Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 3160/2011

29

Cdo 3160/2011

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobce V. T., zastoupeného JUDr. Vilémem Peřinou, advokátem, se sídlem v Ústí nad Labem, Bílinská 1, PSČ 400 01 proti žalovanému Společenství vlastníků jednotek Dubová čp. 492, se sídlem v Ústí nad Labem – Neštěmici, Dubová 492, PSČ 403 31, identifikační číslo osoby 25442821, o zaplacení částky 21.803,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 20. května 2009, č. j. -140, takto:

I. Dovolání se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemáprávo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í:

V záhlaví označeným rozsudkem potvrdil Krajský soud v Ústí nad Labem k odvolání žalobce rozsudek ze dne 22. srpna 2007, č. j. -108, jímž Okresní soud v Ústí nad Labem zamítl žalobu o zaplacení částky 21.803,- Kč s příslušenstvím.

Odvolací soud vyšel z toho, že:

1) Podle IX odst. 4 stanov žalovaného se při změně vlastníka bytu uhradí ze zůstatku záloh na správu domu z minulých let přednostně závazky vůči společenství, zbývající částka bude vrácena původnímu vlastníku, pokud nebude písemně dohodnuto něco jiného.

2) Žalobce byl členem žalovaného z titulu vlastnictví bytové jednotky.

3) V roce 2003 žalobce bytovou jednotku prodal, částky 21.803,- Kč se domáhá z titulu přeplatku na zálohách na správu domu, rekonstrukce a modernizace, opíraje svůj nárok o článek IX odst. 4 stanov.

Odvolací soud – cituje ustanovení , o vlastnictví bytů (dále též jen „zákon“), jakož i ustanovení , a , (dále jen „obč. zák.“) – přisvědčil soudu prvního stupně v závěru, podle kterého je článek IX odst. 4 stanov žalovaného v rozporu s zákona a tudíž neplatný.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení , , ve znění účinném do 31. prosince 2012 (dále též jen „“). Namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (uplatňuje tak dovolací důvod vymezený v ustanovení ), a navrhuje, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Dovolatel má za to, že článek IX odst. 4 stanov žalovaného není v rozporu se zákonem ani jej neobchází, a tudíž není neplatný. Zdůrazňuje, že nevypořádání nevyčerpaných finančních prostředků na správu domu má za následek zvýhodnění nového vlastníka jednotky na úkor původního. Prostředky na správu domu nejsou majetkem společenství, ale zůstávají ve vlastnictví jednotlivých vlastníků jednotek. Společenství pouze vykonává jejich správu.

Nejvyšší soud předesílá, že rozhodné znění , podle kterého o podaném dovolání rozhodl (do 30. června 2009), se podává z bodu 12., části první, článku II. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony. Dovolání shledává přípustným podle , a to k výkladu zákona.

Ustanovení § 15 zákona určuje:

Vlastníci jednotek jsou povinni přispívat na náklady spojené se správou domu a pozemku. Pokud dohoda neurčuje jinak, nesou náklady poměrně podle velikosti spoluvlastnického podílu (§ 8 odst. 2) [odstavec první].

K účelu uvedenému v odstavci 1 skládají vlastníci jednotek předem určené finanční prostředky jako zálohu. Výši záloh si určí vlastníci jednotek usnesením shromáždění dopředu tak, aby byly kryty předpokládané náklady, které bude nutné vynaložit v následujících měsících i v dalších letech. Výši částky a den její splatnosti sděluje vlastníkům jednotek výbor nebo pověřený vlastník. Není-li výbor nebo pověřený vlastník zvolen, rozhoduje se o výši částek podle odstavce 1 nadpoloviční většinou všech vlastníků jednotek v domě. Ustanovení § 11 odst. 6 platí obdobně (odstavec druhý).

K zajištění pravomocně přisouzených pohledávek vlastníků jednotek z povinností uvedených v odstavci 1 vzniká dnem právní moci rozhodnutí soudu vlastníkům jednotek zástavní právo k jednotce povinného vlastníka (odstavec třetí).

Pokud vznikla právnická osoba (§ 9), jsou finanční prostředky zálohově poskytnuté vlastníky závazkem právnické osoby vůči vlastníkům jednotek. Při vypořádání závazku právnické osoby vůči bývalému vlastníku jednotky se nepřihlíží k zálohám, které uhradil jako zálohy podle odstavce 2 (odstavec čtvrtý).

Vlastníci jednotek se na nákladech spojených se správou domu a pozemku podílejí poměrně podle velikosti svých spoluvlastnických podílů, tj. podle poměru velikosti podlahové plochy jednotek k celkové ploše všech jednotek v domě (§ 8 odst. 2 zákona), popř. v poměru určeném dohodou všech vlastníků jednotek (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. listopadu 2012, sp. zn. , dostupný na webových stránkách Nejvyššího soudu). Finanční prostředky, které za tím účelem zálohově skládají na účet společenství, a to ve výši určené usnesením shromáždění vlastníků (§ 15 odst. 2 zákona), představují závazek společenství vůči jednotlivým vlastníkům jednotek (§ 15 odst. 4 věta první zákona). Jestliže by ovšem společenství bylo povinno v případě, že dojde k převodu jednotky na nového vlastníka, vrátit původnímu vlastníku nevyčerpanou část záloh, došlo by k narušení poměru určeného zákonem, popř. dohodou všech vlastníků, v němž se na nákladech spojených se správou domu a pozemku podílejí. Proto byla novelou provedenou do ustanovení zákona vsunuta druhá věta, který výslovně určuje, že zálohy poskytnuté podle zákona se v případě změny vlastníka jednotky s původním vlastníkem nevypořádávají. Jinými slovy, dosud nevyčerpaná část záloh složená původním vlastníkem se stává závazkem společenství vůči nabyvateli jednotky – novému vlastníku a členu společenství. Je věcí stran smlouvy o převodu jednotky, zda a jak se výše nevyčerpaných záloh promítne v ceně za převod jednotky, popř. bude jinak ve vztahu mezi nimi vypořádána.

Určují-li stanovy žalovaného společenství v rozporu s ustanovením § 15 odst. 1 a odst. 4 větou druhou zákona, že se nevyčerpané zálohy poskytnuté podle § 15 odst. 2 zákona v případě převodu jednotky vrací původnímu vlastníkovi jednotky, jsou pro rozpor s uvedenými zákonnými ustanoveními v dotčené části neplatné (§ 3 odst. 2 zákona, § 39 obč. zák.). Závěr, na němž odvolací soud založil své rozhodnutí, je tudíž správný.

Jelikož se dovolateli prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu a jeho obsahového vymezení správnost rozhodnutí odvolacího soudu zpochybnit nepodařilo, přičemž Nejvyšší soud neshledal ani jiné vady, k jejichž existenci u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti ( ), dovolání podle ustanovení části věty před středníkem zamítl.

Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení , a , když dovolání žalobce bylo zamítnuto a žalovanému podle obsahu spisu náklady dovolacího řízení nevznikly.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 28. února 2013

JUDr. Petr Š u k

předseda senátu