Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 736/2012

20

Cdo 736/2012

ROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY

V. H.

, zastoupené JUDr. Milošem Jirmanem, advokátem se sídlem ve Žďáru nad Sázavou, Nádražní 21, proti žalované

LABARA s.r.o.

,

se sídlem ve Velké Bíteši, Jindřichově č.p. 20, identifikační číslo osoby 255 55 308, zastoupené JUDr. Igorem Velebou, advokátem se sídlem v Brně, Soběšická 151, o vyloučení nemovitostí z exekuce, vedené u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně, pobočky v Jihlavě, ze dne 30. června 2011, č. j. - 108, takto:

I. Dovolání

se zamítá.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou rozsudkem ze dne 8. 10. 2010, č. j. - 79, vyloučil z exekuce vedené žalovanou, jako oprávněnou, proti T. H., IČ 60413140, jako povinnému, u téhož soudu pod sp. zn. , dům č.p. 2135 na pozemku v katastrálním území a obci Velké Meziříčí, zapsaný na LV u Katastrálního úřadu pro Vysočinu, Katastrální pracoviště Velké Meziříčí; žalobu, jíž se žalobkyně dále domáhala vyloučení pozemku parc. č. a pozemku parc. č. zapsaných tamtéž z téže exekuce zamítl, a rozhodl, že „žádnému z účastníků se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává“.

K odvolání žalované Krajský soud v Brně, pobočka v Jihlavě, rozsudkem ze dne 30. 6. 2011, č. j. - 108, změnil rozsudek soudu prvního stupně v napadeném vyhovujícím výroku tak, že žalobu zamítl i v části, kterou se žalobkyně domáhala, aby z exekuce nařízené usnesením Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 23. 4. 2009, č. j. - 18, prováděné Mgr. Lenkou Černoškovou, soudní exekutorkou Exekutorského úřadu Prostějov, byl vyloučen dům č.p. postavený na pozemku p. č., nacházející se v katastrálním území a obci Velké Meziříčí; dále rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (v zamítavém výroku zůstal rozsudek soudu prvního stupně nedotčen).

Soudy obou stupňů vyšly ze zjištění, že za trvání manželství žalobkyně a jejího manžela T. H. (dále též jen „povinný“) vznikly žalované vůči povinnému pohledávky vymáhané v exekuci nařízené Okresním soudem ve Žďáru nad Sázavou pod sp. zn. , prováděné jmenovanou soudní exekutorkou, která dne 27. 7. 2009 vydala exekuční příkaz k provedení exekuce prodejem nemovitostí - pozemků p.č. a rozestavěné budovy na pozemku p.č. (dále jen též „předmětný dům“), že žalobkyně a její manžel uzavřeli dne 1. 7. 2008 ve formě notářského zápisu smlouvu o zúžení společného jmění manželů (dále jen „SJM“) až na věci tvořící obvyklé vybavení domácnosti, podle níž ze SJM přechází do výlučného vlastnictví žalobkyně pozemek par. č. (který byl následně geometrickým plánem rozdělen na dva pozemky shora uvedených parcelních čísel) a do vlastnictví jejího manžela veškerý movitý majetek, veškerá aktiva a pasiva, která patří do jeho soukromého podnikání; dále se manželé dohodli tak, že každý z manželů dnem následujícím po podpisu této smlouvy bude nabývat jakýkoliv majetek do výlučného vlastnictví toho kterého z manželů a tento majetek nebude tvořit SJM; závazky, které některému z manželů vzniknou, budou závazkem toho z manželů, který takovýto závazek uzavřel, a druhý z manželů za takovýto závazek neponese odpovědnost. Dále bylo v řízení zjištěno, že se stavbou domu bylo započato až po uzavření smlouvy o zúžení SJM, že žalobkyně je zapsána v katastru nemovitostí jako výlučná vlastnice obou označených pozemků a stavby domu, který byl po uzavření smlouvy o zúžení SJM postaven do fáze prvního nadzemního podlaží, a že žalovaná se jako věřitelka manžela žalobkyně dozvěděla o dohodě o zúžení jejich SJM až v souvislosti s exekučním řízením (v době vzniku pohledávek o této dohodě nevěděla).

