Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 175/2013

U S N E S E N Í

V. F.

V. F.

, o určení vlastnického práva, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 3. 2012, č.j. -71, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Dovolání žalobce proti v záhlaví uvedenému rozhodnutí, kterým městský soud potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 24. 1. 2011, č.j. -45, není přípustné podle ustanovení , ve znění účinném do 31. 12. 2012 (dále též jen „“, srov. čl. II bod 7. ), a přípustnost nelze dovodit ani z , neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam ( o. s. ř).

Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle a se nepřihlíží.

Bez významu jsou tudíž žalobcovy výhrady ke správnosti a úplnosti skutkových zjištění soudů obou stupňů týkajících se chování žalovaného, zejména „události z června 2009“, stejně jako nesouhlas s hodnocením výpovědí účastníků a svědkyně (manželky žalobce) soudem prvního stupně, s nímž se odvolací soud ztotožnil; bezcenná je rovněž námitka porušení práva na spravedlivý proces spočívající v rozdílném přístupu soudů obou stupňů k tvrzením a důkazům navrženým účastníky a výtka nedostatečnosti odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů.

Je-li v dovolání argumentováno nesprávným právním posouzením věci, pak zejména v tom směru, že kdyby soudy nižších stupňů nepochybily ve svých skutkových závěrech, musely by návazně dospět i k odlišnému právnímu posouzení věci, tedy musely by uzavřít, že žaloba není důvodná. Jinak řečeno, výtka nesprávnosti právního posouzení věci je v tomto směru založena výlučně na kritice správnosti skutkových zjištění. Správnost rozsudku odvolacího soudu z hlediska této výtky nepřísluší dovolacímu soudu přezkoumávat, neboť skutkový základ sporu nelze při zvažování přípustnosti dovolání zpochybnit; pro dovolací soud je závazný ( ).

Žalobce odvolacímu soudu vytknul, že stranou právního posouzení zůstala jeho „totální ignorance“ žalovaným (synem) po „osudném červnu 2009“ až do podání žaloby. Tato námitka neúplného právního posouzení věci však není opodstatněná. Z odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně, na které odvolací soud odkázal, se totiž podává, že se soud uvedeným důvodem pro vrácení daru zabýval a uzavřel, že jednání žalovaného po červnu 2009 nebylo hrubým porušením dobrých mravů ve smyslu ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obč. zák.“); zohlednil přitom zejména, že mezi účastníky nebyly vytvořeny běžné rodinné vazby a že žalobce k jejich utužení svým chováním nijak nepřispěl. Lze dodat, že uvedený závěr je v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu vyjadřující se obecně k aplikovatelnosti obč. zák. tak, že k naplnění skutkové podstaty pro vrácení daru směřuje pouze takové závadné jednání obdarovaného vůči dárci nebo členům jeho rodiny, které z hlediska svého rozsahu a intenzity a při zohlednění vzájemného jednání účastníků právního vztahu nevzbuzuje z hlediska společenského a objektivizovaného pochybnosti o hrubé kolizi s dobrými mravy (srov. např. rozsudek ze dne 25. 10. 2004, sp. zn. ).

Nejsou-li dány podmínky přípustnosti dovolání ani podle , Nejvyšší soud dovolání odmítl (, věta první, ).

O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle , a Žalovanému, který by na jejich náhradu jinak měl právo, náklady v tomto stadiu řízení podle obsahu spisu nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. března 2013

JUDr. Pavel Krbek, v. r.

předseda senátu