Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 2129/2012

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a JUDr. Pavla Vrchy v právní věci žalobce T. H., zastoupeného Mgr. Annou Větrovskou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Štěpánská 630/57, proti žalované České republice – Ministerstvu vnitra, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3, o ochranu osobnosti, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. května 2009, č.j. -642, takto:

I. Dovolání žalobce se odmítá.

Stručné odůvodnění:( ):

Obvodní soud pro Prahu 5 rozsudkem ze dne 5. září 2006, č.j. -444 (poté, co jeho původní rozsudek ze dne 19. března 2001, č.j. -254 a rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 10. dubna 2002, -324, byly zrušeny ve výrocích o výši náhrady nemajetkové újmy žalobci rozsudkem Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. září 2004, sp.zn. ), výrokem I. uložil žalované povinnost nahradit žalobci nemajetkovou újmu v částce 30.000,- Kč za neoprávněný zásah do osobnostních práv žalobce, spočívající v neoprávněném zadržení cestovního pasu žalobci v době od 21.4.1992 do 29.11.1993, výrokem II. zamítl žalobu, pokud se jí žalobce domáhal náhrady nemajetkové újmy v částce 155.000,- Kč a výrokem III. rozhodl o nákladech řízení. Při stanovení výše náhrady soud, v souladu s právně závazným názorem dovolacího soudu, posoudil zásah do osobnosti žalobce v jeho nedělitelnosti, dále vzal v úvahu povahu zásahu, délku jeho trvání a dobu, která uplynula, než se žalovaná na základě pravomocného rozsudku žalobci písemně omluvila.

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 20. května 2009, č.j. -642 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil, když se ztotožnil se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně i s jeho správným posouzením věci po stránce právní.

Proti rozsudku odvolacího soudu (konkrétně proti výroku ve věci samé, kterým byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II., jímž byla zčásti zamítnuta žaloba na náhradu nemajetkové újmy v penězích - (dále jen „“) podal žalobce dne 12.8.2009 dovolání doplněné odůvodněním ze dne 27.8.2009 a doplněním odůvodnění z téhož dne. Dovolatel spatřuje přípustnost dovolání v ustanovení Jako dovolací důvody uvedl, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [ ] a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [ ]. Vady řízení spatřuje v nesprávném obsazení odvolacího soudu, v tom, že v řízení před odvolacím soudem rozhodoval vyloučený člen senátu a že v průběhu řízení mu nesprávným postupem soudu byla odňata možnost jednat před soudem, tedy že řízení je postiženo zmatečností. Nesprávné právní posouzení věci pak spatřuje v tom, že soud nedostatečně zhodnotil újmu, kterou utrpěl.

K dovolání se vyjádřila žalovaná a navrhla jeho odmítnutí, resp. zamítnutí.

Dovolací soud přihlédl k čl. II bodu 7. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, podle něhož dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, a konstatuje,že dovolání není v této věci přípustné podle ustanovení a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení téhož zákona, neboť rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé nemá z hlediska uplatňovaných důvodů dovolání po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení Soud prvního stupně i soud odvolací posuzovaly otázku nároku na výši finanční náhrady za nemajetkovou újmu podle ustanovení a rozhodly v souladu s právně závazným názorem dovolacího soudu vysloveným v již shora citovaném rozsudku ze dne 30. září 2004, sp.zn. . Jestliže dovolatel fakticky uplatňuje ( ) současně též dovolací důvod podle ustanovení , nemohlo k němu být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle , přihlédnuto. Na zásadní právní význam rozhodnutí odvolacího soudu lze z tvrzené vady řízení (uplatněný dovolací důvod podle ) usuzovat jen tehdy, pokud je spojena s právní otázkou týkající se sporného výkladu procesního předpisu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26.5.2005, sp. zn. , publikované v Souboru civilních rozhodnutí NS pod C 3339, CD 3/2007, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19.2.2008, sp. zn. , publikované v Souboru civilních rozhodnutí NS pod C 5780, CD 7/2008), která ovšem v projednávané věci nijak předestřena nebyla. Dovolání bylo proto odmítnuto jako nepřípustné podle ve spojení s téhož zákona.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením věta prvá ve spojení s , , neboť žalobce s ohledem na výsledek řízení nemá na náhradu svých nákladů právo a žalované v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 28. února 2013

JUDr. Pavel P a v l í k předseda senátu