Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 5/2013

U S N E S E N Í

a) Ing. J. L.

,

b) MVDr. J. L.

a

c) Ing. Z. L.

, všech zastoupených JUDr. Miroslavem Mikou, advokátem se sídlem v Praze 1, Národní třída 43, proti povinným

1) E. F. P.

a

2) V. P.

, vyklizením bytu a pro 17.314,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání oprávněných proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. června 2012, č. j. - 272, takto:

I. Dovolání se odmítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění ( ):

Obvodní soud pro Prahu 2 usnesením ze dne 17. 10. 2011, č. j. - 218, zastavil exekuci nařízenou usnesením téhož soudu ze dne 20. 4. 2009, č. j. - 42 (výrok I.) a dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.) a že oprávnění jsou povinni zaplatit soudní exekutorce náklady exekuce (výrok III.), jejichž výši vyčíslil usnesením ze dne 8. 3. 2012, „č. j. - 258“. Vyšel ze zjištění, že exekuce byla nařízena podle rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 4. 1. 2007, č. j. - 48, ve spojení s opravnými usneseními ze dne 13. 3. 2007, č. j. - 65, a ze dne 7. 6. 2007, č. j. - 87, a ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 22. 10. 2008, č. j. - 154. Tento rozsudek Městského soudu v Praze byl zrušen rozsudkem téhož soudu ze dne 15. 1. 2010, č. j. - 70, neboť v řízení o žalobě pro zmatečnost dospěl k závěru, že účastníkům byla v nalézacím řízení odňata možnost jednat před soudem ( ). Protože exekuční titul byl zrušen, soud prvního stupně exekuci, která byla nařízena na jeho základě, podle za použití exekučního řádu zastavil.

K odvolání oprávněných proti oběma usnesením Městský soud v Praze v záhlaví označeným usnesením rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku I. o zastavení řízení (správně zastavení exekuce - poznámka NS) a ve výroku II. o náhradě nákladů řízení mezi účastníky potvrdil; ve výroku III. o náhradě nákladů soudní exekutorky změnil odvolací soud usnesení soudu prvního stupně (a dále též usnesení soudu prvního stupně ze dne 8. 3. 2012, č. j. - 258), tak, že soudní exekutorka JUDr. Iveta Glogrová nemá právo na náhradu nákladů exekuce. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že byl-li exekuční titul po nařízení exekuce zrušen, je to důvodem pro zastavení exekuce podle Skutečnost, že po zrušení exekučního titulu bylo v nalézacím řízení znovu ve věci rozhodnuto rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 27. 10. 2010, č. j. - 199, tak, že rozsudek soudu prvního stupně byl ve výroku o věci samé (o povinnosti povinných k vyklizení bytu) potvrzen, a povinným byla uložena povinnost k náhradě nákladů řízení, na tom nic nemění, neboť toto rozhodnutí

není exekučním titulem, na jehož základě byla exekuce nařízena.

Výslovně proti všem výrokům usnesení odvolacího soudu podali oprávnění dovolání z důvodu nesprávného právního posouzení věci, neboť mají zato, že napadený „rozsudek“ má po právní stránce zásadní význam, neboť „řeší dosud neřešenou právní otázku, zda-li je na místě zastavit exekuční řízení, pokud první titul, na základě kterého byla tato exekuce nařízena, byl úspěšně napaden mimořádným opravným prostředkem a tudíž pozbyl právní moci, nicméně v mezidobí, než bylo o zastavení exekučního řízení rozhodnuto, nabyl tento exekuční titul opět právní moci a vykonatelnosti“. Dovolatelé vyslovují názor, že byl-li exekuční titul „v řízení“ o žalobě pro zmatečnost zrušen, avšak v novém řízení Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 27. 10. 2010, č. j. - 199, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a toto rozhodnutí nabylo právní moci a vykonatelnosti, „čímž byl právní titul obnoven“, pak soud v exekučním řízení měl vycházet „z aktuální situace a exekuční řízení nezastavovat“. Dále podotýkají, že Městský soud v Praze výrokem I. uvedeného rozsudku „nerozhodl ve věci samé sám, ale potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně“, z čehož podle nich vyplývá, že „podkladovým rozhodnutím pro nařízení exekuce tak původně bylo a stále je rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 4. 1. 2007, č. j. - 48“. Jestliže tedy v mezidobí tento rozsudek nabyl právní moci a vykonatelnosti, avšak „soud nestihl o zastavení exekuce rozhodnout, došlo ke zhojení věci“ a soud tak nemohl „exekuční řízení“ zastavit. Za těchto okolností „není pravdou“, že v době vydání napadeného usnesení nebyl exekuční titul pravomocný a vykonatelný. Navrhli, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu, jakož i obě usnesení soudu prvního stupně zrušil.

Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle ve znění účinném od 1. 7. 2009 do 31. 12. 2012 (viz čl. II, bod 12. části první a čl. II., bod 7. části první ) a po přezkoumání věci dospěl k závěru, že dovolání není podle , odst. 2 ve spojení s , přípustné.

Podle , o soudních exekutorech a exekuční činnosti a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), nestanoví-li tento zákon jinak, použijí se pro exekuční řízení přiměřeně ustanovení .

Podle výkon rozhodnutí bude zastaven,

jestliže rozhodnutí, které je podkladem výkonu, bylo po nařízení výkonu zrušeno.

Dovolateli vymezená otázka, „zda-li je na místě zastavit exekuční řízení, pokud první titul, na základě kterého byla tato exekuce nařízena, byl úspěšně napaden mimořádným opravným prostředkem a tudíž pozbyl právní moci, nicméně v mezidobí, než bylo o zastavení exekučního řízení rozhodnuto, nabyl tento exekuční titul opět právní moci a vykonatelnosti“, není způsobilá přípustnost dovolání v této věci založit, neboť výklad ustanovení je zcela jednoznačný a nezpůsobuje žádné výkladové potíže.

Bylo-li v dané věci zjištěno, že rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 22. 10. 2008, č. j. - 154, byl na základě mimořádného opravného prostředku - žaloby pro zmatečnost - zrušen rozsudkem téhož soudu ze dne 15. 1. 2010, č. j. - 70, jsou předpoklady pro zastavení exekuce podle splněny.

Námitky dovolatelů, že exekuce neměla být zastavena z důvodu, že „právní titul byl obnoven“, že soud v exekučním řízení měl vycházet „z aktuální situace“ a že „exekučním titulem byl a stále je rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 4. 1. 2007, č. j. - 48“, jsou nesprávné. Bylo-li proti tomuto rozsudku soudu prvního stupně podáno k tomu oprávněnými osobami včasné a přípustné odvolání, nabyl tento rozsudek - vzhledem k suspenzivním účinkům tohoto řádného opravného prostředku - právní moci až ve spojení s potvrzujícím rozsudkem odvolacího soudu ve věci samé (k tomu srov. ). Pokud pravomocný a vykonatelný potvrzující rozsudek odvolacího soudu byl na základě žaloby pro zmatečnost zrušen, nabyl rozsudek soudu prvního stupně právní moci až ve spojení s novým rozsudkem odvolacího soudu ve věci samé, přičemž vykonatelným se stal až uplynutím lhůty k vyklizení bytu.

Pokud pak dovolatelé z okolností věci dovozují, že „není pravdou“, že v době vydání napadeného usnesení nebyl exekuční titul pravomocný a vykonatelný, jde z hlediska o námitku zcela irelevantní, neboť - jak bylo zjištěno - dřívější pravomocný a vykonatelný potvrzující rozsudek odvolacího soudu ve věci samé byl zrušen, a pozdější jeho rozsudek, byť pravomocný a vykonatelný, není exekučním titulem, podle kterého byla v dané věci exekuce nařízena.

Z uvedeného vyplývá, že rozhodnutí odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu , a dovolání proti němu podle , odst. 2 ve spojení s není tudíž přípustné. Nejvyšší soud proto dovolání oprávněných podle věty první a odmítl.

Směřovalo-li dovolání výslovně i proti výrokům usnesení odvolacího soudu o nákladech řízení ve vztahu mezi účastníky a o nákladech soudní exekutorky, není přípustné ani v této části. Přípustnost podle ustanovení , a není dána proto, že usnesení o nákladech řízení a o nákladech soudního exekutora v jejich taxativních výčtech uvedeno není, a podle proto, že tato usnesení nejsou rozhodnutími ve věci samé (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. března 2005, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 5, ročníku 2005, pod číslem 70, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2002, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle , věty první, a , neboť oprávnění s ohledem na výsledek řízení nemají na náhradu svých nákladů právo a povinným v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. března 2013

JUDr. Olga Puškinová, v. r.

předsedkyně senátu