Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 953/2011

U S N E S E N Í

H. M.

H. J.,

zastoupené Mgr. Pavlem Střelečkem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Pouchovská 1255/109B, o zřízení věcného břemene chůze a jízdy, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. října 2010, č. j. -336, ve znění opravného usnesení ze dne 20. října 2010, č. j. -344, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í:

Okresní soud v Hradci Králové (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 11. srpna 2009, sp. zn. -256, zřídil ve prospěch každého vlastníka stavby garáže postavené na pozemku parc. č. st. 2385 věcné břemeno spočívající v právu chůze a jízdy přes přilehlý pozemek parc. č. 641/7, vše v katastrálním území K., obci H., a to v rozsahu vyznačeném černým šrafováním v geometrickém plánu č. 932-384/2004, který tvoří nedílnou součást rozsudku. Jako náhradu za zřízení věcného břemene uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované částku 40.250,- Kč do tří měsíců od právní moci rozsudku a rozhodl o náhradě nákladů řízení.

Krajský soud v Hradci Králové jako soud odvolací k odvolání žalované rozsudkem ze dne 20. října 2010, č. j. -336, ve znění opravného usnesení ze dne 20. října 2010, č. j. -344, změnil rozsudek soudu prvního stupně jenom tak, že částku, kterou je povinna žalobkyně zaplatit žalované jako náhradu za zřízení věcného břemene, zvýšil ze 40.250,- Kč na 55.200,- Kč, a zkrátil přitom lhůtu na její zaplacení ze tří na jeden měsíc od právní moci rozsudku. Jinak rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé ohledně zřízení věcného břemene potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost opírá o (dále „ “). Podle obsahu dovolání uplatňuje dovolací důvody uvedené v a odst. 3

Žalobkyně se k dovolání nevyjádřila.

Obsah rozsudků soudů obou stupňů, jakož i obsah dovolání, je účastníkům znám, a dovolací soud proto na ně pro stručnost odkazuje.

Podle článku II. – Přechodná ustanovení, bodu 7. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, účinného od 1. ledna 2013, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, s výjimkou zákona, který se užije ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.

Protože napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno dne 20. října 2010, projednal a rozhodl dovolací soud o dovolání žalované podle ve znění účinném do 31. prosince 2012.

V dané věci odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně ve prospěch dovolatelky toliko ve výši přiznané náhrady za zřízení věcného břemene; ta tak není subjektivně legitimována podat dovolání proti měnící části, a na rozhodnutí odvolacího soudu je tak třeba pohlížet jako na potvrzující (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 4. 2009, sp. zn.

7,

usnesení Nejvyššího soudu

ze dne 29. 4. 2009, sp. zn.

, Soubor civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu č. C 7176, rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 7. listopadu 1994, sp. zn. , Právní rozhledy č. 2/1995). Přípustnost dovolání by tak připadala do úvahy jen podle , tedy v případě, že by dovolací soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle a se nepřihlíží ( ). Napadený rozsudek však takovým rozhodnutím není.

Závěr, že napadené rozhodnutí nemá ve věci samé po právní stránce zásadní význam, přitom Nejvyšší soud přijal s vědomím faktu, že Ústavní soud nálezem pléna ze dne 21. února 2012, sp. zn. , zrušil ustanovení až uplynutím 31. prosince 2012, a s přihlédnutím k tomu, že v době podání dovolání měla dovolatelka právo legitimně očekávat, že splnění podmínek formulovaných ustanovením povede k věcnému přezkumu jí podaného dovolání (k tomu srovnej též nález Ústavního soudu ze dne 6. března 2012, sp. zn. ).

Při posuzování přípustnosti dovolání pro řešení otázky zásadního právního významu se předpokládá, že dovolací soud bude reagovat na právní otázku, kterou dovolatel konkrétně vymezí (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. června 2004, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura, 2004, sešit č. 7, pořadov č. 132, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. září 2004, sp. zn. , uveřejněné v časopise Právní rozhledy, 2005, č. 12, str. 457 a řada dalších, implicite též nález Ústavního soudu ze dne 20. února 2003, sp. zn. , uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, C. H. Beck, svazek 29, 2003, pod pořadovým č. 23). Jestliže taková právní otázka není v dovolání určitě a s dostatečnou srozumitelností vymezena, nelze žádat po dovolacím soudu, aby se jeho dovolací přezkum stal bezbřehou revizí věci, jež by se ocitla v rozporu s přezkumnými limity dovolacího řízení, danými zejména ustanovením (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. prosince 2008, sp. zn. , uveřejněné na internetových stránkách Nejvyššího soudu – www.nsoud.cz). Pokud dovolání neformuluje žádnou otázku zásadního právního významu, nevede ani polemiku s právními názory odvolacího soudu, ale zpochybňuje skutkové závěry odvolacího soudu, pak nemůže být přípustnost dovolání pro zásadní právní význam napadeného rozhodnutí založena. K tomu srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. října 2006, sp. zn. , uveřejněné v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod pořadovým č. C 4666 (dále jen „Soubor“).