Odvolací soud považoval za správný názor soudu prvního stupně, že předmětný dům (jako nově zhotovená věc) je ve výlučném vlastnictví žalobkyně (správnost údaje v katastru nemovitostí žalovaná nezpochybnila), neztotožnil se však s jeho závěrem, že tento dům nelze považovat pro účely nařízení exekuce [ , o soudních exekutorech a exekuční činnosti a o změně dalších zákonů (dále jen „“)] za majetek patřící do SJM. Dovodil, že „vznikl-li dům“ za trvání manželství, nestal se součástí jejich SJM pouze v důsledku dříve uzavřené dohody o zúžení společného jmění. Pokud by totiž tato dohoda uzavřena nebyla, tvořil by bez dalšího součást společného jmění jako majetek nabytý za trvání manželství [ obč. zák.]. Jestliže v řízení bylo zjištěno, že v době vzniku vymáhaných pohledávek (z nichž část vznikla až po uzavření smlouvy o zúžení SJM, což ovšem není významné - viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. dubna 2005, sp. zn. ), nebyl žalované obsah smlouvy o zúžení SJM znám, nemohla se žalobkyně vůči žalované na tuto smlouvu odvolat ( obč. zák.). Z téhož důvodu nemohla ani vylučovací žalobou úspěšně uplatnit své vlastnické právo k předmětnému domu podle

Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání z důvodů uvedeného v , tedy, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Uvedla, že smlouvu o zúžení SJM uzavřela se svým manželem za účelem ochrany rodinného majetku, zejména s ohledem na rizika, která přináší jeho podnikatelská činnost. Podle jejího názoru jsou závazky z podnikatelské činnosti na základě této smlouvy ve výlučném vlastnictví jejího manžela a k jejich uhrazení by proto mělo dojít z jeho výlučního jmění. Pokud odvolací soud dovodil, že na smlouvu o zúžení SJM se vůči žalované nemůže odvolat, neboť její obsah, natož existence, jí nebyla známa, pak má dovolatelka za to, že provádí-li její manžel podnikatelskou činnost sám a ona nemá přehled o jeho závazcích, je na něm, aby své věřitele informoval o smlouvě o zúžení SJM. K její tíži však nemůže jít skutečnost, že povinný, ať již záměrně či nevědomky, žalovanou neinformoval. Dovolatelka poukazuje na to, že se stala od počátku existence domu jeho výlučnou vlastnicí a že její vlastnické právo bylo do katastru nemovitostí zapsáno na základě ohlášení ze dne 8. 10. 2008. Exekuované pohledávky však představují výlučné závazky povinného a exekuci tudíž bylo možno podle nařídit pouze na majetek patřící do SJM. Protože předmětný dům nikdy nebyl součástí SJM, nemůže být předmětem exekuce vedené proti povinnému. Navrhla, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen a aby mu věc byla vrácena k dalšímu řízení.

Dovolací soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle ve znění účinném od 1. 7. 2009 do 31. 12. 2012 (viz čl. II., bod 12. části první a čl. II., bod 7. části první ) a po zjištění, že bylo podáno včas, oprávněnou osobou (účastnicí řízení) a že proti napadenému výroku rozsudku odvolacího soudu o věci samé je přípustné podle , přezkoumal rozsudek odvolacího soudu podle a dospěl k závěru, že dovolání není důvodné.

Nesprávné právní posouzení věci, které dovolatelka jako důvod dovolání [ ] uplatnila, může spočívat v tom, že odvolací soud věc posoudil podle nesprávného právního předpisu, nebo že správně použitý právní předpis nesprávně vyložil, případně jej na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Podle právo k majetku, které nepřipouští výkon rozhodnutí, lze uplatnit vůči oprávněnému návrhem na vyloučení majetku z výkonu rozhodnutí v řízení podle třetí části tohoto zákona.

Podle se obdobně postupuje, byl-li nařízeným výkonem rozhodnutí postižen majetek patřící do společného jmění manželů nebo

který se považuje za součást společného jmění manželů

(§ 262a odst. 1), avšak

vymáhaný závazek vznikl za trvání manželství jen jednomu z manželů při používání majetku, který a) podle smlouvy o zúžení zákonem stanoveného rozsahu společného jmění manželů

nebo podle smlouvy o vyhrazení vzniku společného jmění ke dni zániku manželství

nepatřil do společného jmění manželů, a oprávněnému byl v době vzniku vymáhané pohledávky znám obsah smlouvy

, b) náležel výhradně povinnému proto, že jej nabyl před manželstvím, dědictvím, darem, za majetek náležející do jeho výlučného majetku nebo podle předpisů o restituci majetku, který měl ve vlastnictví před uzavřením manželství nebo který mu byl vydán jako právnímu nástupci původního vlastníka, anebo že slouží podle své povahy jen jeho osobní potřebě.

Tam, kde se ve zvláštních právních předpisech hovoří o soudním výkonu rozhodnutí nebo výkonu rozhodnutí, rozumí se tím také nařízení a provádění exekuce podle exekučního řádu (srov. ).

Podle § 42 odst. 1 exekučního řádu lze exekuci na majetek patřící do společného jmění manželů provést také tehdy, jde-li o vymáhání závazku, který vznikl za trvání manželství jen jednomu z manželů. Za majetek patřící do společného jmění povinného a jeho manžela se pro účely nařízení exekuce považuje také majetek, který netvoří součást společného jmění manželů jen proto, že byl smlouvou zúžen zákonem stanovený rozsah společného jmění manželů nebo že byl smlouvou vyhrazen vznik společného jmění ke dni zániku manželství.

