Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 1169/2012

U S N E S E N Í

GE Money Bank, a. s.

V. F.

, zastoupené Mgr. Viktorem Stejskalem, advokátem se sídlem v Přerově, Žerotínovo nám. 14, pro částky 8.901,- Kč a 26.166,33 Kč, vedené u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. , o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci z 29. 9. 2011, č. j. -127, takto:

Usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci z 29. 9. 2011, č. j. -127,

se ruší

a věc

se

tomuto soudu

vrací

k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Usnesením ze 4. 11. 2010 okresní soud podle zastavil exekuci nařízenou usnesením z 19. 10. 2009, č. j. -34. Výpovědí povinné, svědka J. Ch., jejího druha, a listinným důkazem – dopisem oprávněné opatřeným písemnými poznámkami povinné – vzal za prokázané, že povinné byla v červenci 2009 doručena písemnost označená jako „oznámení o postoupení pohledávek“, jíž oprávněná povinnou vyzvala k úhradě pohledávky odpovídající částce přiznané exekučními tituly. Povinná na výzvu reagovala tak, že zatelefonovala na číslo 224 441 111, uvedené v dopise, a hovořila se zaměstnankyní oprávněné K. J., která byla pod textem dopisu podepsána. Povinná si důležité okolnosti a data v průběhu telefonátu zapisovala na uvedený dopis a z těchto poznámek vyplývá, že hovor se uskutečnil 30. 7. 2009 v 8:20 hod. V jeho průběhu se povinná se zaměstnankyní oprávněné dohodla, že vymáhaný dluh bude splácet ve splátkách po 4.000,- Kč měsíčně na číslo účtu, které jí zaměstnankyně oprávněné nadiktovala a které si povinná zapsala společně s variabilním symbolem na předmětný dopis. Dohoda o splátkách byla prokázána nejen výpovědí povinné a jejího druha, který byl telefonátu přítomen a který situaci popsal zcela shodně, ale také výpisy z účtu povinné, z nichž plyne, že dohoda byla bezezbytku plněna a že tedy každý měsíc byla na účet oprávněné připsána částka 4.000,- Kč. O dohodě svědčí také okolnost, že částky byly skutečně zasílány na účet s variabilním symbolem poznamenaným povinnou na dopis. Povinná uvedené údaje mohla zjistit právě jen v případě, že hovořila se zaměstnankyní oprávněné. Soud nemá jediného důvodu nevěřit jejímu vylíčení skutkového stavu, jelikož ten je potvrzován nejen výslechem svědka, ale i ručně psanými poznámkami na uvedeném dopise, je tedy – uvádí okresní soud – „i selským rozumem zcela pochopitelné, že právě takovéto poznámky by si dělal dlužník, který telefonuje se svým věřitelem a snaží se dohodnout o splátkách dluhu“. Že dohoda o splátkách byla uzavřena, je zřejmé nejen z poznámky o čísle účtu a variabilním symbolu (které by nebylo třeba povinné diktovat, jestliže by žádná dohoda o úhradě dluhu ve splátkách uzavřena nebyla), ale rovněž z poznámky „4.000,- Kč“, uvedené v pravém dolním rohu dopisu. Podle názoru soudu prvního stupně tedy povinná prokázala, že dne 30. 7. 2009 uzavřela s oprávněnou dohodu o tom, že přisouzenou pohledávku, která je nyní předmětem exekučního řízení, bude splácet ve splátkách, a že tuto dohodu dobrovolně plnila.

