Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
EE1869C67EB2AE83C1257B4E004F41A4.html
HTML · 22.33 KB
No categories available
25 Cdo 3280/2011
25
Cdo 3280/2011
ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY
MUDr. M. R.
, proti žalovaným:
1) SLATINA, státní podnik „v likvidaci“
, se sídlem Brno, IČO 00008869, a
2) Střední odborné učiliště strojírenské a elektrotechnické
, se sídlem Brno, Trnkova 113, IČO 00380431, zastoupené JUDr. Vojtěškou Burešovou, advokátkou se sídlem Brno, Jedovnická 2346/8, o 1.534.458,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 54 C 197/99 , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 23. 7. 2004, č. j. 54 C 197/99 -129, ve spojení s doplňujícím usnesením ze dne 6. 6. 2005, č. j. 54 C 197/99 -150, a proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 25. 6. 2007, č. j. 44 Co 17/2005 -165, takto:
I. Řízení o dovolání proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 23. 7. 2004, č. j. 54 C 197/99 -129, ve spojení s doplňujícím usnesením ze dne 6. 6. 2005, č. j. 54 C 197/99 -150,
se zastavuje
.
II. Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 25. 6. 2007, č. j. 44 Co 17/2005 -165, a rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 23. 7. 2004, č. j. 54 C 197/99 -129, ve spojení s doplňujícím usnesením ze dne 6. 6. 2005, č. j. 54 C 197/99 -150,
ve vztahu k prvnímu žalovanému
se zrušují
a řízení
se
v tomto rozsahu
zastavuje
.
III. Ve vztahu mezi žalobcem a prvním žalovaným
nemá
žádný z účastníků
právo
na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Brně mezitímním rozsudkem ze dne 23. 7. 2004, č. j. 54 C 197/99 -129, ve spojení s doplňujícím usnesením ze dne 6. 6. 2005, č. j. 54 C 197/99 -150, rozhodl, že nárok žalobce na náhradu škody vůči oběma žalovaným není dán, a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
K odvolání žalobce Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 25. 6. 2007, č. j. 44 Co 17/2005 -165, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé změnil tak, že žalobu proti oběma žalovaným na zaplacení 1.534.458,- Kč s příslušenstvím zamítl, ve výrocích o náhradě nákladů řízení jej potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Ztotožnil se se závěrem soudu prvního stupně, že druhý žalovaný se nedopustil žádného protiprávního jednání, z nějž by mohla vzniknout škoda, jejíž náhrady se žalobce domáhá, a ve vztahu k prvnímu žalovanému je uplatněný nárok na náhradu ušlého zisku (výnosu z možného nájmu restituované nemovitosti) promlčen podle § 106 obč. zák. a v ostatních nárocích není žaloba důvodná.
Proti rozsudku soudu prvního stupně i rozsudku soudu odvolacího podal žalobce dovolání, a to proti všem výrokům, které mu ukládají nějakou povinnost vůči prvnímu žalovanému. Přípustnost dovolání odůvodňuje jednak tím, že odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil, a jednak zásadním právním významem otázky počátku a běhu promlčecí doby v případě, kdy osobě podle restitučních zákonů oprávněné vznikne škoda tím, že nemůže vykonávat své vlastnické právo k vydávané věci v důsledku prodlení povinné osoby s vydáním věci, a dále posouzení, zda vědomé uvedení nepravdivých skutečností je či není protiprávním jednáním. Dovozuje, že první žalovaný si musel být vědom nepravdivosti svého prohlášení daného pro účely delimitace předmětných nemovitostí o tom, že na předmětný majetek nebyl uplatněn restituční nárok. Namítá, že do právní moci rozhodnutí katastrálního úřadu o vkladu vlastnického práva nemohl vědět, zda mu budou předmětné nemovitosti skutečně vydány, a o škodě se tak nemohl dozvědět dříve, než v den, kdy nabylo rozhodnutí o vkladu vlastnického práva právní moci. Skutečnost, že škoda vznikla před tímto datem, nemůže mít na promlčení vliv. Zároveň upozornil na to, že první žalovaný byl vymazán z obchodního rejstříku, a navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil jak rozsudek odvolacího soudu, tak i soudu prvního stupně.
Nálezem Ústavního soudu ČR ze dne 5. 4. 2011, sp. zn. II. ÚS 2793/10 , bylo zrušeno usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2010, č. j. 25 Cdo 1285/2008 -183, kterým bylo odmítnuto dovolání žalobce jako opožděně doplněné.
Vzhledem k tomu, že napadený rozsudek odvolacího soudu byl vydán dne 25. 6. 2007, postupoval Nejvyšší soud podle zákona č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu , ve znění účinném p
ř
ed 1. 7. 2009 – srov. bod 12.
