Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 775/2013

U S N E S E N Í

Ing. V. M.,

MUDr. H. Š.,

vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. ,

o ochranu osobnosti,

o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 16. října 2012, č.j. -176, takto:

I. Dovolání žalobce

se odmítá.

II. Žádný u účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění( ):

Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 27. října 2011, č.j. -151, výrokem I. zamítl žalobu, aby žalovaná uveřejnila na svůj náklad v deníku „Plzeňský deník“ omluvu ve znění: Ing. V. M. nikdy nebyl mým pacientem, protože není ani narkoman ani alkoholik ani blázen ani recidivista a dále, aby žalovaná zaplatila na náhradu nemajetkové újmy podle (dále jen obč. zák.) 100.000,- Kč s příslušenstvím. Výrokem II. rozhodl o náhradě nákladů řízení.

K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 16. října 2012, č.j. -176, výrokem I. rozsudek soudu prvního stupně podle potvrdil ve správném znění části zamítavého výroku ohledně příslušenství tak, že se zamítá žaloba o zaplacení částky 100.000,- Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši a výrokem II. rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými i právními závěry soudu prvního stupně. Poukázal na to, že v řízení žalobce neprokázal, že by žalovaná byla skutečně pronesla větu, která byla použita jako titulek článku, uveřejněném v Plzeňském deníku: „Mám strach z pacienta, řekla psychiatrička“. Nadto subjektivní závěry žalobce nemohou být podle odvolacího soudu důvodem pro jiný závěr, než jaký učinil soud prvního stupně, tj. že žalobce neprokázal neoprávněný zásah žalované do jeho osobnostní sféry.

Rozsudek Vrchního soudu v Praze byl doručen zástupci žalobce dne 4. prosince 2012 a právní moci nabyl dne 10. prosince 2012.

Proti rozsudku odvolacího soudu žalobce podal dne 12. prosince 2012 dovolání. Dovolatel se domnívá, že ze strany žalované došlo k neoprávněnému zásahu do jeho osobnostní sféry chráněné všeobecným osobnostním právem, protože žalovaná vybočila z mezí své znalecké činnosti a poskytla redaktorce Plzeňského deníku informace, čímž porušila současně i slib znalce podle Má proto za to, že žalovaná neoprávněně zasáhla do osobnostní sféry žalobce chráněné všeobecným osobnostním právem. Navrhuje proto, aby dovolací soud rozsudky soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. K dovolání nebylo podáno vyjádření.

Dovolací soud přihlédl k čl. II bodu 7. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, podle něhož dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, tj. podle ve znění účinném do 31. prosince 2012, a konstatuje,že dovolání není v této věci přípustné podle ustanovení a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení téhož zákona, neboť rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé nemá z hlediska uplatňovaných důvodů dovolání po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení

Dovolatel ve svém dovolání výslovně neuvádí, jaký zákonný dovolací důvod v tomto případě uplatňuje. Z obsahu dovolání se pak naznačuje ( ) možné uplatnění dovolacích důvodů podle ustanovení a odst. 3 Na tomto místě je ovšem třeba bezprostředně připomenout, že podle ustanovení věta za středníkem , k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle a téhož zákona se nepřihlíží.

Současně je nezbytné poukázat na skutečnost, že polemizuje-li dovolatel v podaném dovolání eventuálně s právním posouzením věci odvolacím soudem (dovolací důvod ve smyslu ustanovení ( ), pak Nejvyšší soud ČR ve své rozhodovací praxi konstantně zaujímá právní názor, že přípustnost tzv. nenárokového dovolání [ ] může být založena jen v případě, kdy dovolatel v dovolání označí pro výsledek sporu relevantní právní otázku, jejíž řešení odvolacím soudem činí rozhodnutí tohoto soudu rozhodnutím zásadního právního významu. Neuvede-li dovolatel v dovolání žádnou takovou otázku (tj. otázku, které by byla podstatná pro rozhodnutí soudu v posuzované věci) nebo jen otázku skutkovou, nemůže dovolací soud shledat nenárokové dovolání přípustným [k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. března 2007, sp. zn. , jež je veřejnosti k dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz, a dále publikované (s citovanou právní větou) v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod č. 5042] nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. února 2012, sp. zn. , přístupné na www.nsoud.cz.]. Podané dovolání pak takovou konkrétní právní otázku, která by v souvislosti s aplikací ustanovení ásl. obč. zák. činila napadené rozhodnutí po právní stránce zásadně právně významným, fakticky neuvádí, přičemž dovolací soud má za to, že odvolací soud se v této souvislosti nedostal do případných interpretačních obtíží.

Dovolatel takto tedy neformuluje takovou právní otázku, která by dovolacím soudem dosud nebyla vyřešena nebo by měla být řešena jinak a jejíž řešení by v dané věci bylo relevantní. Neuvedl ani (žádné) konkrétní rozhodnutí, ve kterém by pro napadené rozhodnutí podstatná právní otázka byla řešena soudy rozdílně.

Protože z obsahu dovolání ( ) nebylo možno vyvodit jiný (relevantní) důvod, pro který by rozhodnutí odvolacího soudu mohlo být považováno za rozhodnutí zásadního významu, Nejvyšší soud ČR proto dovolání žalobce podle věty první a odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením věta prvá ve spojení s , , neboť žalobce s ohledem na výsledek řízení nemá na náhradu svých nákladů právo a žalované v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 28. března 2013

JUDr. Pavel Pavlík, v. r.

předseda senátu