Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 850/2012

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobkyně B K V Stavební společnost s r.o., se sídlem v Boru, Přimdská 630, PSČ 348 02, identifikační číslo osoby 14704641, zastoupené JUDr. Petrem Hrůzou, advokátem se sídlem v Tachově, náměstí Republiky 58, proti žalované obci Milíře, se sídlem Milíře 140,identifikační číslo osoby 00573639, zastoupené Mgr. Davidem Paškem, advokátem se sídlem v Plzni, Pražská 5, o zaplacení 333 210,81 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Tachově pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 29. června 2011, č. j. -124, takto:

O d ů v o d n ě n í :

Dovolání žalobkyně proti v záhlaví označenému rozsudku, jímž Krajský soud v Plzni potvrdil zamítavý rozsudek Okresního soudu v Tachově ze dne 25. ledna 2011, č. j. -88, a rozhodl o nákladech odvolacího řízení, není přípustné podle ve znění účinném do 31. prosince 2012 – dále též jen „“ (srov. bod 7. článku II., části první, přechodných ustanovení , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), jelikož podmínky tohoto ustanovení nebyly v souzené věci naplněny (ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by odvolací soud zrušil). Dovolání nebylo shledáno přípustným ani podle , neboť napadený rozsudek odvolacího soudu v potvrzujícím výroku ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam ( ).

Podle ustanovení rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle a se nepřihlíží.

Podle ustanovení věty první je dovolací soud při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně toho, jak jej dovolatelka obsahově vymezila; proto při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatelka v dovolání označila, případně jejichž řešení zpochybnila.

V rámci ohlášeného dovolacího důvodu nesprávného právního posouzení věci podle dovolatelka spatřuje napadené rozhodnutí zásadně právně významným v řešení otázky, „zda je žalovaný jako postupník oprávněn vznášet vůči žalobci, jakožto postupiteli, námitky, které přísluší dlužníku, avšak dlužník sám takové námitky vůbec neuplatňuje a nevznáší.“

Podle odůvodnění napadeného rozsudku bylo v řízení prokázáno, že mezi žalovanou a společností GEOSAN GROUP a.s. byla uzavřena smlouva o dílo, jejímž předmětem byla rekonstrukce bývalých kasáren na dům s bytovými jednotkami. Uvedená společnost neprováděla dílo sama, nýbrž uzavřela smlouvu se žalobkyní, která byla upravena dodatkem měnícím čas plnění a splatnost 10% pozastávky. Dále bylo prokázáno, že mezi účastnicemi byla nejprve uzavřena rámcová smlouva o postoupení pohledávek a poté dílčí smlouvy o postoupení pohledávek, když touto smlouvou se žalobkyně (tedy zhotovitelka ze smlouvy o dílo uzavřené se společností GEOSAN GROUP a.s.) zavázala postupovat pohledávky vyplývající z faktur, jimiž byly účtovány dílčí části ceny prováděného díla. Podle odvolacího soudu nebylo v souzené věci žádného důvodu pochybovat o tom, že účastnice řízení ve smlouvě o postoupení pohledávek vázaly splatnost úhrady za postoupené pohledávky splatností úhrady za dílo tak, jak je specifikována v článku V. smlouvy o dílo mezi žalobkyní a GEOSAN GROUP a.s. ve znění jejího dodatku.

Nejvyšší soud nedospěl k závěru o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí a tím i k přípustnosti dovolání podle , neboť odvolací soud své rozhodnutí na řešení dovolatelkou vymezené otázky nezaložil a založit nemusel. Dovolatelka při formulaci této otázky patrně přehlédla, že zatímco námitky dlužníka by se týkaly splatnosti práva na zaplacení ceny díla, tak námitky žalované jako postupníka směřovaly do splatnosti úplaty za postoupení pohledávky. V reakci na námitku dovolatelky je však třeba uvést, že žádný hmotněprávní předpis neomezuje právo postupníka vznášet námitky proti úplatě za postoupení pohledávky podmínkou, že je současně musí uplatňovat proti svému věřiteli i dlužník.

Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí a tím přípustnost dovolání podle neotvírá ani výtka dovolatelky, že soud prvního stupně nedostál své povinnosti zakotvené v ustanovení Je tomu tak proto, že tato kritika nesprávnosti procesního postupu soudu, která je podřaditelná pod dovolatelkou označený dovolací důvod podle ustanovení (tj. že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci), nemůže založit přípustnost dovolání podle ustanovení , jestliže tvrzená vada nezahrnuje podmínku existence právní otázky zásadního významu (srov. též závěry vyjádřené v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. června 2004, sp. zn. , uveřejněném v časopise Soudní judikatura číslo 7, ročník 2004, pod číslem 132 nebo v usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. , uveřejněném v témže časopise číslo 9, ročník 2006, pod číslem 130). Tato situace však v souzené věci nenastala, neboť dovolatelka v rámci namítané vady řízení žádnou otázku zásadního právního významu nevymezila (srov. shodně usnesení Ústavního soudu ze dne 28. července 2010, sp. zn. , in www.usoud.cz, stanovící požadavek, aby právní otázka procesní povahy mající judikatorní přesah byla v dovolání zřetelně formulována) a k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (i kdyby byly dány), dovolací soud přihlédne jen v případě přípustného dovolání (srov. větu druhou ).

Za situace, kdy dovolací soud z hlediska uplatněných dovolacích námitek nedovodil ani existenci jiných okolností, které by činily napadené rozhodnutí v potvrzujícím výroku ve věci samé zásadně právně významným, lze uzavřít, že dovolání žalobkyně směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud je proto, aniž nařizoval jednání ( věta první ), pro nepřípustnost odmítl [ věta první a ].

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními věty první, a Žalobkyně, jejíž dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu svých nákladů právo a je povinna nahradit žalované účelně vynaložené náklady dovolacího řízení, které sestávají ze sazby odměny za zastupování advokátem v částce 10 000 Kč podle , , , a , ve znění před novelou provedenou s účinností od 1. března 2012, a z paušální částky 300 Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle , ve znění pozdějších předpisů, při připočtení 21% daně z přidané hodnoty ve výši 2 163 Kč.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně 26. března 2013

JUDr. Miroslav Galluspředseda senátu