Dovolání nevymezuje hmotněprávní otázku, kterou by dovolací soud měl přezkoumat jakožto otázku zásadního významu a ostatně ani samotná žalovaná neuvádí, v čem by taková otázka měla spočívat.

Obsahem dovolání žalované jsou pouze námitky směřující ke způsobu, jakým byla stanovena výše náhrady za zřízení věcného břemene. Tímto důvodem však přípustnost dovolání založit nelze. Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 27. října 2009, sp. zn. , publikovaném v Souboru pod pořadovým č. C 7780 uvedl, že stanovení hodnoty věcného břemene pro úvahu soudu o výši náhrady za zřízení věcného břemene v řízení o zřízení nezbytné cesty představuje otázku skutkovou, nikoliv právní.

Námitka, že soud při stanovení hodnoty věcného břemene chybně přejal závěry podávající se ze znaleckého posudku o nákladech na pořízení náhradního skleníku, představuje tvrzené pochybení při zjišťování skutkového stavu věci, které nemůže založit přípustnost dovolání opírající se o řešení otázky zásadního právního významu (k tomu srovnej použitelnou argumentaci vztahující se ke stanovení obvyklé ceny věci v podílovém spoluvlastnictví v řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví obsaženou např. v usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 11. prosince 2007, sp. zn.

, uveřejněném v časopise

Soudní rozhledy, 2008, č. 5, str. 179

nebo usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 6. června 2007, sp. zn.

, uveřejněné v časopise

Soudní rozhledy, 2008, č. 6, str. 217

).

V dovolání žalovaná zpochybňuje skutková zjištění odvolacího soudu o tom, že zřízení věcného břemene nezpůsobí snížení ceny souvisejících nemovitostí, a že při stanovení výše náhrady za zřízení věcného břemene nelze přihlédnout k tomu, že v průběhu řízení byl na dotčeném pozemku vystavěn nový skleník a plot, neboť tato výstavba byla provedena v rozporu s dobrými mravy za účelem zamezit zřízení věcného břemene, případně navýšit náhradu. Dovolatelka zároveň předkládá vlastní verzi hodnocení důkazů, podle které lze dospět k závěru o jiné hodnotě věcného břemene. Tím, že dovolatelka na odlišných skutkových závěrech buduje jiný názor na stanovení hodnoty věcného břemene, nezpochybňuje ve skutečnosti právní posouzení věci odvolacím soudem, ale skutková zjištění, která byla pro právní posouzení věci odvolacím soudem rozhodující a uplatňuje dovolací důvod podle §

241a

odst. 3

Tímto důvodem však přípustnost dovolání podle §

237

odst. 1 písm. c)

založit nelze (srovnej též právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29. června 2004, sp. zn.

, uveřejněném v Souboru pod pořadovým č.

C 3078

nebo nález Ústavního soudu České republiky ze dne 4. března 2009, sp. zn. , uveřejněný na internetových stránkách Ústavního soudu České republiky -

http://nalus.usoud.cz

).

Přípustnost dovolání podle §

241a

odst. 2 písm. a)

nezakládá tvrzená vada řízení, jejíž existenci spatřuje v tom, že nalézací soudy neprovedly důkaz znaleckým posudkem k posouzení otázky „zda dojde zřízením věcného břemene i ke snížení tržní ceny jejích souvisejících nemovitostí (zejména domu čp. 492)“. K okolnostem uplatněným dovolacím důvodem podle tohoto zákonného ustanovení může být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení §

237

odst. 1 písm. c)

, přihlédnuto pouze za předpokladu, že jde o řešení procesní otázky zásadního významu (jedná se o střet odlišných právních názorů na výklad procesního předpisu) - (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 19. února 2008, sp. zn.

, uveřejněné v Souboru pod pořadovým č.

C 5780

nebo nález Ústavního soudu České republiky ze dne 4. března 2009, sp. zn. , uveřejněný na internetových stránkách Ústavního soudu České republiky - http://nalus.usoud.cz a tam uvedenou judikaturu).

Dovolatelka však žádnou procesní otázku zásadního významu nevymezuje a tato se nepodává ani z obsahu dovolání; neprovedení konkrétně navrženého důkazu v individuálně určené věci takovou otázkou zjevně není.

Žalovaná podala dovolání i proti výroku odvolacího soudu o náhradě nákladů řízení; proti výroku o náhradě nákladů řízení však není dovolání přípustné (k tomu srovnej usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 31. ledna 2002, sp. zn. , uveřejněné pod č. 4 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2003).

S ohledem na výše uvedené dovolací soud proto dovolání podle za použití jako nepřípustné odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z toho, že žalovaná nebyla úspěšná a žalobkyni náklady dovolacího řízení nevznikly ( , , a ). Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.V Brně dne 28. března 2013

JUDr. Jiří S p á č i l, CSc., v. r. předseda senátu