č
l. II zákona
č
Protože rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 23. 7. 2004, č. j. 54 C 197/99 -135, ve spojení s doplňujícím usnesením ze dne 6. 6. 2005, č. j. 54 C 197/99 -150, je rozhodnutím soudu prvního stupně, dovolací soud řízení o dovolání proti tomuto rozsudku podle § 243c odst. 1 a § 104 odst. 1 věty první o. s. ř. o. s. ř. zastavil. Nejvyšší soud je totiž soudem funkčně příslušným k projednání dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu (§ 10a o. s. ř. o. s. ř. ). Jestliže dovolání směřuje proti rozhodnutí soudu prvního stupně (proti němuž je zásadně přípustné odvolání), funkční příslušnost k jeho projednání není občanským soudním řádem upravena; přitom nedostatek funkční příslušnosti představuje neodstranitelný nedostatek podmínky řízení (srov. rozhodnutí publikované pod č. 47/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Dovolatel sice rozsah svého dovolání omezil na výroky, jimiž mu byla uložena nějaká povinnost vůči prvnímu žalovanému (tedy jen na výroky o náhradě nákladů řízení, proti nimž není dovolání přípustné), z obsahu podaného dovolání a z dovolacího návrhu je však zřejmé, že rozhodnutí odvolacího soudu vůči prvnímu žalovanému napadá i ve výroku o věci samé.
Podle § 237 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)].
Pro posouzení, zda je rozsudek odvolacího soudu rozsudkem měnícím ve smyslu ust. § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. o. s. ř. není rozhodující, jak jej odvolací soud označil, ale jak ve vztahu k rozhodnutí soudu prvního stupně vymezil obsah posuzovaného právního vztahu účastníků, případně zda práva a povinnosti účastníků stanovil oproti rozhodnutí soudu prvního stupně odlišně. Závěr, že odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně, nelze vyvozovat jen z formálního označení výroku, nýbrž především z porovnání věcného obsahu rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé a obsahu rozhodnutí soudu prvního stupně (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 5. 2000, sp. zn. 25 Cdo 160/2000 ).
V dané věci sice odvolací soud celý výrok svého rozsudku, jímž žalobu zamítl, označil formálně jako „změnu“ rozsudku soudu prvního stupně, avšak ve skutečnosti v zamítavém rozsudku odvolacího soudu šlo o potvrzení rozsudku soudu prvního stupně, neboť oba soudy při vymezení práv a povinností účastníků dospěly ke shodnému závěru.
Přípustnost dovolání v dané věci se proto řídí podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. o. s. ř.
Podle § 237 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
V průběhu odvolacího řízení první žalovaný, tj. SLATINA, státní podnik „v likvidaci“, IČO 000 08 869, byl k 4. 5. 2007 vymazán z obchodního rejstříku spolu se záznamem, že právním důvodem výmazu je zamítnutí návrhu na prohlášení konkursu pro nedostatek majetku dlužníka postačujícího k úhradě nákladů konkursu. Vzhledem k tomu, že první žalovaný pozbyl způsobilost být účastníkem řízení již v průběhu řízení před odvolacím soudem a nastala tak překážka postupu v řízení, je zřejmé, že za této situace rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo meritorně rozhodnuto o nároku žalobce proti prvnímu žalovanému, je v rozporu s procesním i s hmotným právem. Z tohoto důvodu je dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. o. s. ř. přípustné.
Podle § 107 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. jestliže účastník ztratí po zahájení řízení způsobilost být účastníkem řízení dříve, než řízení bylo pravomocně skončeno, posoudí soud podle povahy věci, zda v řízení může pokračovat. Není-li možné ihned pokračovat, soud řízení přeruší.
Podle § 107 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. ztratí-li způsobilost být účastníkem řízení právnická osoba a umožňuje-li povaha věci pokračovat v řízení, jsou jejím procesním nástupcem, nestanoví-li zákon jinak, ti, kteří po zániku právnické osoby vstoupili do jejích práv a povinností, popř. ti, kteří po zániku právnické osoby převzali práva a povinnosti, o něž v řízení jde.
Podle § 107 odst. 5 o. s. ř. o. s. ř. neumožňuje-li povaha věci v řízení pokračovat, soud řízení zastaví. Povaha věci brání pokračování v řízení mimo jiné tehdy, nemá-li účastník, který ztratil způsobilost být účastníkem řízení, žádného právního nástupce.
Situace, kdy první žalovaný ztratil způsobilost být účastníkem řízení za shora uvedených okolností, je svou povahou taková, že brání dalšímu pokračování v řízení, neboť první žalovaný (státní podnik „v likvidaci“) byl vymazán z obchodního rejstříku, aniž by do jeho práv a povinností vstoupil jiný subjekt, popř. aniž by někdo po jeho zániku převzal práva a povinnosti, jež jsou předmětem sporu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 7. 2007, sp. zn. 28 Cdo 2607/2006 ).
Dovolací soud podle § 242 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. přihlédl k vadě podle § 229 odst. 2 písm. b) o. s. ř. o. s. ř. , jež vyplývá z obsahu spisu a z napadeného rozhodnutí a jež poznamenala předmětné řízení, i když nebyla v dovolání uplatněna.
Vzhledem k tomu, že k výmazu prvního žalovaného došlo již v řízení před odvolacím soudem, je tzv. zmatečnostní vada podle § 229 odst. 1 písm. b) o. s. ř. o. s. ř. důvodem pro to, aby rozhodnutí v tomto řízení vydané bylo zrušeno bez ohledu, zda je správné či nikoliv. Nejvyšší soud proto napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve vztahu vůči prvnímu žalovanému zrušil (§ 243b odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. ). Protože důvody, pro něž bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na rozhodnutí soudu prvního stupně, dovolací soud zrušil i toto rozhodnutí a řízení zastavil.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 , § 151 odst. 1 a § 146 odst. 1 písm. c) o. s. ř. o. s. ř.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. března 2013
JUDr. Marta Škárová
předsedkyně senátu