Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 1751/2012

U S N E S E N Í

E. F.

Procter & Gamble - Rakona, s. r. o.

se sídlem v Rakovníku, Ottova č. 402, IČO 14801396, zastoupené JUDr. Jiřím Jarošem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 4, Na Pankráci č. 449/11 o neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru, náhradu mzdy a náhradu škody, vedené u Okresního soudu v Rakovníku pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 21. června 2011, č. j. - 113, takto:

I. Dovolání žalované

se odmítá.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění ( ):

Dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 21. 6. 2011, č. j. - 113, kterým byl potvrzen rozsudek

Okresního soudu v Rakovníku ze dne 20. 1. 2011, č. j. - 86

, ve výroku, jímž bylo určeno, že okamžité zrušení pracovního poměru doručené žalovanou žalobkyni dne 9. 9. 2010, je neplatné a že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu mzdy 33.810,- Kč, není přípustné podle ustanovení , [ve znění do 31. 12. 2012 (dále jen „“), když dovoláním je napaden rozsudek odvolacího soudu, který byl vydán před 1. 1. 2013 (srov. Čl. II bod 7. , kterým se mění , ve znění pozdějších předpisů a další související zákony)], neboť ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí ve věci samé, které by odvolací soud zrušil, a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení , neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení

Odvolací soud vyložil otázku hodnocení stupně intenzity porušení pracovních povinností a hledisek pro vymezení relativně neurčité hypotézy právní normy ustanovení v souladu se závěry, k nimž již dříve dospěla judikatura soudů (srov. například právní názory, uvedené v rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 6. 1995, sp. zn. , který byl uveřejněn v časopise Práce a mzda č. 7-8 roč. 1996, v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 19. 1. 2000, sp. zn. , který byl uveřejněn pod č. 21 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2001, nebo v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 6. 2. 2001, sp. zn. ). Dovodil-li odvolací soud (v souladu se soudem prvního stupně, jehož závěr v tomto směru považoval za „obecně správný a v souladu s judikaturou“) při hodnocení stupně intenzity porušení povinností žalobkyní, že s přihlédnutím k osobě žalobkyně a jejímu dosavadnímu postoji k plnění pracovních úkolů (žalobkyně nikdy neměla problémy s plněním pracovních povinností, přes pravidelné kontroly nikdy v minulosti nebylo zjištěno, že by se zdržovala na pracovišti pod vlivem alkoholu, navíc k 1.4.2010 přešla z pozice laborantky na pozici referenta příjmu, což představuje určitou formu povýšení), k funkci, kterou zastávala (jako referent příjmu „kontrolovala a evidovala příjmové doklady, přičemž v průběhu pracovní doby seděla u počítače v kanceláři, nacházející se ve stejné budově jako příchozí vrátnice“), jakož i k dalším rozhodným skutečnostem (množství alkoholu v krvi žalobkyně, zjištěné dne 13. 8. 2010 orientační dechovou zkouškou, bylo poměrně malé, navíc klesající tendence množství alkoholu v krvi by i v případě skutečného požití alkoholu žalobkyní nasvědčovala tomu, že se jednalo o tzv. zbytkový alkohol po předchozím večeru a míra zavinění žalobkyně by byla nízká; žalobkyně s přihlédnutím k náplni své práce prakticky nemusela vycházet do „nebezpečného provozu“, kde jsou nepochybně nutné zvýšené požadavky na zachování bezpečnosti práce, a zároveň důsledky porušení povinnosti pro žalovaného jako zaměstnavatele nebyly nikterak zásadní), že intenzita předmětného porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k žalobkyní vykonávané práci (i v případě, že by nebylo prokázáno tvrzení žalobkyně o tom, že nepožila alkoholické nápoje, ale že výsledek orientační dechové zkoušky byl ovlivněn léky na astma, které si vzala ... ) nepředstavuje porušení povinností vztahujících se k žalobkyní vykonávané práci „zvlášť hrubým způsobem“, pak bylo ve věci rozhodnuto v souladu se zákonem a s již ustálenou judikaturou, na níž dovolací soud nemá důvod cokoliv měnit.

Namítá-li dovolatelka nesprávnost závěru odvolacího soudu, že by „pravidla uvedená v interní směrnici pro provádění testu na alkohol, která platí pro všechny zaměstnance stejně bez rozdílu, zakotvovala nerovné zacházení se zaměstnanci ve smyslu “, pak přehlíží, že - jak vyplývá ze shora citovaného rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 19. 1. 2000, sp. zn. , který byl uveřejněn pod č. 21 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2001 - při hodnocení stupně intenzity porušení pracovní kázně není soud vázán tím, jak zaměstnavatel ve svém pracovním řádu (nebo jiném interním předpise) hodnotí určité jednání zaměstnance. Proto otázka, zda interní směrnice žalované zakládala či nezakládala nerovné zacházení, je pro posouzení věci nevýznamná; toliko soud je povolán k tomu, aby s ohledem na konkrétní okolnosti případu vytýčil hlediska rozhodná pro posouzení stupně intenzity porušení povinností zaměstnancem a aby je také vyhodnotil.

Protože napadený potvrzující rozsudek odvolacího soudu o věci samé nemá po právní stránce zásadní význam, není proti němu dovolání přípustné ani podle ustanovení Nejvyšší soud České republiky dovolání žalované podle ustanovení věty první a odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení věty první, a části věty před středníkem , neboť žalovaná, jejíž dovolání bylo odmítnuto, na náhradu svých nákladů řízení nemá právo a žalobkyni v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 11. dubna 2013

JUDr. Mojmír Putna

předseda senátu