Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Žiadne známe citácie.
0D6D77CB0B02F439C1257B6000433EA0.html
HTML · 10.68 KB
No categories available
33 Nd 100/2013
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudkyň JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci Mgr. L. N.,soudkyně Okresního soudu Brno-venkov, za účasti navrhovatele Ing. P. K., o zbavení způsobilosti k právním úkonům, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 82 Nc 917/2012 , o návrhu Ing. P. K. na přikázání věci z důvodu vhodnosti (§ 12 odst. 2 , 3 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o.s.ř. “), takto:
O d ů v o d n ě n í:
V záhlaví označené věci Ing. P. K. podáním ze dne 18. 7. 2012 navrhl (posuzováno podle jeho obsahu), aby věc byla přikázána Obvodnímu soudu pro Prahu 5 z důvodu vhodnosti. Svůj návrh odůvodnil tak, že u uvedeného soudu není pověst soudců
„momentálně zdevalvovanou obdobně jako v případě soudců zdejších“
.
Mgr. L. N. s přikázáním věci Obvodnímu soudu pro Prahu 5 nesouhlasila s odůvodněním, že pro to nejsou dány zákonné důvody.
Podle § 12 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř. “), může být věc přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti.
Důvody vhodnosti podle citovaného ustanovení mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. Jde zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji. K přikázání věci jinému než příslušnému soudu by však mělo docházet pouze výjimečně, a to ze závažných důvodů, neboť je uplatňováno jako výjimka z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobo d, publikované pod č. 2/1993 Sb. ). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání soudu jinému tedy musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu. Zákon přitom výslovně zakotvuje právo účastníků vyjádřit se k důvodu delegace i k soudu, k němuž má být věc delegována, aby vhodnost takového postupu mohla být zvážena i z pohledu jejich poměrů; delegací totiž nesmí být navozen stav, který by se v poměrech některého z účastníků projevil zásadně nepříznivě.
Okolnosti uváděné navrhovatelem nelze považovat za důvod k delegaci věci jinému soudu z důvodu vhodnosti podle § 12 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , navíc je třeba přihlédnout k negativnímu stanovisku Mgr. L. N.
Nejvyšší soud proto rozhodl, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení (§ 12 odst. 3 , věta první, o. s. ř. o. s. ř. ).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 30. dubna 2013
JUDr. Pavel K r b e k,v. r.
předseda senátu