II. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 28. března 2013

Mgr. Jiří Z a v á z a l

předseda senátu