Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 279/2013

30

Cdo 279/2013

U S N E S E N Í

a) L. D.,

b) Bc. D. D.,

a

c) nezletilého V. D.,

všech zastoupených JUDr. Viktorem Pakem, advokátem se sídlem v Praze 1, Politických vězňů 21, proti žalovaným

1)

obchodní společnosti

Krajské

nemocnice, příspěvková organizace,

se sídlem v Ústí nad Labem, Sociální péče 3316/12A IČO: 00673544 a

2)

obchodní společnosti

Krajská zdravotní, a.s.,

se sídlem v Ústí nad Labem, Sociální péče 3316/12A IČO: 25488627, obou zastoupených JUDr. Otakarem Pazdziorou, advokátem se sídlem v Děčíně, Řetězová 2, o ochranu osobnosti, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. , o dovolání žalobce c) proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 3. května 2012, č.j. -116, t a k t o:

I. Dovolání žalobce c)

se odmítá.

II. Žádný z účastníků

nemá

právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 11. dubna 2011, č.j. -89, výrokem I. zamítl žalobu, aby žalované č. 1) byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni a) částku 500.000,-Kč, výrokem II. zamítl žalobu, aby žalované č. 2) byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni a) částku 500.000,-Kč, výrokem III. zamítl žalobu, aby žalované č. 1) byla uložena povinnost zaplatit žalobci b) částku 250.000,-Kč, výrokem IV. zamítl žalobu, aby žalované č. 2) byla uložena povinnost zaplatit žalobci b) částku 250.000,-Kč, výrokem V. zamítl žalobu, aby žalované č. 1) byla uložena povinnost zaplatit žalobci c) částku 250.000,-Kč, výrokem III. zamítl žalobu, aby žalované č. 2) byla uložena povinnost zaplatit žalobci c) částku 250.000,-Kč. Výroky VII a VIII. rozhodl o náhradě nákladů řízení.

O odvolání žalobců rozhodl Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 3. května 2012, č.j. -116, jenž výrokem I. rozsudek soudu prvního stupně potvrdil ve výrocích V., VI. a VIII ( - dále jen „ “), výrokem II. změnil výrok VII. rozsudku týkající se nákladů řízení a výrokem III. rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Věc posoudil podle ustanovení ásl. obč. zák. a shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že první žalovaná není věcně pasivně legitimovaným subjektem, zatímco ve vztahu k druhé žalované je nárok na náhradu nemajetkové újmy v penězích podle ustanovení promlčen.

Rozsudek Vrchního soudu v Praze byl doručen zástupci žalobců dne 8. srpna 2012 a právní moci nabyl téhož dne.

Uvedený rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce c) dne 8. října 2012 včasným dovoláním. Přípustnost tohoto dovolání je podle dovolatele založena na základě ustanovení , neboť podle jeho mínění odvolací soud řešil právní otázku rozdílně od soudu dovolacího. Jako dovolací důvod označuje argumenty obsažené v ustanovení Zásadně právně významnou otázku dovolatel spatřuje v tom, že se odvolací soud nezabýval při úvahách o rozporu vznesené námitky promlčení uplatněného nároku s dobrými mravy podle jeho námitkou opírající o ustanovení obchodního zákoníku. Fakticky dovolatel též uplatňuje i dovolací důvod podle ustanovení , neboť má napadené rozhodnutí za nepřezkoumatelné. Proto navrhuje, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil v dovoláním dotčených výrocích a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

K dovolání bylo podáno písemné nesouhlasné vyjádření.

Nejvyšší soud ČR jako soud dovolací ( ) přihlédl k čl. II bodu 7. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony a vyšel tak ze znění tohoto procesního předpisu účinného do 31. prosince 2012.

