Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 948/2012

U S N E S E N Í

M. M.

a b)

J. M.

, zastoupených Mgr. Ivem Šotkem, advokátem se sídlem v Olomouci, Ostružnická 6, proti žalovanému

M. V.

, zastoupenému JUDr. Ivanou Dufkovou, advokátkou se sídlem ve Vyškově, Tyršova 8, o určení neplatnosti notářského zápisu, vedené u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. , o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Brně z 8. prosince 2011, č. j. -96, takto:

I. Dovolání

se odmítá.

II. Žalobci jsou

povinni

zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2.550,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokátky JUDr. Ivany Dufkové.

O d ů v o d n ě n í :

Shora označeným rozhodnutím krajský soud – posuzováno podle obsahu výroku (jak bylo vysvětleno ve čtvrtém odstavci páté strany rozsudku na č.l. 98, že totiž „změna“ spočívá pouze v identifikaci předmětného notářského zápisu) – potvrdil rozsudek z 9. června 2010, č.j. -74, jímž okresní soud zamítl žalobu na určení neplatnosti tam specifikovaného notářského zápisu. Shodně se soudem prvního stupně, jenž své rozhodnutí s poukazem na tam citovanou judikaturu odůvodnil nedostatkem naléhavého právního zájmu žalobců na požadovaném určení, odvolací soud uzavřel, že „pomocí určovací žaloby nelze řešit otázky, které mají význam jen pro jiné již probíhající řízení, v němž je lze řešit jako otázky předběžné, nebo které mají být podle zákona řešeny v jiném řízení“. Žalobci nepopírají samotnou skutečnost, že byl sepsán předmětný notářský zápis a nevytýkají mu ani případné materiální či formální nedostatky, nýbrž pouze namítají, že částku 800.000,- Kč od žalovaného nikdy nepřevzali, jinými slovy řečeno tedy tvrdí, že žalovaný nemá nárok na plnění, které na nich na základě notářského zápisu nyní exekučně vymáhá. Pro nařízení exekuce podle notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti je podle odvolacího soudu podstatné pouze to, zda ten obsahuje všechny náležitosti předepsané pro jeho vykonatelnost, nikoli to, zda odpovídá skutečným hmotněprávním vztahům mezi účastníky. Nařídí-li soud podle takového notářského zápisu exekuci, ačkoli oprávněný na vymáhané plnění podle hmotného práva nárok nemá, je to důvodem k zastavení exekuce podle

V dovolání, jehož přípustnost dovozují z ustanovení § 237 odst. 1 písm.

a

) , žalobci namítají nesprávné právní posouzení věci ( ), jež spatřují v závěru odvolacího soudu o nedostatku jejich naléhavého právního zájmu na určení neplatnosti předmětného notářského zápisu. Svůj opačný názor na tuto otázku odůvodňují tím, že nemohli podat žalobu na plnění, že současný stav v mnoha ohledech vyvolává právní nejistotu ve vztazích účastníků a že věcným rozhodnutím o určovací žalobě by se tyto vztahy vyjasnily v tom směru, zda a případně kolik si účastníci dluží finančních prostředků a zda je platná zástavní smlouva uzavřená v souvislosti s předmětným

exekutorským

(správně „notářským“) zápisem.

Žalovaný navrhl zamítnutí dovolání.

Nejvyšší soud, jenž věc projednal podle ve znění účinném od 1.7.2009 do 31.12.2012 (čl. II Přechodných ustanovení, bod 12, a čl. II Přechodných ustanovení, bod 7, ) se zabýval nejprve otázkou přípustnosti dovolání a v tomto směru dospěl k závěru, že dovolání přípustné není.

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř je dovolání proti potvrzujícímu rozhodnutí (a o takové jde v souzené věci, byť je napadený rozsudek formálně označen jako měnící) odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle a se nepřihlíží. Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu ustanovení [zrušeného sice nálezem pléna Ústavního soudu z 21.2.2012, sp. zn. , pro účely posouzení přípustnosti dovolání podaných do 31.12.2012 však nadále použitelného (viz. nález Ústavního soudu sp. zn. ze 6.3.2012)] spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá toliko pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu; dovolání lze tudíž odůvodnit jen ustanovením (nesprávným právním posouzením věci). Při přezkumu napadeného rozhodnutí – a tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatel zpochybnil – je dovolací soud uvedeným důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán ( věta první ), z čehož vyplývá mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil (viz usnesení Nejvyššího soudu z 29. 6. 2004, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 7, ročník 2004, pod poř. č. 132). Dovolatelé však – přes vysvětlení, že napadený rozsudek je, byť formálně označen jako měnící, rozhodnutím potvrzujícím, a přes poučení, že dovolání je v takovém případě přípustné jen dospěje-li Nejvyšší soud k závěru o jeho zásadním právním významu – žádnou právní otázku, pro jejíž řešení by napadený rozsudek měl mít zásadní právní význam, nevymezili a k závěru o splnění této podmínky nelze dospět ani hodnocením námitek v dovolání obsažených. O existenci judikaturou dovolacího soudu dosud neřešené právní otázky totiž v souzené věci nejde, jelikož není žádného podkladu pro úsudek, že odvolací soud při posuzování relevantních otázek uplatnil právní názory nestandardní, případně vybočující z mezí ustálené soudní praxe.I Nejvyšší soud v tomto směru odkazuje na judikaturu citovanou okresním a krajským soudem, tedy na svá rozhodnutí sp. zn. , a zejména na usnesení z 10. října 2000, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 1/2001 pod poř. č. 15, podle jehož právní věty nařídí-li soud podle notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti ( ) exekuci, ačkoli oprávněný nemá na vymáhané plnění podle hmotného práva nárok, je to důvodem k zastavení exekuce podle Mají-li tedy dovolatelé (jež ostatně přímo v žalobě /č.l. 2/ výslovně uvedli, že „obsahem a především právními důsledky citovaného notářského zápisu se začali podrobněji zabývat, až byla na jejich majetek prohlášena exekuce“) k dispozici speciální (a efektivní) procesní nástroj, totiž návrh na zastavení exekuce podle , způsobilý zamezit nepříznivým důsledkům plynoucím pro ně z napadeného notářského zápisu, není – a nemůže být – dán jejich naléhavý právní zájem na požadovaném určení, jež by naopak samo o sobě – byť deklarované soudním rozhodnutím – k odstranění oněch nepříznivých následků způsobilé nebylo. Protože vzhledem k výše uvedenému nelze dospět k závěru o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí dovolání, není dovolání přípustné podle žádného z výše uvedených ustanovení, Nejvyšší soud je tedy bez nařízení jednání ( věta první ) podle ustanovení , odmítl.Jelikož dovolání bylo odmítnuto, vzniklo žalovanému podle ustanovení , a věty první právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení; ty spočívají v částce 2.250,- Kč, představující odměnu za zastoupení advokátem (, , , , a ve znění účinném do 29. února 2012), sníženou o 50 % podle vyhlášky, a v částce 300,- Kč paušální náhrady podle o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb.Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.V Brně dne 19. března 2013

JUDr. Vladimír Mikušek, v. r. předseda senátu