Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 3903/2012

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Petra Šuka a Mgr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobkyně Charouz Racing System s. r. o., se sídlem v Praze 1, Těšnov 1/1059, identifikační číslo osoby 25 76 68 81, zastoupené Mgr. Jakubem Kotrbou, advokátem, se sídlem v Praze 1, Těšnov 1/1059, PSČ 110 00, proti žalovaným 1) MIMEX PLUS, s. r. o., se sídlem v Košicích, Bencúrova 8, PSČ 040 01, Slovenská republika, identifikační číslo osoby 31 66 74 31 a 2) JUDr. M.C., zastoupenému JUDr. Petrem Poledníkem, advokátem, se sídlem v Brně, Příkop 843/4, PSČ 602 00, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání druhéhožalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 13. června 2011, č. j. -186, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Vrchní soud v Praze k odvolání druhého žalovaného rozsudkem ze dne 13. června 2011, č. j. -186, potvrdil rozsudek ze dne 10. března 2009, č. j. -122, jímž Městský soud v Praze ponechal vůči druhému žalovanému v platnosti směnečný platební rozkaz ze dne 18. srpna 2004, č. j. -11, kterým oběma žalovaným uložil společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni částku 5,000.000,- Kč s 6% úrokem od 1. října 2003 do zaplacení, směnečnou odměnu 16.666,70 Kč a náklady řízení.

Odvolací soud – odkazuje na ustanovení a , (dále jen „ “), na ustanovení , a na ustanovení čl. I. a , zákona směnečného a šekového – shodně se soudem prvního stupně uzavřel, že se druhému žalovanému prostřednictvím včas uplatněných námitek správnost směnečného platebního rozkazu zpochybnit nepodařilo.

Přitom zdůraznil, že:

1) Žalobkyně (remitent) i druhý žalovaný (směnečný rukojmí) jsou na směnce označeni způsobem nevzbuzujícím pochybnosti o tom, kdo je ze směnky aktivně a pasivně legitimován.

2) Druhý žalovaný podepsal směnku i jménem výstavce (první žalované) jako jednatel; musel tudíž vědět, proč směnku podepisuje a kauza směnky mu musela být známa „i při jeho vlastním podpisu směnky v pozici směnečného rukojmího“.

3) V námitkách druhý žalovaný „tvrdil“, že zaplatil na kauzu směnky 2,100.000,- Sk, aniž by uvedl, v čem tato kauza spočívala. „Za této procesní situace i kdyby druhý žalovaný prokázal jakési zaplacení částky 2,100.000,- Sk žalobkyni, nemohla by tato platba nijak ovlivnit jeho povinnost splnit v plné výši směnečný platební rozkaz“.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal druhý žalovaný dovolání, které má za přípustné podle ustanovení , namítaje, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, tj. uplatňuje dovolací důvody podle ustanovení

Dovolatel opakuje námitky nedostatku kauzy směnky a (pro případ jejího objasnění) zaplacení částky 2,100.000,- „Kč“, přičemž odvolacímu soudu vytýká, že se skutečnostmi ohledně úhrady zmíněné částky nezabýval, toliko je formálně odmítl, neobjasnil náležitě skutkový stav a neodůvodněně zkrátil práva druhého žalovaného.

Požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.

Rozhodné znění pro dovolací řízení (do 31. prosince 2012) se podává z bodu 7., článku II., , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Dovolání druhého žalovaného proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, které není přípustné podle ustanovení a b) , Nejvyšší soud neshledal přípustným ani podle ustanovení ; proto je podle ustanovení a odmítl.

Z ustanovení se podává, že dovolací přezkum je zde předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, pročež způsobilým dovolacím důvodem je ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [241a odst. 2 písm. b) ]. Jen z pohledu tohoto důvodu, jehož obsahovým vymezením je dovolací soud vázán ( ), je pak možné (z povahy věci) posuzovat, zda dovoláním napadené rozhodnutí je zásadně významné. Naopak zde nelze účinně uplatnit námitky proti skutkovým zjištěním způsobem, který předjímá dovolací důvod podle ustanovení , stejně jako důvod podle , jestliže tvrzené vady v procesu získání skutkových zjištění (zejména provádění a hodnocení důkazů) nezahrnují podmínku existence právní otázky zásadního významu (srov. shodně usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 9, ročník 2006, pod číslem 130, a ze dne 15. listopadu 2007, sp. zn. , jakož i důvody rozhodnutí uveřejněného pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Při respektování shora vymezených kritérií jsou především pro řešení otázky přípustnosti dovolání podle ustanovení bezvýznamné námitky dovolatele, jimiž vystihuje dovolací důvod vymezený v ustanovení Dovolatelem vytýkaná vada (jež měla spočívat v tom, že soudy nižších stupňů neprovedly dovolatelem navrhované důkazy) totiž podmínku existence otázky zásadního právního významu nezahrnuje, přičemž z obsahu spisu ostatně ani neplyne, že by dovolatel v řízení před soudem prvního stupně (popř. v odvolacím řízení s přihlédnutím k omezení plynoucímu z ustanovení ) navrhl důkaz výslechem svědků B. a T.C. Navíc argumentace plněním na nijak nekonkretizovanou kauzu směnky, nemohla mít žádný vliv na existenci a výši směnečné pohledávky (k tomu srov. např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28. srpna 2008, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 77/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Judikatura Nejvyššího soudu je pak jednotná v závěru, podle kterého mají-li mít námitky proti směnečnému platebnímu rozkazu původ v mimosměnečných vztazích účastníků, se směnkou toliko souvisejících (tzv. kauzální námitky), bude požadavek na řádné odůvodnění námitek naplněn zásadně jen tehdy, jestliže žalovaný v námitkách alespoň stručně vylíčí obsah tzv. směnečné smlouvy, jež byla bezprostředním důvodem vzniku směnky, popřípadě závazku konkrétního směnečného dlužníka (např. uvede, že podle konkrétního ujednání účastníků směnka zajišťovala určitou kauzální pohledávku) a dále vymezí skutečnost, v jejímž důsledku by měl být zproštěn povinnosti směnku zaplatit (např. že pohledávka směnkou zajištěná již byla zaplacena, zanikla započtením, uzavřením dohody o narovnání apod.) [srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. března 2009, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 3/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek].

Konečně není pochyb o tom, že důkazní břemeno k prokázání kauzálních námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu nese žalovaný (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 2. března 1999, sp. zn. , uveřejněný v časopise Soudní judikatura č. 8, ročník 1999, pod číslem 84, jakož důvody rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. dubna 2010, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 30/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení , a , když dovolání druhého žalovaného bylo odmítnuto a žalobkyni podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 28. února 2013

JUDr. Petr G e m m e l

předseda senátu