Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 1057/2011

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobce J. D., zastoupeného JUDr. Emerichem Slavíkem, advokátem, se sídlem v Praze 4, Hvězdova 1716/2, PSČ 140 00, proti žalované BPA sport marketing a. s.,se sídlem v Praze 1, Těšnov 1/1059, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 25069764, zastoupené Mgr. Jakubem Kotrbou, advokátem, se sídlem v Praze 1, Těšnov 1/1059 , PSČ 110 00, o zaplacení 1,099.585,56 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 9. září 2010, č. j. -173, takto:

O d ů v o d n ě n í:

V záhlaví označeným rozsudkem potvrdil Vrchní soud v Praze k odvolání žalobce rozsudek ze dne 8. září 2009, č. j. -142, jímž Městský soud v Praze zamítl žalobu o zaplacení 1,099.585,56 Kč s příslušenstvím.

Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jež Nejvyšší soud podle ustanovení , , (dále též jen „“), odmítl jako nepřípustné.

Nejvyšší soud předesílá, že rozhodné znění , podle kterého dovolání projednal a rozhodl o něm (do 31. prosince 2012), se podává z části první, čl. II bodu 7 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé může být přípustné pouze podle ustanovení (o situaci předvídanou v ustanovení nejde), tedy tak, že dovolací soud – jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení ( ) – dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Nejvyšší soud však napadené rozhodnutí zásadně právně významným neshledal.

Předně je třeba zdůraznit, že na zásadní právní význam napadeného rozhodnutí nelze usuzovat z námitky, podle níž odvolací soud nevzal v úvahu skutečnosti plynoucí z výpisů z obchodního rejstříku (vazby mezi společnostmi Hockey Olomouc, a. s. a Východoevropská obchodní, a. s.), neboť jí dovolatel vystihuje dovolací důvod vymezený v ustanovení Ten ovšem nemá u dovolání, jehož přípustnost může být založena toliko podle , k dispozici, a k jejímu přezkoumání tudíž nelze dovolání postupem podle připustit ( část věty za středníkem, ).

Nehledě k tomu a bez vlivu na závěr o nepřípustnosti uvedené námitky Nejvyšší soud (s ohledem na skutečnosti, v nichž dovolatel spatřuje naplnění předpokladů pro aplikaci , obchodního zákoníku, dále jen „obch. zák.“) dodává, že – jak plyne z jeho ustálené judikatury – ustanovení obch. zák. nedopadá na převody majetku na jakékoliv osoby, ale toliko na převody majetku na osoby v označeném ustanovení vypočtené (srov. např. rozsudek ze dne 19. května 2010, sp. zn. , jenž – stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu vydaná po 1. červnu 2000 – je veřejnosti dostupný na webových stránkách Nejvyššího soudu, nebo rozsudek ze dne 26. ledna 2011, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 106/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Jelikož smluvní zástupce společnosti (s výjimkou prokuristy) není osobou, na níž by se vztahovalo ustanovení obch. zák. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. března 2009, sp. zn. ), a takovou osobou tudíž není ani osoba jemu blízká, nevztahuje se ustanovení obch. zák. (jež dopadá i na převody mezi akciovou společností a osobami uvedenými v obch. zák.) na převody majetku mezi společností a osobou, jež by mohla být považována za osobu blízkou smluvnímu zástupci společnosti.

V situaci, kdy dovolání nelze připustit k přezkoumání závěru odvolacího soudu, podle něhož se dovolateli „nepodařilo prokázat obcházení ustanovení § 196a odst. 3 obch. zák.“ (rozuměj skutečnosti svědčící o takovém obcházení), pak napadené rozhodnutí zásadně právně významným nečiní ani další dovoláním zpochybněné závěry, podle nichž se ustanovení obch. zák. ani před novelou provedenou nevztahovalo na převody majetku učiněné v rámci běžného obchodního styku a smlouvu o postoupení pohledávky, uzavřenou mezi společnostmi Hockey Olomouc, a. s. a Východoevropská obchodní, a. s., lze „považovat za převod aktiv učiněný při běžném obchodním styku“. Je tomu tak proto, že přezkoumání uvedených závěrů nemůže ovlivnit výsledek sporu a nemůže se tak projevit v poměrech dovolatele založených napadeným rozhodnutím (srov. k tomu např. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněná pod čísly 27/2001 a 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Bez ohledu na uvedené pak Nejvyšší soud podotýká, že závěr, podle něhož se ustanovení obch. zák. ani před novelou provedenou nevztahovalo na převody majetku učiněné v rámci běžného obchodního styku, formuloval a odůvodnil již v rozsudku ze dne 31. března 2009, sp. zn. , uveřejněném v časopise Soudní judikatura číslo 11, ročník 2009, pod číslem 170.

Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení , a , když dovolání žalobce bylo odmítnuto a žalované vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů. Ty sestávají z odměny za zastupování advokátem za řízení v jednom stupni (dovolací řízení), jejíž výše se určuje podle , ve znění účinném do 29. února 2012 (dále jen „vyhláška“), a z náhrady hotových výdajů. Podle ustanovení bodu 5, , a vyhlášky činí sazba odměny 20.000,- Kč. Jelikož zástupce žalované učinil v dovolacím řízení pouze jediný úkon právní služby (vyjádření k dovolání), snižuje se takto stanovená odměna o 50 %, tj. na částku 10.000,- Kč. Spolu s náhradou hotových výdajů dle ve výši 300,- Kč a náhradou za 21 % daň z přidané hodnoty ( ) ve výši 2.163,- Kč tak dovolací soud přiznal žalované k tíži dovolatele celkem 12.463,- Kč.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 28. února 2013

JUDr. Petr Š u k

předseda senátu