Shora označeným rozhodnutím krajský soud usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že návrh na zastavení exekuce zamítl. Své rozhodnutí odůvodnil závěrem, že „závaznost vykonávaných pravomocných rozhodnutí, vyplývající z materiální právní moci, je autoritativním projevem vůle soudu jakožto státního orgánu, jímž byl vyřešen spor nebo byla upravena jiná práva a povinnosti, kterým se musí řídit ti, jimž je tento projev adresován. V obecné rovině platí, že dodatečnou dohodu o plnění dluhu ve splátkách lze uzavřít i ohledně pohledávky soudem již pravomocně a vykonatelně přiznané, tedy tzv. pohledávky judikátní. Taková dohoda, jejímž obsahem je změna práv a povinností v existujícím právním vztahu, musí být nepochybně uzavřena v písemné formě. Vzhledem k povaze podkladových rozhodnutí, na jejichž základě byla exekuce nařízena, bylo tudíž k dohodě o změně splatnosti dluhu samozřejmě třeba písemné formy. Určitost písemného projevu vůle je objektivní kategorií a absenci písemné formy právního úkonu (dohody o změně splatnosti pohledávky určené vykonávanými exekučními tituly) nelze tudíž pominout.“

V dovolání povinná namítá nesprávnost právního posouzení; naplnění dovolacího důvodu podle spatřuje v právním závěru odvolacího soudu, že „vzhledem k povaze podkladových rozhodnutí, na jejichž základě byla exekuce nařízena, bylo třeba k dohodě o změně splatnosti dluhu písemné formy“. Podle dovolatelčina názoru ze skutečnosti, že předepisuje soudu povinnost rozsudek písemně vyhotovit, ještě nelze dovozovat, že by k dohodě o změně splatnosti pohledávky přiznané rozsudkem musela být dodržena písemná forma. Takováto povinnost nevyplývá z žádného právního předpisu. Z ustanovení plyne, že soud je rozsudkem vázán, jakmile jej vyhlásí, je tedy zřejmé, že existence rozsudku je dána již jeho vyhlášením, tedy v okamžiku, kdy písemnou podobu ještě nemá. Z uvedeného plyne, že pro vznik rozsudku není třeba písemné formy, jelikož jeho písemné vyhotovení je nezbytné až pro jeho doručování účastníkům. Soudní praxe dovozuje, že obsahem dohody, jíž je sjednáno splnění přisouzené pohledávky ve splátkách, je také závazek oprávněného, že pohledávku povinným dobrovolně nesplněnou, bude exekučně vymáhat až po uplynutí nově dohodnuté doby splatnosti. Protože právní předpisy nestanoví, jakou má mít takováto dohoda ve vztahu k judikátní pohledávce formu, je třeba vyjít ze zásady, že pro takovouto dohodu postačí forma ústní, byť z hlediska právní jistoty a následného prokazování uzavření takové dohody lze doporučit formu písemnou. Absence požadavku na formu dohody o splátkách judikátního dluhu je podporována i probíhající praxí, kdy jsou takovéto dohody bez problémů uzavírány mnohdy jen ústně či prostřednictvím e-mailu, což lze považovat z hlediska pružnosti a časové nenáročnosti za pochopitelné. Ostatně sama oprávněná v odvolání uvedla, že v obdobných případech neuzavírá s dlužníky dohody o splátkách v písemné podobě a že jim zasílá jen písemné potvrzení takové skutečnosti, které je samozřejmě pouze jednostranným úkonem, nikoli dohodou. V konkrétní věci oprávněná takový krok neučinila, dovolatelka však má ve shodě se soudem prvního stupně za to, že uzavření dohody o splnění přisouzené pohledávky ve splátkách prokázala.

Oprávněná navrhla zamítnutí dovolání.

Nejvyšší soud věc projednal podle ve znění účinném od 1.7.2009 do 31.12.2012 (čl. II Přechodných ustanovení, bod 12, a čl. II Přechodných ustanovení, bod 7, )

Dovolání, přípustné podle , odst. 2 ve spojení s ustanovením , je důvodné.

Jelikož vady podle , odst. 2 písm. a), b) a odst. 3 , jež by řízení činily zmatečným ani jiné vady řízení ( ), k nimž je dovolací soud – je-li dovolání přípustné – povinen přihlédnout z úřední povinnosti ( , věta druhá, ), v dovolání namítány nejsou a nevyplývají ani z obsahu spisu, a protože jinak je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vymezení ( věta první ), je předmětem dovolacího přezkumu právní závěr odvolacího soudu, že vzhledem k povaze podkladových rozhodnutí, na jejichž základě byla exekuce nařízena, bylo k dohodě o změně splatnosti dluhu třeba písemné formy.

Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu – sice správně určenou – nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval (z podřazení skutkového stavu hypotéze normy vyvodil nesprávné závěry o právech a povinnostech účastníků).

V odůvodnění usnesení z 22. 9. 2005, sp. zn. , Nejvyšší soud vysvětlil, že rušivou okolností při provádění exekuce a tedy důvodem k jejímu zastavení podle je (mimo jiné, např. odmítnutí součinnosti při exekuci odebráním věci) nejen dohoda účastníků, že oprávněný svou titulem přisouzenou pohledávku nebude vymáhat exekucí, případně, že se takového práva vzdává, nýbrž také dohoda, jíž si účastníci nově sjednají splatnost určenou exekučním titulem jako jednorázovou (např. lhůtou počítanou podle dnů) tak, že dluh bude napříště plněn ve splátkách. Nejvyšší soud v uvedeném judikátu, uveřejněném v časopise Soudní judikatura č. 1/2006 pod poř. č. 16 (z nějž ostatně odvolací soud citoval) uzavřel, že „není důvod, aby taková dohoda, zní-li na určitou dobu, nebyla respektována; byl-li tedy před jejím uplynutím přesto podán návrh na nařízení exekuce a ta byla nařízena (ať byla dohoda uzavřena kdykoli po vydání titulu), je přiměřené, aby exekuce byla zastavena.“Obsahem i takovéto dohody, dovodil Nejvyšší soud, je totiž – logicky – závazek oprávněného, že svou pohledávku nebude exekučně vymáhat ihned poté, co původní titul nabyl vykonatelnosti (ovšem ani kdykoli později, avšak před splatností nově sjednanou), nýbrž teprve tehdy, nebude-li dluh plněn dobrovolně ani v době splatnosti nově sjednané. Důsledkem tohoto naposled vyvozeného závěru, k němuž Nejvyšší soud v citovaném rozhodnutí dospěl za použití argumentace „a maiore ad minus“, je – pokud jde o otázku formy – závěr další, a to ten, že smlouva účastníků, v níž oprávněný souhlasí s tím, aby povinný, exekučním titulem zavázaný k zaplacení přisouzené pohledávky v jednorázové pariční lhůtě počítané podle dnů, ji zaplatil ve splátkách, není smlouvou, pro niž by zákon či dohoda účastníků vyžadovala písemnou formu. Od závěrů přijatých ve výše uvedeném judikátu nemá dovolací soud důvodu se odchýlit ani v předmětné věci, kdy exekuční titul, pravomocný 23. 3. 2009, povinnou zavázal k zaplacení nyní vymáhané pohledávky do tří dnů od právní moci, a kdy oprávněná – přes dobrovolně plněnou dohodu z 30. 7. 2009, podle níž měla povinná přisouzenou pohledávku zaplatit ve splátkách po 4.000,- Kč měsíčně – dne 24. 8. 2009 podala návrh na nařízení exekuce (jež pak skutečně byla usnesením z 19. 10. 2009, pravomocně 11. 6. 2009 nařízena). Jestliže odvolací soud „vzhledem k povaze podkladových rozhodnutí“ dospěl k závěru o nutnosti písemné formy dohody o splátkách, je jeho právní posouzení věci nesprávné; poněvadž na tomto nesprávném právním posouzení napadené rozhodnutí spočívá ( ), Nejvyšší soud je bez jednání ( ) podle ustanovení věty za středníkem zrušil a věc podle první věty třetího odstavce téhož ustanovení odvolacímu soudu vrátil k dalšímu řízení.Právní názor dovolacího soudu je pro soud odvolací závazný ( , část první věty za středníkem ).O případné náhradě nákladů dovolacího řízení bude rozhodnuto v režimu hlavy VI exekučního řádu.Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. března 2013

JUDr. Vladimír Mikušek

předseda senátu