Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 1606/2011

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobkyně Investiční fond Dialog-Invest, a. s. "v likvidaci", se sídlem v Praze 7, V Závětří 4, PSČ 170 00, identifikační číslo osoby 45245266, zastoupené Mgr. Davidem Strupkem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Jungmannova 31, PSČ 110 00, proti žalovaným 1) Ing. P. R., zastoupenému JUDr. Zdeňkem Kramperou, advokátem, se sídlem v Praze 5, Kořenského 15/1107, PSČ 150 00, a 2) Ing. P. P., zastoupenému JUDr. Martinem Vlčkem, CSc., advokátem, se sídlem v Praze 2, Anglická 4, PSČ 120 00, o zaplacení 17,655.952,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 1. července 2010, č. j. -406, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í:

Rozsudkem ze dne 14. ledna 2009, č. j. -364, zamítl Městský soud v Praze žalobu o zaplacení částky Kč 17,655.952,- (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výroky II. až IV.).

V záhlaví označeným rozsudkem potvrdil Vrchní soud v Praze k odvolání žalobkyně rozsudek soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý a třetí výrok).

Proti rozsudku odvolacího soudu, a to výslovně proti všem jeho výrokům, podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení , , ve znění účinném do 31. prosince 2012 (dále též jen „ “), namítajíc naplnění dovolacího důvodu vymezeného v ustanovení a navrhujíc, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud předesílá, že rozhodné znění , podle kterého dovolání projednal a rozhodl o něm (do 31. prosince 2012), se podává z části první, čl. II bodu 7 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

V rozsahu, ve kterém směřuje i proti té části prvního výroku napadeného rozsudku, jíž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně i ve výrocích o nákladech řízení, a proti druhému a třetímu výroku rozsudku o nákladech odvolacího řízení, je dovolání objektivně nepřípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2002, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé může být přípustné pouze podle ustanovení (o situaci předvídanou v ustanovení nejde), tedy tak, že dovolací soud – jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení ( ) – dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Nejvyšší soud však napadené rozhodnutí zásadně právně významným neshledal.

Je tomu tak proto, že otázku, v jejímž zodpovězení dovolatelka spatřuje zásadní právní význam napadeného rozhodnutí, Nejvyšší soud vyřešil již v rozsudku ze dne 20. června 2012, sp. zn. (dostupném, stejně jako ostatní rozhodnutí dále citovaná, na webových stránkách Nejvyššího soudu). V označeném rozhodnutí Nejvyšší soud vysvětlil, že nehospodařil-li investiční fond se svým majetkem sám, ale uzavřel-li obhospodařovatelskou smlouvu s investiční společností, členové jeho představenstva nebyli povinni jednat s odbornou péčí ve smyslu , o investičních společnostech a investičních fondech, ale byli povinni jednat (pouze) s náležitou péčí ve smyslu , obchodního zákoníku, ve znění účinném do 31. prosince 2000 (dále jen „obch. zák.“). Povinnost odborné péče při obhospodařování majetku investičního fondu pak měla obhospodařovatelská společnost. Z uvedeného je patrno, že zákon o investičních společnostech a investičních fondech počítal s tím, že členové představenstva investičního fondu nemusí mít potřebné znalosti k obhospodařování jeho majetku – v takovém případě však nesměli obhospodařovat majetek fondu sami, ale museli svěřit jeho obhospodařování investiční společnosti. Při výběru investiční společnosti, při vytváření předpokladů pro její činnost, při (případném) udělování pokynů a při kontrole jejich dodržování pak byli povinni postupovat s náležitou péčí. Napadené rozhodnutí je přitom s uvedenými závěry v souladu.

K námitce dovolatelky, podle níž do rámce náležité péče spadá „ověření, zda majetek není zcizován za nepřiměřeně nízkou cenu či nabýván za nepřiměřeně vysokou cenu“, dovolací soud uvádí, že zásadně tomu tak je (srov. k tomu např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. října 2008, sp. zn. ). V projednávané věci však byla cena akcií, nabývaných dovolatelkou, stanovena na základě posudků zpracovaných soudním znalcem. Jestliže v řízení nebylo zjištěno, že žalovaní (jakožto členové představenstva dovolatelky) nepřípustným způsobem ovlivnili závěry znalce, nelze závěru odvolacího soudu, podle něhož jednání žalovaných nebylo v rozporu s povinností náležité péče podle § 194 odst. 5 obch. zák., nic vytýkat (srov. k tomu obdobně důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26. října 2010, sp. zn. ).

Nejvyšší soud proto dovolání žalobkyně odmítl podle ustanovení , jako nepřípustné.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení věty první, a , když dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a žalovaným náklady dovolacího řízení podle obsahu spisu nevznikly.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 28. února 2013

JUDr. Petr Š u k

předseda senátu