Dovolání žalobce c) proti uvedenému výroku ve věci samé rozsudku Vrchního soudu v Praze není přípustné podle ustanovení a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení téhož zákona. Z obsahu dovolání je především zřejmé ( ), že dovolatel mimo jiné nepřípustně uplatnil dovolací důvod ve smyslu (tj., že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci), jehož prostřednictvím přípustnost dovolání založit nelze, neboť podle věty za středníkem , se k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle a nepřihlíží.

Polemizuje-li dovolatel v podaném dovolání s právním posouzením věci odvolacím soudem (dovolací důvod ve smyslu ustanovení ), pak Nejvyšší soud ČR ve své rozhodovací praxi konstantně zaujímá právní názor, že přípustnost tzv. nenárokového dovolání [ ] může být založena jen v případě, kdy dovolatel v dovolání označí pro výsledek sporu relevantní právní otázku, jejíž řešení odvolacím soudem činí rozhodnutí tohoto soudu rozhodnutím zásadního právního významu. Neuvede-li dovolatel v dovolání žádnou takovou otázku (tj. otázku, které by byla podstatná pro rozhodnutí soudu v posuzované věci) nebo jen otázku skutkovou, nemůže dovolací soud shledat nenárokové dovolání přípustným [k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. března 2007, sp. zn. , jež je veřejnosti k dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz, a dále publikované (s citovanou právní větou) v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod č. 5042] nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. února 2012, sp.zn. , přístupné na www.nsoud.cz.]. Podané dovolání pak takovou konkrétní právní otázku, která by v souvislosti s aplikací ustanovení ásl. obč. zák. , resp. téhož zákona, resp. dovolatelem zmiňovaného ustanovení obchodního zákoníku činila napadené rozhodnutí po právní stránce zásadně právně významným, fakticky neuvádí, přičemž dovolací soud má za to, že odvolací soud se v této souvislosti nedostal do případných interpretačních obtíží, když sám v této souvislosti mimo jiné přiléhavě výslovně odkázal na skutečnost, že si žalobce zastoupený advokátem měl ověřit skutečnosti rozhodné pro posouzení věcné pasivní legitimace žalované strany. S tímto závěrem se dovolací soud ztotožňuje, neboť bylo nepochybně věcí procesní pečlivosti ověření aktuálního stavu zápisu v Obchodním rejstříku u žalované, který již v době podání žaloby u soudu (dne 28. prosince 2009) byl zcela zřetelně odlišný (přičemž však současně ověřitelný) od patrných předpokladů žalobců. Smlouva o prodeji podniku ze dne 24. srpna 2007 byla totiž v Obchodním rejstříku zapsána dne 13. září 2007; dnem 1. ledna 2008 došlo ke sloučení příspěvkových organizací Ústeckého kraje, což bylo v Obchodním rejstříku zapsáno dne 26. února 2008. Za tohoto stavu věci se proto poukaz dovolatele na ustanovení obchodního zákoníku jeví jako nepřípadný.

Dovolatel tedy neformuluje takovou právní otázku, která by dovolacím soudem dosud nebyla vyřešena nebo by měla být řešena jinak a jejíž řešení by v dané věci bylo relevantní. Neuvedl ani (žádné) konkrétní rozhodnutí, ve kterém by pro napadené rozhodnutí podstatná právní otázka byla řešena soudy rozdílně.

Protože z obsahu dovolání ( ) nebylo možno vyvodit jiný (relevantní) důvod, pro který by rozhodnutí odvolacího soudu mohlo být považováno za rozhodnutí zásadního významu, Nejvyšší soud ČR proto dovolání žalobce c) podle věty první a odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn věty první ve spojení s , a , neboť dovolací soud shledal důvody zvláštního zřetele hodné pro nepřiznání náhrady nákladů řízení spočívající ve skutečnosti, že žalobce c) je dosud nezletilý a relativně nízkého věku, což podmiňuje i úvahy o jeho materiálních předpokladech k případné náhradě nákladů řízení.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 21. března 2013

JUDr. Pavel Pavlík, v. r.

předseda senátu