Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 1887/2012

U S N E S E N Í

I. E.,

Městské části Praha 18

se sídlem Úřadu městské části v Praze 9 – Letňanech, Bechyňská č. 639, IČO 00231321, zastoupené Mgr. Petrem Řehákem, advokátem se sídlem v Praze 1 – Malé Straně, Újezd č. 409/19, o neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 1. února 2012, č. j. -168, takto:

I. Dovolání žalované

se odmítá.

II. Žalovaná

je povinna

zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 3.388,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Marie Benešové, advokátky se sídlem v Praze 8, Sokolovská č. 47/73.

Stručné odůvodnění ( ):

Dovolání žalované proti výroku rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 1. 2. 2012, č. j. -168, kterým byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 12. 6. 2009, č. j. – 97, ve výroku, jímž bylo určeno, že „okamžité zrušení pracovního poměru zaměstnavatelem ze dne 10. 12. 2007 dané žalobkyni žalovanou“ je neplatné, a rozhodnuto, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 12.067,- Kč, není přípustné podle ustanovení , [ve znění do 31. 12. 2012 (dále jen „“), když dovoláním je napaden rozsudek odvolacího soudu, který byl vydán před 1. 1. 2013 (srov. Čl. II bod 7. , kterým se mění , ve znění pozdějších předpisů a další související zákony)], neboť ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí ve věci samé, které by odvolací soud zrušil, a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení

Odvolací soud vyložil otázku hodnocení stupně intenzity porušení pracovních povinností a hledisek pro vymezení relativně neurčité hypotézy právní normy ustanovení v souladu se závěry, k nimž již dříve dospěla judikatura soudů (srov. například právní názory, uvedené v rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 6. 1995, sp. zn. , který byl uveřejněn v časopise Práce a mzda č. 7-8 roč. 1996, v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 19. 1. 2000, sp. zn. , který byl uveřejněn pod č. 21 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2001, nebo v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 6. 2. 2001, sp. zn. ). Dovodil-li odvolací soud („ve shodě se soudem prvního stupně“) při hodnocení stupně intenzity porušení povinností žalobkyní, že s přihlédnutím k tomu, že žalobkyně byla u žalované zaměstnána od 25. 3. 1991 do 12. 12. 2007, od 16. 11. 2007 byla v pracovní neschopnosti a dne 2. 10. 2008 byla uznána plně invalidní, že nedostatky v činnosti nebyly žalovanou žalobkyni po celou dobu zaměstnání (16 let) vytýkány, že prokázaná pochybení žalobkyně neměla na žalovanou negativní dopad a nebyla jí jimi způsobena škoda, že jednotlivá porušení povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k žalobkyní vykonávané práci „samostatně ani v celkovém souhrnu“ nezakládají právo zaměstnavatele postupovat podle ustanovení zák. práce, pak bylo ve věci rozhodnuto v souladu se zákonem a s již ustálenou judikaturou, na níž dovolací soud nemá důvod cokoliv měnit.

Namítá-li dovolatelka ve prospěch svého opačného názoru, že „žalobkyně přicházela denně do styku s osobními daty třetích osob, které podléhají ochraně podle zák. č. 101 /2000 Sb., o ochraně osobních údajů“, že „soudy obou stupňů vůbec nezohlednily škodu, která vznikla každému jednotlivému občanovi, s jehož osobními daty bylo žalobkyní neoprávněně nakládáno a jejich možného dopadu na důvěru ve veřejnou správu“ a že „soudy nesprávně posoudily osobu žalobkyně, když ta by jako vedoucí pracovník měla zachovávat tu nejvyšší možnou důslednost při výkonu pracovních povinností, a to nejen nad svou osobou, ale i nad osobami, kterým je nadřízená“, potom přehlíží, že pouze soudu přísluší posouzení toho, zda zjištěné porušení pracovních povinností dosáhlo zákonem předvídané intenzity, a že proto její námitky, které jsou jen pouhou polemikou s tím, ke kterým hlediskům odvolací soud (a soud prvního stupně) při posuzování intenzity porušení pracovních povinností žalobkyní přihlížel a jak tato hlediska hodnotil, nemohou obstát.

Protože napadený potvrzující rozsudek odvolacího soudu o věci samé nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení , není proti němu dovolání přípustné ani podle ustanovení Nejvyšší soud České republiky dovolání žalované podle ustanovení věty první a odmítl.

V dovolacím řízení vznikly žalobkyni náklady, které spočívají v odměně za zastupování advokátkou ve výši 2.500,- Kč [srov. , , , , a ve znění , č. , č. , č. a č. ] a v paušální částce náhrad výdajů ve výši 300,- Kč (srov. , ve znění , č. , č. , č. a č. , celkem ve výši 2.800,- Kč. Vzhledem k tomu, že zástupkyně žalobkyně Mgr. Marie Benešová osvědčila, že je plátcem daně z přidané hodnoty, náleží k nákladům řízení, které žalobkyni za dovolacího řízení vznikly, vedle odměny za zastupování advokátkou a paušální částky náhrad výdajů rovněž náhrada za daň z přidané hodnoty určená z odměny za zastupování, z náhrad a z jejích hotových výdajů (srov. a 3 a větu druhou ) podle sazby daně z přidané hodnoty [21% - srov. ]) , o dani z přidané hodnoty], tedy částka 588,- Kč. Protože dovolání žalované bylo odmítnuto, dovolací soud jí podle ustanovení věty první, a uložil, aby tyto náklady žalobkyni nahradila. Žalovaná je povinna náhradu nákladů řízení v celkové výši 3.388,- Kč zaplatit k rukám advokátky, která žalobkyni v tomto řízení zastupovala ( ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 11. dubna 2013

JUDr. Mojmír Putna

předseda senátu