Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 3836/2011

U S N E S E N Í

NAABBAU, spol. s. r. o.

V. R.,

zastoupené JUDr. Evou Kubikovou, advokátkou se sídlem Plzeň, Havlíčkova 1100/20, o nahrazení projevu vůle, vedené u Okresního soudu Plzeň - město pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 30. března 2011, č. j. -264, takto:

I. Dovolání

se odmítá.

II. Žádná z účastnic

nemá

právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 30. března 2011, č. j. -264, potvrdil rozsudek ze dne 15. prosince 2010, č. j. -236, jímž Okresní soud Plzeň - město uložil žalované povinnost „uzavřít se žalobkyní kupní smlouvu o prodeji pozemku o výměře 7114 m2 (pozemky ve zjednodušené evidenci - parcely původ Přídělový plán nebo jiný podklad – GP), nacházejícího se v katastrálním území L. u D., obec P., zapsaného na LV vedeném Katastrálním úřadem pro Plzeňský kraj, Katastrální pracoviště Plzeň - město“, za kupní cenu 3,300.000,- Kč (blíže uvedeného obsahu) a rozhodl o náhradě nákladů řízení účastníků a státu; současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Dovolání žalované proti rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle , , ve znění účinném do 31. 12. 2012 - dále jen „ “ (srovnej článek II bod 7. přechodných ustanovení ), a nebylo shledáno přípustným ani podle , neboť hodnocením v něm obsažené argumentace nelze dospět k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle a se nepřihlíží ( ).

Prostřednictvím způsobilého dovolacího důvodu podle žalovaná nastolila k dovolacímu přezkumu otázky, zda smlouva o budoucí kupní smlouvě ze dne 19. 12. 2006 a plná moc, kterou udělila J. R., jsou platnými právními úkony a zda soud v rozhodnutí nahrazujícím projev vůle uzavřít kupní smlouvu může doplnit identifikační údaj o pozemku, který ve smlouvě o smlouvě budoucí chybí. Prosazuje názor, že smlouva o smlouvě budoucí i plná moc jsou neplatné pro neurčitost označení pozemku, jenž má být předmětem kupní smlouvy (plná moc pak i z důvodu absence uvedení kupní ceny, za niž má být pozemek prodán), a že soud rozhodující o nahrazení projevu vůle ( ) nemůže výkladem doplnit identifikaci pozemku, která ve smlouvě o smlouvě budoucí není uvedena.

Takto vymezené otázky rozsudek odvolacího soudu nečiní ve věci samé zásadně právně významným, neboť odvolací soud je vyřešil v souladu s ustálenou judikaturou. Nejvyšší soud již dříve dovodil, že účelem smlouvy o smlouvě budoucí není vklad vlastnického práva na základě této smlouvy do katastru nemovitostí, nýbrž pouze uzavření budoucí kupní smlouvy; proto postačuje, aby byl předmět zamýšleného převodu ve smlouvě o smlouvě budoucí označen tak, aby byl nezaměnitelný s jiným předmětem (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 7. 2000, sp. zn. , na nějž odvolací soud správně odkázal, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2002, sp. zn. ). Je-li v posuzované smlouvě o smlouvě budoucí předmět prodeje specifikován tak, že se jedná o pozemek parcelní o výměře 7114 m² zapsaný na LV pro katastrální území L. u D., jedná se pro potřebu vymezení předmětu smlouvy o smlouvě budoucí o nezaměnitelné určení, i když chybí údaj o tom, že pozemek je vedený ve zjednodušené evidenci; nelze jej totiž zaměnit s jiným pozemkem, jenž by se nacházel ve vlastnictví žalované. Totéž pak nutně platí i pro plnou moc. Odvolací soud vyložil obsah smlouvy o smlouvě budoucí a plné moci v souladu s , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obč. zák.“), a zásadami pro výklad právních úkonů formulovanými např. v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2000, sp. zn. , uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 35/2001, a v nálezu ze dne 14. 4. 2005, sp. zn. , uveřejněném ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazku 37, ročníku 2005, části I., pod pořadovým číslem 84, v němž Ústavní soud uvedl, že základním principem výkladu smluv je priorita výkladu, který nezakládá neplatnost smlouvy, před takovým výkladem, který neplatnost smlouvy zakládá, jsou-li možné oba výklady. Je tak vyjádřen a podporován princip autonomie smluvních stran, povaha soukromého práva a s tím spojená společenská a hospodářská funkce smlouvy. Není ústavně konformní a je v rozporu s principy právního státu taková praxe, kdy obecné soudy upřednostňují výklad vedoucí k neplatnosti smlouvy, před výkladem neplatnost smlouvy nezakládajícím.

