Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 Tdo 199/2013

3 Tdo 199/2013-37

U S N E S E N Í

P. M.,

Podle § 265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání

odmítá

.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 sp. zn. ze dne 19. 9. 2012 byl dovolatel uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle § 221 odst. 1, odst. 3 trestního zákona (dále jen tr. zák.), když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedený trestný čin byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání tří let s tím, že takto uložený trest mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání pěti let. Dále bylo rozhodnuto o vzneseném nároku na náhradu škody.

V předmětné věci podal P. M. odvolání, o kterém rozhodl Městský soud v Praze usnesením sp. zn. ze dne 30. 10. 2012 tak, že je jako nedůvodné podle § 256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zamítl.

Proti shora citovanému usnesení odvolacího soudu podal P. M. dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že skutková zjištění soudů ve věci učiněná jsou založena v podstatě na jediném důkazu, kterým je výpověď svědkyně B. J., která však trpí řadou rozporů do té míry, že jsou dány pochybnosti, zda vůbec byla očitým svědkem předmětného incidentu, a pokud ano, tak jsou pochybnosti o tom, zda vypovídala pravdivě, mýlila se či dokonce lhala. V tomto směru uvedl, že svědkyně J. popsala skutkový děj jinak než dovolatel a svědek Č., nikdo z dalších na místě činu její přítomnost nepotvrdil a popisuje odlišně podobu dovolatele a svědka Č. Poukázal i na závěry znaleckého posudku znalce prof. MUDr. Weisse stran věrohodnosti svědeckých výpovědí B. J. s tím, že znalec neshledal důvody, které by bránily svědkyni podat pravdivou výpověď, a současně dodal, že nevylučuje ani to, že se svědkyně mýlí, ani to, že vědomě lže a před soudem se odmítl vyjádřit ke konkrétním tvrzením obsaženým ve výpovědi označené svědkyně, která si měla stěžovat na neprofesionální postup znalce a ten o této skutečnosti nic neví. Podle názoru dovolatele i tento fakt činí výpověď uvedené svědkyně nevěrohodnou. Ze svědeckých výpovědí Č. ani T. pak neplyne, že by svědkyni J. na místě incidentu viděli a s ohledem na to, že měla sebou tři psy, je tak prakticky nemožné, že by si nevšimli. Navíc z výpovědi svědkyně J. stran místa, ze kterého incident pozorovala, plyne, že jej nesledovala přímo, ale z dálky a z velkého úhlu, což výrazně zkreslilo postavení řidičů a jejich konání. Popisu pádu poškozeného svědkyní pak prý neodpovídá jeho zranění. Přitom měla nesprávně popsat počet lidí na místě a vzhled obou řidičů. Dále poukázal na to, že jím nabídnuté důkazy (jejich provedení) soudy nesprávně odmítly. K osobě svědka Č. potom namítl, že jeho pracovní minulost nebyla dostatečně zvážena, když v minulosti se obdobného incidentu účastnil a v této souvislosti poukázal i na znalecký posudek stran testované věrohodnosti jeho výpovědí. Uzavřel s tím, že jeho vina nebyla bezpečně prokázána, a to ani na základě výpovědí svědků D. Č. a B. J., a za tohoto stavu věci měla být soudy aplikována zásada in dubio pro reo a takto zajištěno jeho právo na spravedlivý proces. Proto navrhl, aby dovolací soud napadené (citované) usnesení Městského soudu v Praze dle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil a podle § 265

l

odst. 1 tr. ř. věc vrátil tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) obdržel dne 11. 3. 2013 přípis příslušného státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství České republiky, v jehož rámci tento sdělil, že se k podanému dovolání nebude věcně vyjadřovat s výslovně vyjádřeným souhlasem k tomu, aby Nejvyšší soud rozhodl za podmínek uvedených v ustanovení § 265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání.

Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí (ve věci přijaté) spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout jim adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva.

