Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 1458/2011

22

Cdo 1458/2011

ROZSUDEK

a) R. Š.,

a

b) I. H.,

zastoupených JUDr. Evou Vitejčkovou, advokátkou se sídlem v Brandýse nad Labem - Staré Boleslavi, Komenského náměstí 56, proti žalované

České republice - u pro hospodářskou úpravu lesů Brandýs nad Labem

se sídlem v Brandýse nad Labem - Staré Boleslavi, Nábřežní 1326, identifikační číslo osoby

000206810, o určení důvodnosti námitky ve stavebním řízení, vedené u Okresního soudu Praha – východ pod sp. zn. , o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 15. dubna 2010, č. j. -115, takto:

I. Dovolání

se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í:

Okresní soud Praha - východ (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 6. srpna 2010, č. j. -106, výrokem pod bodem II. určil, že je důvodná námitka žalobců uplatněná ve stavebním řízení vedeném u Městského úřadu Brandýs nad Labem - Stará Boleslav, s níž byli žalobci odkázáni na soud rozhodnutím Městského úřadu Brandýs nad Labem - Stará Boleslav ze dne 23. 3. 2005, č. j. Výst. 22741/2004/VV, že žalobci jsou spoluvlastníky každý v rozsahu ideálního podílu jedné čtvrtiny k celku všech nezkolaudovaných zpevněných ploch nacházejících se na pozemku v rozhodnutí uvedeném.

Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že v roce 1994 v restitučním řízení podle zákona o půdě bylo obnoveno Ing. A. M. a A. Š. vlastnické právo (každému ideální ½) mimo jiné k pozemku parc. 1586/1 o výměře 9.693 m2 v k. ú. S. Na pozemku byly vybudovány zpevněné plochy, tato skutečnost však vydání pozemku v restituci nebránila. A. Š. daroval v roce 1998 každému ze žalobců id. ¼ pozemku. V katastru nemovitostí je pozemek veden jako ostatní plocha a je užíván jako parkoviště a účelová komunikace zajišťující přístup k budovám žalované.

U Městského úřadu v Brandýse nad Labem – Stará Boleslav probíhá k návrhu žalované řízení o vydání kolaudačního rozhodnutí na stavbu zpevněné plochy užívané jako parkoviště a účelová obslužná komunikace na pozemcích parc. č. 1586/14, 1586/9, 1586/7, 1586/1 v k. ú. S. K rozdělení pozemku parc. č. 1586/1 došlo po vydání prvního kolaudačního rozhodnutí z 29. 1. 2001, které bylo později krajským úřadem zrušeno s odůvodněním, že nebylo jednáno s vlastníky pozemku jako s účastníky řízení. V kolaudačním řízení pak žalobci a Ing. A. M. uplatnili námitku, která vyplývá z práv k pozemku, a to že jako jeho vlastníci s kolaudací předmětné stavby nesouhlasí. Rozhodnutím stavebního úřadu z 23. 3. 2005 byli s touto námitkou podle stavebního odkázáni na soud a kolaudační řízení bylo přerušeno.

Soud prvního stupně v uvedené části žalobě vyhověl s odůvodněním, že nezpevněné plochy na předmětném pozemku – parkoviště a účelová obslužná komunikace jsou ve smyslu (dále „obč. zák.“) součástí pozemku žalobců, nikoliv stavbou ve vlastnictví žalované.

Krajský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalované rozsudkem ze dne 15. dubna 2010, č. j. -129, změnil rozsudek soudu prvního stupně v napadeném výroku II. ve věci samé tak, že žalobu zamítl. Současně rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud uvedl, že podstatou občanskoprávní námitky, s níž byli žalobci odkázáni na soud, je řešení otázky, zda zpevněné plochy, užívané jako parkoviště a účelová obslužná komunikace, jsou součástí předmětného pozemku, jehož jsou žalobci spoluvlastníky. Shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že parkoviště a účelová obslužná komunikace jsou součástí tohoto pozemku ve smyslu § 120 odst. 1 obč. zák. Poukázal však dále na to, že z hlediska formálního žalobci nevymezili v žalobě občanskoprávní námitku správně, neboť se nemohou úspěšně domáhat určení spoluvlastnického práva k části věci (že jsou spoluvlastníky zpevněných ploch na pozemku), neboť část věci není způsobilým předmětem občanskoprávních vztahů. Pokud tedy soud prvního stupně takové žalobě vyhověl, nerozhodl správně. Odvolací soud nevedl žalobce k upřesnění žalobního petitu, neboť i kdyby se domáhali určení, zda součástí pozemku jsou zpevněné plochy užívané jako parkoviště a obslužná účelová komunikace, nemohli by ani s takovou žalobou uspět. Tato otázka by musela být řešena v okruhu všech spoluvlastníků dotčeného pozemku, ale Ing. A. M. jako další spoluvlastnice pozemku účastnicí řízení není - ani jako žalobkyně ani jako žalovaná. Na straně žalobců je tak nedostatek věcné legitimace, který již nelze v odvolacím řízení zhojit, neboť přistoupení dalšího účastníka do tohoto řízení podle není možné.

Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dovolání z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [ ]. Odvolacímu soudu především vytýkají, že dosavadní judikatura připouští žalobu na určení vlastnického práva ke zpevněnému povrchu pozemku (např. rozsudek Nejvyššího soudu z 28. 2. 206, sp. zn. ). Kromě toho se domáhali určení na základě odkazu stavebního úřadu. Podstatou námitky bylo tvrzení, že zpevněné plochy na pozemku nejsou samostatnou stavbou na cizím pozemku, ale tvoří jeho součást. Žalobci se také nedomáhali určení, že jsou spoluvlastníky zpevněných ploch, ale určení, že námitka není důvodná. Nejde o určení, kterým by zasahovali do práv spoluvlastnice Ing. A. M. Považují proto za nesprávný názor odvolacího soudu, že určení spoluvlastnického práva k pozemku by mohlo být řešeno jen za její účasti. Připomínají, že se domáhala vstupu do řízení „na základě tzv. hlavní intervence, ale jejímu návrhu odvolací soud nevyhověl.“ Kromě toho není Ing. A. M. účastnicí stavebního řízení. Navrhli, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Žalovaná se k dovolání nevyjádřila.

Nejvyšší soud jako soud dovolací podle Čl. II bodu 7 projednal a rozhodl o dovolání podle , , ve znění účinném do 31. 12. 2012. Sb. (dále jen „ “).

Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání je přípustné podle odst. l písm. a) , že je uplatněn dovolací důvod podle odstr. 2 písm. b) a že jsou splněny i další náležitosti dovolání a podmínky dovolacího řízení (zejména , napadené rozhodnutí přezkoumal a zjistil, že dovolání není důvodné.

Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 28. srpna 2008, sp. zn. , publikovaném v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek pod č. C 695, zaujal právní názor, že „žaloba na určení důvodnosti námitek vznesených ve stavebním řízení, podaná u soudu na základě postupu stavebního úřadu podle a 3 stavebního zákona ( ) není určovací žalobou, kterou by bylo možno podřadit pod , ale žalobou jinou v neuvedenou.“

Je-li ve stavebním řízení sporné, zda jeho účastníci jsou vlastníky zpevněných ploch, přičemž jde v podstatě o řešení předběžné otázky, zda tyto plochy jsou samostatnými stavbami anebo jen součástí pozemku ve spoluvlastnictví některých účastníků, a stavební řad s touto námitkou odkáže účastníky na soud, nejde o určovací žalobu ve smyslu ; okruh účastníků soudního řízení je v tomto případě vymezen okruhem účastníků stavebního řízení, ve kterém byla vznesena občanskoprávní námitka. tyto osoby pak budou vázány rozhodnutím, jehož význam nepřesáhne stavební řízení, ve kterém je otázka posuzována jako předběžná.

Z rozhodnutí Městského úřadu v Brandýse nad Labem – Stará Boleslav ze dne 23. března 2005, č. j. Výst. 212741/2004/VV, se podává, že Ing. A. M. byla účastnicí stavebního řízení [ tomu odpovídá i znění stavebního ]. Nebyla však účastníci soudního řízení a rozhodnutí o vznesené námitce by ji nezavazovalo (viz ).; proto by z něj stavební úřad nemohl vycházet. Navíc by hrozilo, že každý z účastníků podá samostatnou žalobu, a tak by nebylo možno vyloučit rozporná rozhodnutí v této věci. Pokud se Ing. A. M. nechtěla řízení účastnit na žalující straně, měli ji žalobci označit jako žalovanou. Protože tak neučinili, nebylo možno žalobě vyhovět (byť rozhodnutí soudu prvního stupně z hlediska hmotného práva odpovídá judikatuře dovolacího soudu). Za této situace by již bylo nadbytečné zabývat se dalšími dovolacími námitkami. Ostatně odvolací soud vysvětlil, proč v odvolacím řízení nemohla být přibrána jako účastnice řízení, a dovolání s tímto vysvětlením nijak nepolemizuje.

Z uvedeného je zřejmé, že rozhodnutí odvolacího soudu je správné. Dovolací důvod upravený v tedy v posuzované věci není dán. Vady řízení uvedené v , a b) a , jakož i jiné vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, k nimž dovolací soud přihlíží i bez návrhu, nebyly tvrzeny ani dovolacím soudem zjištěny. Proto nezbylo, než dovolání zamítnout ( ).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází ze skutečnosti, že dovolatelé nebyli úspěšní a žalované nevznikly takové náklady dovolacího řízení, na jejichž úhradu by měla právo ( , , ).

Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 20. března 2013

JUDr. Jiří S p á č i l, CSc., v. r.

předseda senátu