Prosadit se nemůže ani argumentace, že plná moc je neplatná pro absenci údaje o kupní ceně, za niž má být pozemek prodán. Nejvyšší soud ve Stanovisku občanskoprávního a obchodního kolegia k výkladu některých ustanovení , o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, ve znění pozdějších předpisů, ze dne 28. 6. 2000, sp. zn. , uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 44/2000, usměrnil rozhodovací praxi soudů i tím, že formuloval a odůvodnil právní názor, podle něhož v plné moci udělené k uzavření kupní smlouvy o převodu nemovitosti nemusí být uvedeno, komu a za jakou cenu má být nemovitost prodána. Předpokladem určitosti takové plné moci je, vedle nezaměnitelného označení osob zmocněnce a zmocnitele, také přesné vymezení rozsahu zmocněncova oprávnění ( věta druhá, obč. zák.). Plná moc může být, z hlediska rozsahu zmocněncova oprávnění, všeobecná (generální), která opravňuje zástupce (zmocněnce) ke všem právním úkonům, anebo zvláštní (speciální), omezující se pouze na některé právní úkony či pouze na jediný právní úkon; v obou případech může být plná moc formulována jako neomezená, která dává zmocněnci právo jednat volně podle nejlepšího vědomí a svědomí, nebo jako omezená, v níž jsou stanoveny hranice, ve kterých a jak má zástupce jednat. Požadavku určitosti proto vyhoví i taková plná moc, kterou vlastník nemovitosti zmocní zmocněnce, aby za něj jeho jménem uzavřel kupní smlouvu o převodu nemovitosti ( obč. zák.), bez toho, že by ve smlouvě uvedl komu a za jakou cenu má být nemovitost prodána. Takovou plnou moc je pak na místě vyložit tak, že zmocněnec byl zmocněn, aby podle svého nejlepšího vědomí a svědomí vybral osobu kupujícího a dohodl se s ním o kupní ceně za prodávanou nemovitost. Překročení oprávnění vymezených v plné moci jednáním zmocněnce při výběru osoby kupujícího a sjednání výše kupní ceny v uvedeném případě - logicky vzato - nepřichází v úvahu (obdobně srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne ze dne 16. 1. 2013, sp. zn. ).

Vzhledem k tomu, co bylo výše vyloženo, nelze přisvědčit žalované, že odvolací soud (stejně jako soud prvního stupně) pochybil tím, že ve výroku rozhodnutí doplnil identifikaci pozemku. Žalovaná s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 6. 2001, sp. zn. , vyjadřuje názor, že soud nemůže při rozhodování o nahrazení projevu vůle ( ) ničeho na podstatných náležitostech budoucí smlouvy měnit, doplňovat či upřesňovat, a že je vyloučeno, aby neurčité, popř. ve smlouvě chybějící údaje o identifikaci nemovitostí, jež mají být předmětem převodu, byly napravovány výkladem projevu vůle účastníků smlouvy o budoucí smlouvě ( obč. zák.). Přehlíží však, že smlouva o smlouvě budoucí požadavek určitosti co do vymezení předmětu zamýšleného prodeje splňovala (pozemek byl identifikován tak, že nebyl zaměnitelný s jiným pozemkem); ve výroku soudního rozhodnutí o nahrazení projevu vůle žalované uzavřít kupní smlouvu ve smyslu bylo oproti smlouvě o smlouvě budoucí pouze doplněno označení pozemku pro potřebu zápisu vlastnického práva do katastru nemovitostí, a to o dílčí údaj, že pozemek je veden ve zjednodušené evidenci (absence tohoto údaje nezpůsobila neurčitost označení předmětu prodeje ve smlouvě o smlouvě budoucí). Na podstatných náležitostech budoucí smlouvy tudíž nebylo nic podstatného doplněno.

Nepřípustné dovolání dovolací soud odmítl ( věta první a ).

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle , , a za situace, kdy žalobkyni v souvislosti s dovolacím řízením nevznikly žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měla vůči žalované právo.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně 24. dubna 2013

JUDr. Blanka Moudrá, v. r.

předsedkyně senátu