V dané věci z hlediska popisu předmětného skutku, který je obsažen v příslušném výroku rozhodnutí soudu prvního stupně, dovolatel namítl nesprávné hodnocení učiněných skutkových zjištění soudy s tím, že popsaného jednání se nedopustil a soudy provedené důkazy hodnotily nesprávně a v jeho neprospěch. Sám přitom nabídl jiný průběh skutkového děje s očividným naznačením, že popsaný skutek spáchal D. Č. V uvedeném směru však oba soudy zejména i v důvodech přijatých rozhodnutí přesvědčivě (a podrobně) vysvětlily, z jakých důkazů vycházely a k jakým právním závěrům na jejich podkladě dospěly. Vysvětlily takto, proč uvěřily svědeckým výpovědím B. J., která nepochybně byla klíčovou (korunní) svědkyní, když se podrobně zabývaly i svědectvím a osobou D. Č. stejně jako návrhy dovolatele na doplnění dokazování, kdy přiléhavě a podrobně vysvětlily, proč (z jakých důvodů) je neakceptovaly. Je přitom namístě zopakovat, že (očitá) svědkyně J. byla testována soudním znalcem z oboru psychiatrie a klinické psychologie stran věrohodnosti její výpovědi, přičemž znalec dospěl k závěru, že jde o osobu bez jakýchkoliv anomálních rysů a souhrnně nebylo shledáno nic, co by jí bránilo v tom, aby adekvátně vnímala, zapamatovala si a posléze i adekvátně reprodukovala prožité skutečnosti (bez sklonů ke konfabulaci). Její obecná věrohodnost nebyla nijak snížena a znalec nenašel nic, co by jí znemožňovalo podat pravdivou výpověď týkající se i předmětného trestného činu. K uvedenému je potom pro úplnost nezbytné dodat, že u zmíněné svědkyně nebyl prokazatelně shledán jakýkoli motiv, který by ji vedl k nepravdivé výpovědi, když ani dovolatele ani svědka Č. neznala a tedy k nim neměla žádný vztah. K dalším okolnostem výpovědi svědkyně J. potom soudy poukázaly přiléhavě na to, že svědkyně (bezprostředně po činu) nejprve na tísňovou telefonní linku oznámila, že k pádu poškozeného došlo v důsledku fyzického násilí ze strany řidiče tramvajové soupravy, jež přijela do výstupní stanice v pořadí jako druhá, když její řidič neurvale vyhodil cestujícího z vozu. Uvedla přitom správně nejenom linku tramvaje, ale i čtyřmístné evidenční číslo vozu a tyto údaje potom v postavení svědka zopakovala a vyloučila i možnou záměnu v osobách obou řidičů, když předmětný skutek sledovala na krátkou vzdálenost, přičemž ani tato skutečnost nebyla nijak vyvrácena. Konečně k osobě svědka Č. oba soudy přiléhavě uvedly, že nebylo zjištěno nic, co by svědčilo tomu, že předmětný skutek spáchal právě on.

Námitky dovolatelem takto vznesené potom s ohledem na již uvedené, nejsou ve svém celku způsobilé být dostatečným podkladem pro rozhodný úsudek spočívající v tom, že soudy obou stupňů zjevně pochybily (extrémně vybočily) při organizaci provádění dokazování a následném hodnocení jednotlivých důkazů. Učiněná skutková zjištění pak mají v provedených důkazech věcné i logické zakotvení a k závěru, že jsou s nimi naopak v extrémním nesouladu, takto dospět nelze. Je tedy namístě uzavřít, že učiněná skutková zjištění co do svého obsahu a rozsahu umožnila soudům v předmětné věci přikročit i k závěrům právním s tím, že i tyto jsou v uvedeném směru přiléhavé a nepředstavují ani excesivní odklon od jejich výkladových zásad.

S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu nezbylo, než takto podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout, jako dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení § 265b tr. ř. Za podmínek stanovených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.

Poučení:

Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 27. března 2013

Předseda senátu:

JUDr. Vladimír Jurka