Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 3551/2011

U S N E S E N Í

a)

RADLER Invest, s. r. o

., se sídlem v Praze 4 - Krči, Antala Staška 1859/34, identifikační číslo osoby 268 09 729, zastoupené Mgr. Ondřejem Krumniklem LL.M., advokátem se sídlem v Praze 8 - Karlíně, U Sluncové 666/12, a

b)

Darisa Holding, AG

, Zug, Alpenstrasse 14, 6300, Švýcarská konfederace, registrační číslo CH – 170.3.023.067-9, zastoupené opatrovníkem Mgr. Romanem Stoškem, advokátem se sídlem v Opavě, Horní náměstí 286/55, proti povinnému

MVDr. H. H.

, za účasti manželky povinného

H. H.

a obmeškalého vydražitele

DanCars CZ, s. r. o.,

se sídlem v Opavě, U Opavice 1758/15, identifikační číslo osoby 268 19 309, zastoupeného JUDr. Hanou Reclíkovou, advokátkou se sídlem v Opavě - Kylešovicích, Bílovecká 1009/62, pro 23,745.337,84 Kč s příslušenstvím, o povinnosti obmeškalého vydražitele, vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. , o dovolání obmeškalého vydražitele proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 3. 2011, č. j. -280, takto:

Dovolání

se zamítá

.

Odůvodnění:

Soudní exekutor JUDr. Jan Fendrych, Exekutorský úřad Praha 2, usnesením ze dne 18. 10. 2010, č. j. 132 EX 5632/10-26/Fe, rozhodl o závazcích obmeškalého vydražitele tak, že dražební jistota ve výši 400.000,- Kč, složená společností DanCars CZ, s. r. o. do pokladny soudního exekutora JUDr. Josefa Potočka, se započítává na úhradu rozdílu dosaženého nejvyššího podání při původní a další dražbě a připadá do rozvrhované podstaty (výrok I.), a že obmeškalý vydražitel DanCars CZ, s. r. o. je povinen uhradit na označený účet soudního exekutora částku 560.000,- Kč do tří dnů od právní moci usnesení (výrok II.).

Krajský soud napadeným rozhodnutím usnesení soudního exekutora potvrdil. Dospěl k závěru, že obmeškalý vydražitel ani v dodatečné měsíční lhůtě stanovené usnesením z 26. 8. 2004, č. j. EX 285/02-182/Pa, nezaplatil nejvyšší podání 3,500.000,- Kč za nemovitosti, které vydražil v dražbě konané dne 15. 6. 2004, že proto soudní exekutor usnesení o příklepu podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „“), zrušil a nařídil další dražební jednání na den 8. 4. 2005, při němž došlo k vydražení stejných nemovitostí za částku 2,540.000,- Kč, že rozdíl činí 960 000,- Kč a že obmeškalého vydražitele stíhá povinnost tento rozdíl zaplatit. Skutečnost, že soudní exekutor obmeškalého věřitele nepoučil o následcích spojených s nezaplacením nejvyššího podání, neznamená, že by obmeškalý věřitel byl uvedené povinnosti zproštěn.

Obmeškaný věřitel v dovolání, jehož přípustnost dovozuje z , ve znění účinném od 1. 7. 2009 do 31. 12. 2012 (dále též jen „“), a z poučení odvolacího soudu v napadeném rozhodnutí, namítá, že dovoláním napadené usnesení není po právu, neboť dražební vyhláška neobsahovala řádné poučení ve vztahu k sankcionování obmeškalých vydražitelů. Obsah a povaha poučení soudních exekutorů v dražební vyhlášce není dosud jednoznačně judikována. Splnění poučovací povinnosti představuje základní předpoklad práva na spravedlivý proces zaručeného v y a vztahuje se i na exekutora při výkonu svěřené státní moci. Je přesvědčen, že exekutor musí účastníky poučovat procesně i hmotněprávně, zejména, jedná-li se o tak závažný následek jako v projednávaném případě, v němž byl porušen i princip právní rovnosti, neboť v předmětném vykonávacím řízení Okresní soud v Opavě usneseními z 29. 3. 2006 (č. j. -99, -108) zamítl návrh soudního exekutora a obmeškalým vydražitelům D. H., I. H. a R. H. povinnost nahradit soudnímu exekutorovi náklady dražebního jednání neuložil, resp. je zbavil této povinnosti. Navrhl, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu včetně rozhodnutí soudního exekutora zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle ve znění účinném od 1. 7. 2009 do 31. 12. 2012 (viz. čl. II Přechodných ustanovení, bod 12. části první a čl. II, bod 7. části první ).

Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně (soudní exekutor) rozhodl o povinnostech vydražitele uvedeného v () , je dovolání ve smyslu přípustné za podmínek vymezených v nebo c) (srov. ). Protože použití ustanovení je vyloučeno (důvodem, proč exekutor rozhodl v pozdějším rozhodnutí odlišně, nebyla vázanost právním názorem odvolacího soudu, předchozí rozhodnutí o povinnostech vydražitele totiž bylo odvolacím soudem zrušeno výhradně pro nepřezkoumatelnost jeho výroků; k tomu srov. Drápal, L., Bureš, J. a kol. II. až 376. Komentář. 1. vydání. Praha : C. H. Beck, 2009, str. 1878), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení (jež bylo k 31. 12. 2012 zrušeno nálezem Ústavního soudu České republiky ze dne 21. 2. 2012, , avšak podle nálezu ze dne 6. 3. 2012 zůstává pro posouzení přípustnosti dovolání podaných do 31. 12. 2012 i nadále použitelné), podle něhož rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatňovaným dovolacími důvody podle a se nepřihlíží.

Při přezkumu napadeného rozhodnutí – tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek – je Nejvyšší soud uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán ( věta první ).

Dovolání je přípustné podle , protože dovolací soud se dosud otázkou povahy poučení o povinnostech vydražitele uvedeného v () , nezabýval; není však důvodné.

Je-li dovolání přípustné, je dovolací soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti ( věta druhá ) i k vadám podle ustanovení , odst. 2 písm. a) a b), odst. 3 (tzv. zmatečnosti), jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Takové vady však z obsahu spisu nevyplývají.

Dovolatel namítá, že dražební vyhláška neobsahovala řádné poučení ve vztahu k „sankcionování obmeškalých vydražitelů“, a je přesvědčen, že exekutor musí účastníky poučovat procesně i hmotněprávně.

Podle soudy poskytují účastníkům poučení o jejich procesních právech a povinnostech.

Ustanovení () určuje, které skutečnosti je třeba uvést ve výroku usnesení o nařízení dražebního jednání (dražební vyhlášce). Poučení o povinnostech (obmeškalého) vydražitele mezi těmito skutečnostmi však uvedeno není.

ani na žádném jiném místě povinnost soudu (exekutora) poučit vydražitele o nutnosti nahradit náklady, škodu a rozdíl na nejvyšším podání dle () výslovně neukládá.

Nejvyšší soud již také ve své judikatorní činnosti opakovaně vyjádřil závěr, že soud účastníky o otázkách

hmotného

práva nepoučuje (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. června 1996, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 2, ročníku 1998, pod číslem 14; usnesení ze dne 20. května 2003, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura, čísle 7, ročníku 2003, pod číslem 118; rozsudek ze dne 10. prosince 2009, sp. zn. ; případně k tomu srov. nález Ústavního soudu ze dne 25. června 1997, sp. zn. ; usnesení Ústavního soudu ze dne 2. srpna 2006, sp. zn. ). Odborná literatura rovněž zastává názor, že hmotněprávní poučení účastníků je soud povinen poskytnout jen tam, kde mu to zákon výslovně ukládá - např. (srov. Drápal, L., Bureš, J. a kol. I. až 200za. Komentář. 1. vydání. Praha : C. H. Beck, 2009, str. 15).

Protože poučení vydražitele uvedeného v () lze považovat za poučení o otázce hmotného práva (vydražitel z vlastní vůle přijímá závazek k úhradě finanční částky za předmět dražby a případným nesplněním své povinnosti se - jako každý porušitel povinnosti - vystavuje riziku odpovědnosti za způsobenou škodu; v případě obmeškalého vydražitele je pak rozsah odpovědnosti specifiky upraven v event. tak, že se vztahuje na náklady, které státu a účastníkům vznikly v souvislosti s dalším dražebním jednáním, škodu, která vznikla tím, že nezaplatil nejvyšší podání, a, bylo-li při dalším dražebním jednání dosaženo nižší nejvyšší podání, rozdíl na nejvyšším podání) a soudu (soudnímu exekutorovi) výslovně neukládá, aby účastníky dražby o následcích nezaplacení nejvyššího podání poučil. Není tedy nutno na takovém poučení bezvýhradně trvat.

Pro úplnost je třeba dodat, že ani v rámci procesních předpisů nejde o poučovací povinnost bezbřehou - potud, že by soud např. na počátku řízení seznámil účastníka se všemi jeho myslitelnými procesními právy a povinnostmi, bez zřetele k tomu, zda procesní situace, ve které by tento mohl svá procesní práva v řízení realizovat, vůbec nastane, a bez ohledu na to, zda projevuje vůli k realizaci procesního práva směřující (srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 40/1999 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Námitkou, že ve vykonávacím řízení okresní soud usneseními z 29. 3. 2006, č. j. -99, -108, obmeškalým vydražitelům D. H., I. H. a R. H. povinnost nahradit náklady dražebního jednání neuložil, čímž porušil princip rovnosti, nelze správnost v záhlaví označeného rozhodnutí odvolacího soudu zpochybnit (v daném případě však soud své rozhodnutí odůvodnil tím, že soudní exekutor opomněl vydat usnesení podle ).

S ohledem na výše uvedené lze uzavřít, že dovolateli se prostřednictvím uplatněných dovolacích důvodů správnost napadeného rozhodnutí zpochybnit nepodařilo, Nejvyšší soud tedy bez jednání ( věta první ) dovolání jako nedůvodné podle části věty před středníkem, odst. 6 zamítl.

O nákladech dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu ( a násl. ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 21. března 2013

JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.,

předsedkyně senátu