Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 2599/2011

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Pavla Příhody v právní věci žalobkyně AB - CREDIT a. s., se sídlem v Praze 4, Na Pankráci 1658, PSČ 140 21, identifikační číslo osoby 40 52 26 10, zastoupené Mgr. Davidem Štůlou, advokátem se sídlem v Praze, Českomalínská 516/27, proti žalované J. Š., zastoupené JUDr. Vladimírem Krejčím, advokátem se sídlem v Pardubicích, Sukova třída 1260, o zaplacení částky 5,000.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 3. února 2011, č. j. -312, -312, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové označenému v záhlaví, jímž byl potvrzen rozsudek ze dne 5. května 2009, č. j. -222, ve znění usnesení ze dne 20. července 2009, č. j. -240, ve výrocích I., V. a VI., kterými Okresní soud v Hradci Králové uložil žalované zaplatit žalobkyni 5,000.000,- Kč s příslušenstvím a náklady řízení (první výrok), a bylo rozhodnuto o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok), není přípustné podle ustanovení [vzhledem k datu vydání rozsudku odvolacího soudu a k bodu 7. čl. II přechodných ustanovení části první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se pro dovolací řízení uplatní (dále též jen „“) ve znění účinném do 31. prosince 2012], jelikož podmínky tohoto ustanovení nebyly v souzené věci naplněny (ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by odvolací soud zrušil).

Dovolání tedy může být přípustné jen podle ustanovení , tj. dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Na tomto závěru nemůže nic změnit ani nesprávné poučení odvolacího soudu, že dovolání je - bez dalšího - přípustné. Nesprávné poučení odvolacího soudu o tom, že dovolání je přípustné bezpodmínečně, přípustnost dovolání nezakládá. Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu pouze tehdy, pokud to zákon připouští (srov. k tomu rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 51/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Podle ustanovení rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle a se nepřihlíží.

Podle ustanovení věty první je dovolací soud při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně toho, jak jej dovolatelka obsahově vymezila; proto při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatelka v dovolání označila, případně, jejichž řešení zpochybnila.

Z vylíčení uplatněných dovolacích námitek je zřejmé, že dovolatelka nevymezuje žádnou takovou otázku, pro jejíž řešení by mohl Nejvyšší soud dospět k závěru o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí při splnění kritérií uvedených v ustanovení části věty před středníkem

Otázku, zda ředitelka a obchodní náměstkyně ředitelky oblastní pobočky právní předchůdkyně žalobkyně (České spořitelny, a.s.) byly ve smyslu ustanovení § 15 obchodního zákoníku oprávněny uzavřít smlouvu o úvěru, když z důkazů provedených soudy nižších stupňů toto oprávnění nevyplývá a další důkazy navržené dovolatelkou, nebyly soudy provedeny, nelze považovat za zásadně právně významnou. Je tomu tak proto, že dovolatelka nekritizuje správnost právního posouzení věci (správnost výkladu norem hmotného práva a jejich aplikaci na zjištěný skutkový stav věci), nýbrž zpochybňuje správnost hodnocení důkazů a polemizuje se skutkovými závěry soudů nižších stupňů. Skutkový stav věci zjištěný soudy nižších stupňů může být napaden jen dovolacím důvodem vymezeným v ustanovení , jímž lze namítat, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. K okolnostem uplatněným tímto dovolacím důvodem se však při posouzení, zda rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam, podle ustanovení části věty za středníkem nepřihlíží. Se zřetelem k zásadě volného hodnocení důkazů zakotvené v ustanovení pak platí, že samotné hodnocení důkazů nelze úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. července 2005, sp. zn. , uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročník 2005, pod číslem 145).

Obdobně je tomu s námitkou, že žalobkyně není ve sporu aktivně věcně legitimována, neboť jí pro nedostatek oprávnění osob podepsat smlouvu o postoupení pohledávky sporná pohledávka nebyla řádně postoupena, která směřuje do skutkových závěrů odvolacího soudu, resp. soudu prvního stupně o tom, do kdy bylo zmocnění pověřených osob účinné a na jaké úkony se vztahovalo. Pro úplnost lze dodat, že s přihlédnutím k závěrům obsaženým v rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. prosince 2009, sp. zn. , uveřejněném pod číslem 61/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, doplněným (pro konkursní poměry) rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 22. prosince 2009, sp. zn. (in www.nsoud.cz), podle nichž oznámil-li postupitel dlužníku, že pohledávku postoupil postupníkovi, pak dlužník nemá (s výjimkou případů uvedených v , eventuálně případů, ve kterých by dlužník prokázal, že postoupení pohledávky mělo za následek změnu /zhoršení/ jeho právního postavení), vůči postupníku ve sporu o úhradu pohledávky k dispozici obranu založenou na námitce neplatnosti smlouvy o postoupení pohledávky, je zřejmé, že oznámí-li postupitel dlužníku, že pohledávku postoupil postupníku (což bylo v řízení prokázáno a dovolatelka to ani nezpochybňuje), vyvolá tento notifikační úkon zamýšlené právní důsledky (týkající se osoby oprávněné přijmout plnění) i tehdy, jestliže k postoupení vůbec nedošlo, nebo byla-li smlouva o postoupení pohledávky neplatná.

Jelikož dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé není přípustné ani podle ustanovení a proti výrokům o nákladech řízení není přípustné podle žádného ustanovení (srov. např. rozhodnutí uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), Nejvyšší soud je podle ustanovení věty první a odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení věty první, a , když dovolání žalované bylo odmítnuto a vznikla jí tak povinnost nahradit žalobkyni náklady dovolacího řízení. Ty sestávají ze sazby odměny za zastupování advokátem v částce 10.000,- Kč podle ustanovení bodu 5., , , a , z paušální náhrady 300,- Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle ustanovení , z náhrady za 21% daň z přidané hodnoty ve výši 2.163,- Kč a celkem činí 12.463,- Kč.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinná, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 25. března 2013

JUDr. Hana Gajdzioková

předsedkyně senátu