Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 1412/2011

U S N E S E N Í

a)

V. B.,

bytem v P. 328, zastoupeného JUDr. Josefem Zubkem, advokátem se sídlem v Třinci, 1. máje 398,

b) V. B.,

bytem v N. 446,

c) P. Š.,

bytem v T. – L., P. 972,

d) J. B.,

bytem v J., Š. 536,

e) R. B.,

bytem v P. 328, všech zastoupených JUDr. Tomášem Chlebíkem, advokátem se sídlem v Karviné - Fryštátu, K. Śliwky 621/5, proti žalované

H. B.,

bytem v P. 328, zastoupené JUDr. Jiřím Němcem, advokátem se sídlem v Pazderně 51, o určení vlastnického práva, vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. , o dovolání žalobce a) proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. listopadu 2011, č. j. -164, takto:

I. Dovolání

se odmítá.

II. Ve vztahu mezi žalobcem a) a žalovanou nemá žádný z těchto účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Podle (dále jen „“) v odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně vyloží důvody, pro které je dovolání opožděné, nepřípustné, zjevně bezdůvodné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo pro které muselo být dovolací řízení zastaveno.

Okresní soud ve Frýdku-Místku (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 28. listopadu 2008, č. j. -105, ve znění usnesení ze dne 22. dubna 2009, č. j. -141, zamítl žalobu na určení, že podílovým spoluvlastníkem jedné ideální poloviny nemovitostí, a to rodinného domu č. p. 328 a pozemků parc. č. 686 a 1499/2 v katastrálním území P. u. J., obci P., byl ke dni podpisu darovací smlouvy, tj. k 17. 9. 2004, R. B., zemřel, a dále, že podílovým spoluvlastníkem jedné ideální poloviny nemovitostí, a to rodinného domu č. p. 328 a pozemků parc. č. 686 a 1499/2 v katastrálním území P. u. J., obci P., je žalobce a) V. B.. Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení.

Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací k odvolání žalobce a) rozsudkem ze dne 20. listopadu 2011, č. j. -164, rozsudek soudu prvního stupně ve vztahu mezi žalobcem a) a žalovanou potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce a) dovolání, jehož přípustnost opírá o (dále jen „“) a uplatňuje přitom dovolací důvody podle a b) , tedy že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Jeho námitky směřují především do průběhu jednání soudu prvního stupně z 28. 11. 2008 a do obsahu protokolu, který byl o jednání pořízen. Rovněž tvrdí, že se odvolací soud nesprávně vypořádal s jeho námitkou o věcné nepříslušnosti soudu.

Žalovaná se k dovolání nevyjádřila.

Obsah rozsudků soudů obou stupňů, jakož i obsah dovolání, jsou účastníkům známy, tvoří součást spisu, a dovolací soud proto na ně pro stručnost odkazuje.

Podle článku II. – Přechodná ustanovení, bodu 7. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, účinného od 1. ledna 2013, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, s výjimkou zákona, který se užije ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.

Protože napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno dne 20. listopadu 2009, projednal a rozhodl dovolací soud o dovolání žalobce a) podle ve znění účinném do 31. prosince 2012.

Dovolání není přípustné.

Protože dovolání opírající se o je přípustné jen pro řešení právních otázek, je dovolatel oprávněn napadnout rozhodnutí odvolacího soudu jen z dovolacího důvodu podle V dovolání proto nelze uplatnit dovolací důvod podle a odst. 3 , a dovolací soud tak musí vycházet ze skutkových zjištění učiněných v nalézacím řízení, což znamená, že se nemůže zabývat jejich správností. Dovolacím důvodem podle , tj. vadami řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, by se dovolací soud mohl zabývat, i když nebyly v dovolání uplatněny ( ), jen v případě přípustného dovolání.

Přípustnost tzv. nenárokového dovolání [ ] může být založena jen v případě, kdy dovolatel v dovolání označí pro výsledek sporu relevantní právní otázku, jejíž řešení odvolacím soudem činí rozhodnutí tohoto soudu rozhodnutím zásadního právního významu. Neuvede-li dovolatel v dovolání žádnou takovou otázku nebo jen otázku skutkovou, nemůže dovolací soud shledat nenárokové dovolání přípustným. K tomu srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. března 2007, sp. zn. , publikované v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck, (dále jen „Soubor“) pod č. C 5042.

Závěr, že napadené rozhodnutí nemá ve věci samé po právní stránce zásadní význam, přitom Nejvyšší soud přijal s vědomím faktu, že Ústavní soud nálezem pléna ze dne 21. února 2012, sp. zn. , zrušil ustanovení až uplynutím 31. prosince 2012, a s přihlédnutím k tomu, že v době podání dovolání měl dovolatel právo legitimně očekávat, že splnění podmínek formulovaných ustanovením povede k věcnému přezkumu jím podaného dovolání (k tomu srovnej též nález Ústavního soudu ze dne 6. března 2012, sp. zn. ).

Dovolatel nevymezil žádnou otázku zásadního právního významu a tato se nepodává ani z obsahu dovolání. Jeho součástí není nic, z čeho by dovolací soud mohl usuzovat na zásadní právní významnost napadeného rozhodnutí.

Obsahem dovolání jsou námitky žalobce a) proti způsobu, jakým bylo vedeno jednání před soudem prvního stupně dne 28. 11. 2011 a způsobu, jakým byl vyhotoven protokol o tomto jednání v souvislosti s návrhem žalobce a) na změnu žaloby s tím, že soudy následně rozhodly o jiném předmětu řízení, než který vyplýval ze změněného žalobního návrhu. Dovolatel tak prostřednictvím dovolání uplatňuje pouze dovolací důvod uvedený v , že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

K okolnostem, jež se týkají procesních aspektů, může být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení , přihlédnuto pouze za předpokladu, že jde o řešení procesní otázky zásadního významu (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. února 2008, sp. zn. , uveřejněné v Souboru jako C 5780). Tak tomu však v daném případě není. Odvolací soud se ve svém rozhodnutí podrobně zabýval postupem soudu prvního stupně, který poté, co žalobce při jednání konaném dne 28. 11. 2008 změnil žalobní návrh, změnu žaloby připustil a o změněném návrhu rozhodl rozsudkem ze dne 28. listopadu 2008, č. j. -105. Postup okresního soudu proto odpovídá ustanovení Zákonná úprava je v tomto případě naprosto jednoznačná a nečiní v soudní praxi žádné výkladové těžkosti, proto zde nejde o otázku zásadního právního významu (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. ledna 2001, sp. zn. , publikované v Souboru pod č. C 102). Není relevantní ani tvrzení, že obsah protokolu o jednání soudu prvního stupně ze dne 28. 11. 2008 neodpovídá skutečnému přednesu procesního návrhu na změnu žaloby. Námitky proti znění protokolu o jednání podány nebyly a podle obsahu protokolu k tvrzenému porušení procesních práv žalobce a) nedošlo.

Nejvyšší soud proto dovolání žalobce a) podle věty první a odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z toho, že žalobce a) nebyl úspěšný a žalované náklady dovolacího řízení nevznikly (, , a ).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 28. března 2013Mgr. Michal K r á l í k, Ph.D.předseda senátu