Podle § 143a odst. 1 obč. zák. mohou manželé smlouvou uzavřenou formou notářského zápisu rozšířit nebo zúžit stanovený rozsah společného jmění manželů. Takto mohou manželé změnit rozsah majetku a závazků nabytých či vzniklých v budoucnosti, ale i majetku a závazků, které již tvoří jejich společné jmění. Předmětem této smlouvy mohou být i jednotlivé majetkové hodnoty a závazky. Jestliže je předmětem smlouvy nemovitost, která již náleží do společného jmění manželů nebo do výlučného majetku jednoho z nich, nabývá smlouva účinnosti vkladem do katastru nemovitostí. Podle ustanovení § 143a odst. 4 obč. zák. manželé se mohou vůči jiné osobě na smlouvu uvedenou v předcházejících odstavcích odvolat jen tehdy, jestliže je jí obsah této smlouvy znám.

Z nezpochybněných skutkových zjištění, z nichž odvolací soud při právním posouzení dané věci vycházel, vyplývá, že vymáhaná pohledávka vznikla povinnému za trvání manželství se žalobkyní, že manželé uzavřeli dne 1. 7. 2008 ve formě notářského zápisu smlouvu o zúžení společného jmění manželů až na věci tvořící obvyklé vybavení domácnosti, v níž se mimo jiné dohodli tak, že každý z manželů dnem následujícím po podpisu této smlouvy bude nabývat jakýkoliv majetek do výlučného vlastnictví toho kterého z manželů a tento majetek nebude tvořit SJM, že se stavbou předmětného domu bylo započato až po uzavření této smlouvy, že žalobkyně je zapsána v katastru nemovitostí jako jeho výlučná vlastnice, že pověřená soudní exekutorka vydala dne 27. 7. 2009 exekuční příkaz k provedení exekuce mimo jiné prodejem předmětného domu a že žalované nebyl obsah uvedené smlouvy v době vzniku vymáhané pohledávky znám.

V projednávaném případě není rozhodné, jak dovolatelka namítá, že předmětný dům, jehož vyloučení z exekuce vedené proti povinnému se domáhá, je na základě uzavřené smlouvy o zúžení SJM předmětem jejího vlastnictví (správnost údaje v katastru nemovitostí žalovaná nezpochybnila). Pro úspěšnost žaloby založené na ustanovení nebo 2 tato okolnost (že ve vztahu mezi manžely jsou označené věci výlučným vlastnictvím jednoho z nich) není dostačující. Za majetek patřící do společného jmění žalobkyně a jejího manžela (povinného) se totiž ve smyslu exekučního řádu (nebo ) považuje i ten, který netvoří součást jejich společného jmění jen proto, že byl smlouvou zúžen zákonem stanovený rozsah společného jmění manželů (k tomu srov. např. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. července 2010, sp. zn. ). Ustanovení se proto v dané věci neuplatní.

Aby podle bylo prokázáno právo žalobkyně k předmětnému domu, které exekuci nepřipouští, pak - vznikla-li vymáhaná pohledávka žalované za trvání manželství toliko manželu žalobkyně - je zapotřebí splnění předpokladů uvedených v tomto ustanovení pod písmeny a) nebo b); jinými slovy, právo nepřipouštějící výkon rozhodnutí zakládají jen zde vyjmenované okolnosti (stanovené taxativně), jež se odvíjí od specifičnosti způsobu vzniku pohledávky (k tomu srov. např. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28. července 2004, sp. zn. , který byl uveřejněn pod číslem 85/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či odůvodnění usnesení téhož soudu ze dne 24. března 2010, sp. zn. ).

Jelikož v dané věci bylo (sice) zjištěno, že dluh povinného vznikl při používání majetku vyňatého ze společného jmění (ve prospěch výlučného vlastnictví manžela žalobkyně) dohodou o zúžení SJM ze dne 1. 7. 2008, avšak obsah této smlouvy nebyl žalované jako věřitelce povinného v době vzniku vymáhané pohledávky znám, je v daném případě použití ustanovení vyloučeno [důvody pro vyloučení předmětného domu z exekuce uvedené v žalobkyně netvrdila].

Dospěl-li odvolací soud k závěru, že předmětný dům není z exekuce vyloučen, je jeho právní posouzení správné a dovolací důvod podle tak nebyl naplněn. Nejvyšší soud proto dovolání žalobkyně podle , části věty před středníkem, zamítl, aniž bylo zapotřebí se zabývat všemi jejími námitkami, neboť pro posouzení dané věci nejsou významné.

Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení , větu první, , a , neboť žalobkyně, která v tomto řízení nebyla úspěšná, na jejich náhradu nemá právo, a žalované v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 20. března 2013

JUDr. Olga Puškinová, v. r.

předsedkyně senátu