Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 1622/2012

U S N E S E N Í

Správy nemovitostí města Jičína, a.s.,

H. H.

,

zastoupené JUDr. Františkem Loskotem, CSc., advokátem se sídlem Hradec Králové, Československé armády 556, o vyklizení bytu, vedené u Okresního soudu v Jičíně pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 5. října 2011, č. j. -133, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í:

Krajský soud v Hradci Králové (soud odvolací) rozsudkem ze dne 5. 10. 2011, č.j. -133, potvrdil rozsudek ze dne 18. 3. 2011, č.j. -103, kterým Okresní soud v Jičíně (soud prvního stupně) uložil žalované povinnost vyklidit do 15 dnů od právní moci rozsudku byt č. 10 o velikosti 3+1 s příslušenstvím, nacházející se v 5. podlaží domu č.p. 953 v ulici U T. v J. (dále jen „předmětný byt“, resp. „byt“ a „předmětný dům“) a rozhodl o nákladech řízení; současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Odvolací soud dospěl (ve shodě se soudem prvního stupně) k závěru, že na žalovanou nepřešlo právo nájmu předmětného bytu ve smyslu § 706 odst. 1 ve spojení s § 708 obč.zák., neboť nežila se svou dcerou V. P. a jejím manželem M. P. (tj. s nájemci předmětného bytu) ve společné domácnosti (jejich soužití nebylo trvalé, předem časově neomezené). Z důvodů rozvedených v napadeném rozhodnutí neshledal oprávněnými odvolací námitky žalované (že soud prvního stupně nesprávně vycházel ze závěrů učiněných v řízení vedeném u něj pod sp.zn. /jehož nebyla účastnicí/ a že nezohlednil důkazy provedené v tomto řízení) a konstatoval, že soud prvního stupně zopakoval důkazy provedené v předchozím řízení, provedl další důkazy, porovnal dřívější skutková zjištění s tím, co vyšlo najevo v projednávané věci, a jasným způsobem vysvětlil, proč se přiklonil k výpovědi určitých svědků, přičemž zdůvodnil i svůj závěr o nevěrohodnosti svědků manželů Petrových.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost opřela o ustanovení a uplatnila v něm dovolací důvody podle a b) Poté, co shrnuje dosavadní průběh řízení, vytýká odvolacímu soudu (soudu prvního stupně), že vycházel ze závěrů dokazování provedeného soudem v jiném řízení (řízení o určení neplatnosti výpovědi z nájmu bytu s odlišnými účastníky), že se nevypořádal se svědeckými výpověďmi jejích příbuzných, známých a sousedů (z nichž vyplývalo, že neopustila společnou domácnost) a že vycházel z nevěrohodné svědecké výpovědi (Václava Buchara), resp. ze „svědecké výpovědi na bázi domněnek svědka“ (Ing. T. V.). Otázku zásadního právního významu napadeného rozhodnutí spatřuje v postupu soudu při hodnocení důkazů s tím, že dle jejího názoru „není judikatorně stanoveno nakolik rozhodující soudy mají povinnost vypořádat se s jednotlivými důkazními prostředky učiněnými v průběhu soudního řízení a navíc ve světle odlišných závěrů učiněných v meritorně a účastnicky jiném řízení…“ a že „prostý výklad ust. o.s.ř a aplikace zásad důkazního řízení tuto otázku neřeší“. Navrhla, aby napadený rozsudek, event. i rozsudek soudu prvního stupně byl zrušen a věc mu byla vrácena se závazným právním názorem k dalšímu řízení.

Podle čl. II bodu 7. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. lednem 2013) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů s výjimkou zákona, který se užije ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno dne 5. října 2011, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací dovolání projednal a o něm rozhodl podle , , ve znění před novelou provedenou (dále opět jen „ ”).

Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno včas, oprávněnou osobou – účastnicí řízení ( ) za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatelky ( a 4 ), dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Žalovaná dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu ve věci samé, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, aniž mu předcházelo zrušovací rozhodnutí odvolacího soudu, nejde tedy o přípustnost dovolání podle , b) ; dovolání tak může být přípustné podle (jež zůstává – i po jeho zrušení nálezem Ústavního soudu ČR ze dne 21. 2. 2012, sp.zn. použitelné pro posouzení přípustnosti dovolání podaných do 31. 12. 2012 /srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 6. 3. 2012, sp.zn. ) jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek a jde-li zároveň o právní otázku zásadního významu.

Podle rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (odstavec 1 písm. c/) zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle a se nepřihlíží.

Jelikož ve smyslu je dovolací soud – s výjimkou určitých vad řízení – vázán uplatněným dovolacím důvodem, jsou pro úsudek, zda rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam či nikoli, relevantní pouze otázky (z těch, na kterých rozhodnutí odvolacího soudu spočívá), jejichž posouzení odvolacím soudem dovolatel napadl, resp. jejichž řešení v dovolání alespoň zpochybnil.

Dovolatelkou označená otázka však zásadní právní význam napadeného rozhodnutí nezakládá, neboť ve skutečnosti její námitky (jak vyplývá z obsahu dovolání – 41 odst. 2 ) směřují proti skutkovým zjištěním, resp. hodnocení důkazů (zejména svědeckých výpovědí), čímž uplatňuje dovolací důvod podle , k němuž však při posuzování přípustnosti dovolání podle přihlížet nelze. Ostatně s námitkami dovolatelky se ve svém rozhodnutí již náležitě vypořádal odvolací soud.

Se zřetelem k uvedenému je třeba učinit závěr, že dovolání není podle přípustné. Nejvyšší soud je proto podle věty první a odmítl.

Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení větu první, , a s přihlédnutím k tomu, že žalobkyni nevznikly (dle obsahu spisu) v dovolacím řízení prokazatelné náklady, na jejichž náhradu by jinak měla proti dovolatelce právo.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 26. března 2013

Doc. JUDr. Věra K o r e c k á, CSc., v. r.

předsedkyně senátu