Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 160/2013

U S N E S E N Í

města Vsetín

se sídlem ve Vsetíně

,

Svárov 1080, IČ: 00304450, proti žalovaným

a) M. K.

, bytem ve S. Č. V., a

b) Ž. K.

, bytem tamtéž, zastoupeným JUDr. Zdeňkou Polákovou, advokátkou se sídlem v Havířově – Šumbarku, Opletalova 608/2, o zaplacení

částky 54.261,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Jeseníku pod sp. zn. , o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 25. ledna 2011, č. j. -406, takto:

I. Řízení o dovolání proti rozsudku Okresního soudu v Jeseníku ze dne 21. 9. 2010, č. j. -362,

se zastavuje;

jinak

se

dovolání

odmítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í:

V řízení vedeném u Okresního soudu v Jeseníku rozsudkem ze dne 21. 9. 2010, sp. zn. , byla žalovaným uložena povinnost zaplatit žalobci částku 54.261,- Kč s příslušenstvím (výrok I.) a nahradit náklady řízení (výrok II.). Okresní soud shledal, že nájem bytu, který žalovaným pronajal žalobce coby jeho vlastník, skončil dne 28. 2. 2006, žalovaní však v bytě dále bydleli bez právního důvodu a byt žalobci předali až v polovině října roku 2006. Žalovaní tak byli povinni zaplatit žalobci částku odpovídající výši obvyklého nájemného v daném místě a čase z obdobného předmětu nájmu jako bezdůvodné obohacení. Okresní soud dále seznal, že žalovaní dlužili žalobci úhradu za spotřebované služby spojené s užíváním bytu za část let 2005 a 2006. Náhradu odpovídající obvyklému nájemnému určil okresní soud částkou 439,- Kč měsíčně v závislosti na žalobním nároku a žalobci ji přiznal, stejně tak žalovanou částku za nedoplacené služby. Vedle jistiny byl žalobci přiznán i požadovaný úrok z prodlení, a okresní soud tím vyhověl žalobě v plném rozsahu.

K odvolání žalovaných přezkoumal napadené rozhodnutí Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci, jenž je rozsudkem ze dne 25. 1. 2011, č. j. -406, potvrdil (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II.). Vzhledem k tomu, že žalovaní zpochybňovali zejména správnost vyúčtování služeb za roky 2005 (nedoplatek 4.223,- Kč) a 2006 (nedoplatek 39.484,- Kč), odvolací soud uzavřel, že ta mají stanovené náležitosti, žalovaní je převzali a dokonce i reklamovali. Žalovaní nesouhlasili s výpočtem jejich osobní spotřeby, na postupu okresního soudu při posuzování této skutečnosti však odvolací soud nenašel žádného pochybení. Skutkové i právní závěry soudu prvního stupně považoval odvolací soud za správné, a proto jeho rozsudek potvrdil.

Proti rozsudkům soudů obou stupňů podali žalovaní dovolání, jež označili za přípustné ve smyslu ust. , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“), důvodnost pak dovozují z ust. a b) Otázku zásadního právního významu však v dovolání nijak nevymezují a opakují skutkové námitky uplatněné již v odvolání, zejména neprokázání skutečné spotřeby služeb spojených s užíváním bytu, jejichž úhradu žalobce požaduje. S ohledem na výše uvedené dovolatelé navrhují zrušení napadených rozsudků soudů obou stupňů a vrácení věci k novému řízení.

Žalobce ve svém vyjádření označil dovolání žalovaných za nepřípustné. Poukázal na skutečnost, že dovolatelé nesouhlasí toliko se skutkovými zjištěními soudů nižších stupňů a žádnou právní otázku k dovolacímu přezkumu nepředkládají. Dovolací důvody podle ust. a odst. 3 však nejsou u dovolání podaného podle ust. uplatnitelné. Svou argumentaci žalobce dokládá početnou judikaturou Nejvyššího soudu, nad rámec se pak vyjadřuje i k samotným skutkovým námitkám dovolatelů. S ohledem na výše uvedené navrhuje dovolání odmítnout.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno řádně a včas, osobou k tomu oprávněnou a řádně zastoupenou podle , se zabýval přípustností dovolání.

Podle ust. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže to zákon připouští.

Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé ( ) nebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil ( ), anebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam ( ); to neplatí ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč a v obchodních věcech 100.000,- Kč, přičemž se nepřihlíží k příslušenství pohledávky ( ).

I když v projednávaném případě odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé ohledně částky 54.261,- Kč jedním výrokem, rozhodoval jím současně o více samostatných nárocích s odlišným skutkovým základem, přičemž nejvyšší z těchto nároků byl nedoplatek za služby spojené s užíváním bytu za rok 2006 ve výši 39.484,- Kč. Jelikož se jedná o samostatné nároky, které mají odlišnou povahu s rozdílnými předpoklady jejich vzniku, je přípustnost dovolání z hlediska ustanovení třeba zkoumat ve vztahu ke každému z nich samostatně bez ohledu na to, že byly uplatněny v jednom řízení a že o nich bylo rozhodnuto jedním výrokem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 1999, sp. zn. , uveřejněný pod č. 9 v časopise Soudní judikatura, ročník 2000). Vzhledem k tomu, že jak u nároku na peněžitou náhradu za bezdůvodné obohacení vzniklé užíváním bytu bez právního důvodu, tak u nároků na zaplacení nedoplatků za poskytnuté služby, které jsou předmětem dovolacího řízení, bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím částku 50.000,- Kč, není dovolání žalovaných do potvrzujícího výroku rozsudku odvolacího soudu o věci samé podle hledisek uvedených v ustanovení přípustné. Nic na tom nemění okolnost, že součet výše plnění ze samostatných nároků přesahuje částku 50.000,- Kč.

Z výše uvedených důvodů je dovolání proti výroku I. rozsudku odvolacího soudu nepřípustné, Nejvyšší soud je proto v souladu s ust. , věty první, a odmítl.

Dovolatelé napadli oba výroky rozsudku odvolacího soudu, tedy i výrok o nákladech řízení, dovolání proti tomuto výroku je však také nepřípustné (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. , uveřejněné pod č. 4/2003 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek). Nejvyšší soud proto dovolání proti výroku II. rozsudku odvolacího soudu v souladu s ust. , věty první, a odmítl.

Dovolatelé směřují své dovolání též přímo proti rozhodnutí soudu prvního stupně. Opravným prostředkem pro přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně je však odvolání (viz ust. ); proto také ani neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti takovému rozhodnutí. Nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, a Nejvyšší soud proto řízení o dovolání proti rozsudku Okresního soudu v Jeseníku ze dne 21. 9. 2010, č. j. -362, které touto vadou trpí, zastavil (viz ust. ).

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto dle ust. , věty první, , , části věty před středníkem, a i odst. 3 za situace, kdy žalobci, který by jinak měl na jejich náhradu právo, v tomto stadiu řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 10. dubna 2013JUDr. Jan E l i á š, Ph.D.předseda senátu