Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 39/2012

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně České republiky – Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 42, proti žalovaným 1)J. Š., 2)Š. Š., zastoupeným JUDr. Zdeňkou Doležílkovou, advokátkou se sídlem v Ostravě, Ovesná 356/7, o 130.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 7. 2011, č.j. -43, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í:

Dovolání proti v záhlaví uvedenému rozsudku, jímž krajský soud poté, co připustil změnu žaloby, změnil rozsudek ze dne 3. 2. 2011, č.j. -21 (ve znění opravného usnesení ze dne 23. 3. 2011, č.j. -28), kterým Okresní soud v Ostravě zamítl žalobu o 130.000,- Kč se specifikovanými úroky z prodlení s tím, že zaplacením jednoho ze žalovaných zaniká v rozsahu úhrady povinnost i pro druhého z nich, tak že zamítl žalobu, aby každý ze žalovaných zaplatil žalobkyni 65.000,- Kč se stejně specifikovanými úroky z prodlení, není přípustné podle , , ve znění účinném do 31. 12. 2012 (dále též jen „“, srov. čl. II, bod 7. ). Přípustnost dovolání podle tohoto ustanovení je založena na rozdílnosti (nesouhlasnosti) rozsudku odvolacího soudu s rozsudkem soudu prvního stupně. O nesouhlasné rozsudky jde tehdy, jestliže okolnosti významné pro rozhodnutí věci byly posouzeny oběma soudy rozdílně, takže práva a povinnosti stanovené účastníkům jsou podle závěrů těchto rozsudků odlišné. Pro posouzení, zda jde o měnící rozsudek odvolacího soudu, není významné, jak odvolací soud formálně rozhodl; rozhodující je obsahový vztah rozsudků soudů obou stupňů v tom, zda a jak rozdílně posoudily práva a povinnosti v právních vztazích účastníků řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 1998, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 52/1999, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 1999, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod č. 7/2000). Přestože odvolací soud formálně rozsudek soudu prvního stupně změnil, posoudily soudy obou stupňů práva a povinnosti účastníků řízení v právních vztazích obsahově shodně, neboť žalobu o zaplacení předmětu sporu, tj. částky 130.000,- Kč (byť odvolací soud ve vztahu k žalovaným v jiném poměru) neshledaly důvodnou; jejich rozhodnutí nejsou odlišná a rozsudek odvolacího soud proto není obsahově „měnícím“, nýbrž potvrzujícím.

Jelikož použití ustanovení je vyloučeno (rozsudku soudu prvního stupně nepředcházelo dřívější, odvolacím soudem zrušené, rozhodnutí soudu prvního stupně), zbývá přípustnost dovolání zvážit již jen podle ustanovení , které ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle a se nepřihlíží ( ).

Napadený rozsudek odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam, neboť žalobkyní zpochybněný závěr, že žalovaní neporušili smluvní podmínku dokončit výstavbu tak, aby kolaudační rozhodnutí nabylo právní moci nejpozději do deseti let ode dne uzavření smlouvy o poskytnutí státního příspěvku na individuální bytovou výstavbu podle , o finanční, úvěrové a jiné pomoci družstevní a individuální bytové výstavbě a modernizaci rodinných domků v osobním vlastnictví, ve znění účinném do 28. 2. 1991 (dále jen „“), bylo-li včas pravomocně vydáno dílčí kolaudační rozhodnutí, kterým bylo povoleno užívání části novostavby rodinného domu, a to bytové jednotky 1 + 0 s úplným příslušenstvím v přízemí domu, je v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu.

Ten již v rozsudku ze dne 22. 9. 2010, sp. zn. , uzavřel, že ujednání smluvních stran o povinnostech stavebníků, jimž byl státem poskytnut příspěvek na individuální bytovou výstavbu, je nutno vykládat v kontextu s ustanovením (na které je výslovně odkazováno ve smlouvě i v souzené věci) tak, že státem dotovanou „výstavbou“ se rozumí – a to zejména s přihlédnutím k výši poskytnutého příspěvku – stavba, která uspokojí bytovou potřebu rodiny. V odkazované věci Nejvyšší soud shledal pro splnění uvedené podmínky kolaudace ve lhůtě deseti let za dostatečné, že byla zkolaudována stavba jednoho bytu (půdní vestavba), přestože stavební povolení, v souladu s nímž se stavebníci zavázali stavbu provést, se týkalo zřízení dvou bytů (jeden měl vzniknout přístavbou nového podlaží domu, druhý přestavbou, tj. přebudováním již existující stavby dosud sloužící nebytové potřebě).

Odvolací soud rozhodl v souladu s tím, co je řečeno shora, dovodil-li, že ke splnění uvedené smluvní podmínky postačilo, že byla ve stanovené lhůtě zkolaudována část domu schopná samostatného užívání k bydlení, neboť se jednalo o kolaudaci bytové jednotky, tedy prostoru určeného k bydlení, který splňoval podmínky stanovené technickými předpisy, a tato bytová jednotka byla k bydlení užívána a její řešení nevylučovalo možnost bydlení nejméně tří osob ( ).

Nepřípustné dovolání Nejvyšší soud odmítl (, věta první, ).

O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení , a Žalovaní mají právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, jež sestávají z odměny za zastupování advokátkou v dovolacím řízení. Výši odměny dovolací soud určil podle ustanovení , , bodu 4., , , , , věty první, a , ve znění účinném do 29. 2. 2012 – viz čl. II , tj. částkou 5.970,- Kč. Součástí nákladů je dále paušální částka náhrady za dva úkony právní služby (vyjádření k dovolání) ve výši 600,- Kč (, 3 , ve znění účinném do 31. 12. 2012 – viz čl. II vyhl. č. 486/2012) a náhrada za 21 % daň z přidané hodnoty ve výši 1.380,- Kč (, ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li žalobkyně dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou žalovaní podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).

V Brně 27. března 2013

JUDr. Pavel K r b e k, v. r.

předseda senátu