Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 478/2013

U S N E S E N Í

AKTIVA REAL, s.r.o.

J. P.

, bytem v D., D. 41, zastoupenému JUDr. Bedřiškou Kubelkovou, advokátkou se sídlem v Městci Králové, Nám. Republiky 213, o vyklizení nemovitosti, vedené u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 11. ledna 2012, č. j. -218, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Nymburce rozsudkem ze dne 14. 4. 2011, č. j. -182, ve znění doplňujícího usnesení ze dne 25. 5. 2011, č. j. -192, (poté, co jeho dřívější rozsudek ze dne 5. 11. 2009, č. j. -58, jímž uložil žalovanému povinnost vyklidit dům č.p. 41 na pozemku č. parc. st. 49 a pozemky parc. č. st. 49 a 50, vše v k.ú. D. /dále též „předmětné nemovitosti“ nebo jen „nemovitosti“/ do 60 dnů od zajištění náhradního bytu a rozhodl o nákladech řízení, byl zrušen usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 19. 5. 2010, č. j. -87), uložil žalovanému povinnost předmětné nemovitosti vyklidit a vyklizené předat žalobkyni do osmi měsíců od právní moci rozsudku, současně rozhodl o nákladech řízení účastníků a České republiky. Zjistil, že žalobkyně nabyla vlastnictví k nemovitostem příklepem ve veřejné dražbě ke dni 13. 6. 2008, žalovaný – původní vlastník nemovitostí – je však stále bezplatně užívá. Dovodil, že žalovaný užívá předmětné nemovitosti bez právního důvodu a v souladu s ustanovením (dále jen „obč. zák.“) je povinen je vyklidit. Nárok žalobkyně na vyklizení nemovitostí po zvážení všech okolností případu nepovažoval za rozporný s dobrými mravy ( obč. zák.), neboť žalobkyně poskytla žalovanému dostatečný časový prostor pro mimosoudní vyřešení věci, žalovaný (ani jeho potomci, kteří k němu mají vyživovací povinnost) jej nevyužil a i nadále užívá nemovitosti, aniž by hradil jakékoli nájemné. S ohledem na velmi vysoký věk žalovaného a jeho zhoršený zdravotní stav však dospěl k závěru, že jeho vyklizovací povinnost je zapotřebí vázat na delší (osmiměsíční) lhůtu, která umožní žalovanému upořádat jeho bytové poměry.

K odvolání žalovaného Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 11. 1. 2012, č. j. -218, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků. Shodně se soudem prvního stupně dovodil, že žalobkyně jako vlastník předmětných nemovitostí má právo na ochranu svého vlastnického práva podle § 126 odst. 1 obč. zák. a že její požadavek na vyklizení nemovitostí není v rozporu s dobrými mravy ve smyslu § 3 odst. 1 obč. zák. V tomto směru se ztotožnil s důvody uvedenými soudem prvního stupně a zdůraznil, že i když „na straně žalovaného jsou závažné důvody, pro které by bylo možné uvažovat o odepření výkonu práva žalobkyně pro rozpor s dobrými mravy –celkově špatný zdravotní stav, fixace na nemovitost s možnými fatálními důsledky v případě nuceného vyklizení, vysoký věk a špatné sociální a majetkové poměry – nelze po žalobkyni spravedlivě žádat, aby strpěla časově neomezené užívání svých nemovitostí, aniž by jí byla žalovaným dobrovolně poskytována jakákoli náhrada, a suplovala tak povinnosti potomků žalovaného, z nichž někteří mají na jeho současné životní situaci svůj podíl.“ Poměry žalovaného byly z hlediska ustanovení § 3 odst. 1 obč. zák. zohledněny poskytnutím delší lhůty k vyklizení nemovitostí tak, aby žalovaný měl prostor k zajištění jiného bydlení přiměřenému jeho zdravotnímu stavu.

Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, ve kterém napadá rozsudek v celém rozsahu a vzhledem k jeho obsahu ( ) uplatňuje dovolací důvod podle ustanovení Uznává vlastnické právo žalobkyně, ale namítá, že v jeho případě jsou splněny podmínky pro odepření práva žalobkyně na vyklizení nemovitostí pro rozpor s dobrými mravy; poukazuje přitom na svůj vysoký věk, dosavadní poctivý život a zejména skutečnost, že nucené vystěhování by mohlo mít za následek jeho smrt. Naproti tomu žalobkyně je právnickou osobou zabývající se realitami a nemovitosti jí slouží jen k obchodní činnosti. Dále zpochybňuje s odkazem na své majetkové poměry i svou povinnost zaplatit náklady řízení. Navrhl, aby dovolací soud „žalobu na vyklizení nemovitostí zamítl“.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) věc projednal podle , , ve znění účinném do 31. 12. 2012 (dále jen „ “), neboť napadený rozsudek byl vydán v době do 31. 12. 2012 (srov. Čl. II, bod 7 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení o.s.ř oprávněnou osobou (účastníkem řízení) za splnění podmínky jeho advokátního zastoupení ( a 4 ), se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí soudu, pokud to zákon připouští ( ).

Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu jsou obsaženy v ustanovení

Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [ ] nebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [ ], anebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [ ].

Žalovaný dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně. Podle ustanovení dovolání není přípustné, a to již proto, že soud prvního stupně rozhodl ve svém rozsudku ze dne 14. 4. 2011, č.j. -182 o povinnosti žalovaného nemovitosti vyklidit (dovoláním zpochybněné) stejně jako v rozsudku ze dne 5. 11. 2009, č.j. -58, který byl usnesením odvolacího soudu ze dne 19. 5. 2010, č. j. -87, zrušen. Dovolání proti rozsudku odvolacího soudu tedy může být přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení

Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle a se nepřihlíží ( ).

Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. ); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, dovolací soud může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.

Dovolatel namítá, že odvolací soud věc řádně neposoudil z hlediska ustanovení § 3 odst. 1 obč. zák., nezpochybnil přitom správnost právního závěru, že užívá předmětné nemovitosti bez právního důvodu, a dovolací soud z něho proto vychází.

Podle § 126 odst. 1 obč. zák. má vlastník právo na ochranu proti tomu, kdo do jeho vlastnického práva neoprávněně zasahuje; zejména se může domáhat vydání věci na tom, kdo mu ji neprávem zadržuje. V případě neoprávněného zásahu do vlastnického práva užíváním nemovitosti (její části) bez právního důvodu odpovídá reivindikační žalobě žaloba na vyklizení.

Podle § 3 odst. 1 obč. zák. výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy.

V otázce aplikace ustanovení § 3 odst. 1 obč. zák. v řízení o vyklizení nemovitosti sloužící k bydlení byla soudní praxe usměrněna stanoviskem občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 14. 10. 2009, sp. zn. , uveřejněným pod číslem 6/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, podle něhož skutečnost, že výkon vlastnického práva realizovaný žalobou na vyklizení bytu (nebo nemovitosti sloužící k bydlení) je uplatňován v rozporu s dobrými mravy, se podle okolností daného případu projeví buď určením delší než zákonné lhůty k vyklizení ( ), vázáním vyklizení na poskytnutí přístřeší či jiného druhu bytové náhrady, nebo i zamítnutím žaloby (pro tentokrát).

V ustálené soudní praxi není pochyb, že rozhodnutí o tom, zda jsou splněny podmínky pro použití ustanovení § 3 odst. 1 obč.zák., je nutno učinit po pečlivé úvaze, v jejímž rámci musí být zváženy jak důvody, pro něž se použití citovaného ustanovení dožaduje vyklizovaný (zde může jít např. o jeho rodinné a sociální poměry), tak všechny rozhodné okolnosti na straně toho, kdo se vyklizení domáhá (vlastníka). Takovými rozhodnými okolnostmi jsou ty, které mohou ovlivnit odpověď na otázku, zda lze po žalobci spravedlivě požadovat, aby mu byla ochrana jeho práva (práva domáhat se vyklizení) dočasně odepřena.

V projednávané věci se odvolací soud ( i soud prvního stupně) otázkou rozporu výkonu práva s dobrými mravy (§ 3 odst. 1 obč. zák.) zabýval. Jestliže s ohledem na osobní poměry dovolatele (vysoký věk, špatný zdravotní stav, silná citová fixace na nemovitost) za současného zohlednění toho, že žalovaný od června 2008 užívá nemovitosti, aniž by hradil žalobkyni jakoukoli úhradu, a že žalobkyně jeho situaci nezavinila, tedy po zohlednění nejen poměrů dovolatele, nýbrž i okolností prospívajících žalobkyni, dovodil, že z hlediska ustanovení § 3 odst. 1 obč. zák. není na místě žalobkyni výkon práva na vyklizení nemovitostí odepřít a že odpovídající poměrům účastníků je poskytnutí mnohem delší než zákonné lhůty k vyklizení tak, aby si žalovaný mohl zajistit bydlení přiměřené jeho současnému zdravotnímu stavu, není jeho úvaha zjevně nepřiměřená a jeho rozhodnutí je třeba považovat za souladné se shora uvedenou judikaturou.

Směřuje-li dovolání – nejen podle sdělení dovolatele, ale i vzhledem k jeho obsahu ( ) – též proti výroku o nákladech řízení, není podle ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu podle právní úpravy přípustnosti dovolání v účinné od 1. ledna 2001 přípustné dovolání proti nákladovým výrokům, byť jsou součástí rozsudku odvolacího soudu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a v časopise Soudní judikatura číslo 5, ročníku 2002 pod č. 88).

Z uvedeného vyplývá, že rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé z hlediska dovolatelem nastolené právní otázky nemůže mít zásadní význam ( ) a jeho dovolání proti tomuto rozsudku není přípustné ani podle ustanovení Dovolání do výroku o nákladech řízení pak směruje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalovaného podle ustanovení věty první a odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení věty první, , části věty před středníkem a , neboť žalovaný, jehož dovolání bylo odmítnuto, na náhradu svých nákladů nemá právo a žalobkyni v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 18. dubna 2013JUDr. Pavlína B r z o b o h a t ápředsedkyně senátu