Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 2286/2012

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Pavla Simona a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph. D., ve věci žalobkyně A. S., zastoupené JUDr. Sylvou Chalupovou, advokátkou, se sídlem v Olomouci, Horní Lán 29, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o zaplacení částky 100.000,- EUR, vedené u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 14. 3. 2012, č. j. – 402, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Brně napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek Okresního soudu v Prostějově ze dne 29. 6. 2010, č. j. - 332, kterým byl zamítnut nárok žalobkyně ve výši 100.000,- EUR za vzniklou nemajetkovou újmu způsobenou jí v řízeních vedených u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. , sp. zn. a sp. zn. (dále jen „původní řízení“).

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jež však Nejvyšší soud podle ustanovení , , (dále jen „ “) odmítl jako nepřípustné.

Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle , ve znění účinném do 31. 12. 2012 (viz čl. II., bod 7 ).

Dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a řádně zastoupenou podle Dovolací soud se proto zabýval přípustností dovolání.

Podle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže to zákon připouští.

Jelikož napadený rozsudek odvolacího soudu není měnícím ve smyslu , ani potvrzujícím poté, co předchozí rozsudek soudu prvního stupně (jímž rozhodl „jinak“) byl odvolacím soudem zrušen podle , přichází v úvahu přípustnost dovolání toliko na základě ustanovení

Pro dovození přípustnosti dovolání ve smyslu tohoto ustanovení by dovolací soud musel dospět k závěru, že napadené rozhodnutí je ve věci samé po právní stránce zásadně významné. Dle ustanovení má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud vyřešena, nebo která je odvolacími soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle a se nepřihlíží.

Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozhodnutí ve věci samé může být přípustné pouze podle ustanovení (se zřetelem k nálezu Ústavního soudu ČR ze dne 28. 2. 2012, sp. zn. , je zrušeno uplynutím doby dne 31. 12. 2012; k tomu viz i nález ze dne 6. 3. 2012, sp. zn. , dostupný na internetových stránkách Ústavního soudu, http://nalus.usoud.cz), přičemž o situaci předvídanou v ustanovení nejde, tedy tak, že dovolací soud - jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení ( ) - dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam ( ).

Dovolací přezkum je za těchto podmínek přípustný toliko pro posouzení otázek právních, z čehož vyplývá, že relevantním dovolacím důvodem je jen ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( ). Jen z pohledu tohoto důvodu, jehož obsahovým vymezením je dovolací soud vázán, lze posuzovat, zda dovoláním napadené rozhodnutí je zásadně právně významné.

Dovolatelka ve svém dovolání žádnou otázku, kterou by bylo možno považovat za zásadně právně významnou, nepředkládá, a to z hlediska práva hmotného ani procesního. Především se nijak nevymezuje proti závěru odvolacího soudu o promlčení jejích nároků. Žalobkyně namítá pouze vady řízení (soudy rozhodly o jiných nárocích, než které žalobkyně uvedla ve své žalobě), k nimž nelze při zkoumání přípustnosti dovolání podle zásadně přihlížet (srov. ), s výjimkou situace, že by se jednalo o otázky zásadně významné z hlediska výkladu procesního práva, což však není tento případ.

Pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že uplatnění nároku na náhradu nemajetkové újmy způsobené žalobkyni nepřiměřenou délkou původních řízení, nikoli nároku na náhradu škody, je zcela zřejmé již z žaloby, ve které požadovala „spravedlivé zadostiučinění ve výši 300.000,- Kč jako náhradu za újmu na základních lidských právech ... nevydáním žádného rozhodnutí“ v původních řízeních.

Námitka žalobkyně, že odvolací soud vzal její nároky za promlčené bez toho, aby se žalovaná proti nim námitkou promlčení bránila, přípustnost dovolání podle rovněž nezakládá, neboť opak je pravdou, když žalovaná promlčení žalovaných nároků namítla (viz vyjádření žalované ze dne 16. 12. 2008). Nadto vznesení námitky promlčení ze strany žalované v dané věci nebylo ani zapotřebí (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2009, sp. zn. , uveřejněný pod č. 111/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. věty první, a , neboť žalované v dovolacím řízení náklady nevznikly a žalobkyně nemá s ohledem na výsledek dovolacího řízení na náhradu svých nákladů právo.

Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně 28. února 2013

JUDr. František I š t v á n e k, v. r.

předseda senátu