Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 686/2013

30

Cdo 686/2013

U S N E S E N Í

F. D.

, zastoupeného JUDr. Františkem Veselým, CSc., advokátem se sídlem v Praze 1, Václavské náměstí 66, proti žalované

Z. D.

, zastoupené JUDr. Tomášem Hemelíkem, CSc., advokátem se sídlem v Říčanech, Rooseveltova 101, o určení vlastnictví k nemovitostem, vedené u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 12. června 2012, č.j. -187, takto:

I. Dovolání žalobce

se odmítá

.

II. Žalobce

je povinen

zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 6.413,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Tomáše Hemelíka, CSc., advokáta se sídlem v Říčanech, Linkova 91.

S t r u č n é o d ů v o d n ě n í ( ):

Krajský soud v Praze (dále již „odvolací soud“) v záhlaví citovaným (v pořadí druhým) rozsudkem [poté, co jeho předcházející rozsudek ze dne 7. prosince 2010, č. j. -150, byl zrušen rozsudkem Nejvyššího soudu České republiky (dále již „Nejvyšší soud“ nebo „dovolací soud“) ze dne 15. února 2012, č.j. -173, a věc byla odvolacímu soudu vrácena k dalšímu řízení] potvrdil (jako věcně správné rozhodnutí) rozsudek Okresního soudu Praha-východ ze dne 11. února 2010, č.j. -144, jímž byla zamítnuta žaloba na určení, že předmětné nemovitosti jsou ve společném jmění účastníků, resp. (odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně – s ohledem na změnu žalobního petitu v odvolacím řízení – potvrdil ve znění), že účastníci jsou podílovými spoluvlastníky, a to každý v rozsahu jedné ideální poloviny, označených nemovitostí, a dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalobce (dále již „dovolatel“) prostřednictvím svého advokáta včasné dovolání, které však není přípustné ve smyslu a nebylo shledáno přípustným ani ve smyslu , neboť napadený rozsudek nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu

Podle rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle a se nepřihlíží.

Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi konstantně zaujímá právní názor, že přípustnost tzv. nenárokového dovolání [ - toto ustanovení bylo sice zrušeno nálezem Ústavního soudu České republiky ze dne 28. února 2012, sp. zn. , ale až uplynutím dne 31. 12. 2012, přičemž podle závěru uvedeného v nálezu téhož soudu ze dne 6. března 2012, sp. zn. , zůstává pro posouzení přípustnosti dovolání podaných do 31. prosince 2012 i nadále použitelné] může být založena jen v případě, kdy dovolatel v dovolání označí pro výsledek sporu relevantní právní otázku, jejíž řešení odvolacím soudem činí rozhodnutí tohoto soudu rozhodnutím zásadního právního významu. Neuvede-li dovolatel v dovolání žádnou takovou otázku nebo jen otázku skutkovou, nemůže dovolací soud shledat nenárokové dovolání přípustným [k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. března 2007, sp. zn. , jež je veřejnosti k dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz, a dále publikované (s citovanou právní větou) v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod č. 5042].

Dovolatel ve svém dovolání ovšem [z pohledu , odst. 3 ] neformuloval (žádnou) právní otázku, která dovolacím soudem dosud nebyla vyřešena nebo by měla být řešena jinak a jejíž řešení by v dané věci bylo relevantní. Neuvedl ani (žádné) konkrétní rozhodnutí, ve kterém by pro napadené rozhodnutí podstatná právní otázka byla řešena soudy rozdílně. Ani z obsahu dovolání ( ) nebylo možno vyvodit jiný (relevantní) důvod, pro který by rozhodnutí odvolacího soudu mohlo být považováno za rozhodnutí zásadního významu. Z obsahu dovolání je totiž zřejmé, že dovolatel zpochybňuje skutková zjištění, z nichž vycházel odvolací soud při meritorním rozhodování a na podkladě své skutkové verze případu pak polemizuje s právním posouzením věci odvolacím soudem, případně poukazuje na procesní vady, jež podle jeho názoru zatěžují odvolací (prvoinstanční) řízení. Tím ovšem dovolatel nepřípustně v dovolání uplatňuje dovolací důvody ve smyslu a odst. 3 , k nimž ovšem při posuzování přípustnosti ve smyslu nelze přihlížet, jak je explicitně uvedeno v odst. 3 téhož paragrafu.

Nad rozsah výše uvedeného lze uvést, že skutkový stav, z nějž při rozhodování vycházel odvolací soud, umožňovaly odvolacímu soudu přijmout právně kvalifikační závěr o tom, že dovolatel při uzavírání předmětné smlouvy o zúžení společného jmění manželů nejednal v duševní poruše, která by mu nedovolovala tento právní úkon ovládnout, jak je obsaženo v odůvodnění (písemného vyhotovení) napadeného rozsudku. Ostatně sám dovolatel ve svém dovolání uvádí, že „Je přirozené, že s odstupem tolika let nemůže žalobce jakkoli doložit, že se duševní poruch(a) projevila či neprojevila v den sepsání notářského zápisu, při jeho podpisu.“

Nejvyšší soud proto dovolání dovolatele podle věty první a

Výrok III. o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn věty první ve spojení s a , neboť žalovaná má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení, které sestávají z odměny za zastupování advokátem (vyjádření k dovolání) v částce 5.000,- Kč [, , a ] a z náhrady hotových výdajů podle v částce 300,- Kč, vše navýšeno o 21 % DPH (tj. o částku 1.113,- Kč). Celkovou náhradu nákladů dovolacího řízení ve výši 6.413,- Kč je dovolatel povinen zaplatit žalované k rukám jejího advokáta, který žalovanou v tomto řízení zastupoval ( ).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na výkon rozhodnutí (exekuci).

V Brně 27. března 2013

JUDr. Pavel Vrcha, v. r.

předseda senátu