Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 4155/2011

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce L. H., zastoupeného JUDr. Tomášem Samkem, advokátem se sídlem v Příbrami, Pražská 140, proti žalovanému J. P., zastoupenému JUDr. Petrem Kazdou, advokátem se sídlem v Nymburce, Palackého třída 223/5, o 980.850,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 23. 8. 2011, č.j. -85, takto:

I Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í:

Dovolání žalovaného proti v záhlaví citovanému rozsudku v části výroku I., jíž krajský soud změnil rozsudek Okresního soudu v Nymburce ze dne 22. 2. 2011, č.j. -49, tak, že žalobu co do 2.300,- Kč zamítl, je subjektivně nepřípustné, neboť tímto rozhodnutím odvolací soud nezpůsobil dovolateli újmu (odstranitelnou tím, že dovolací soud toto rozhodnutí zruší, srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 1997, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura 3/1998 pod č. 28).

Dovolání žalovaného proti v záhlaví citovanému rozsudku v části výroku I., jíž krajský soud v rozsahu 978.550,- Kč potvrdil rozsudek Okresního soudu v Nymburce ze dne 22. 2. 2011, č.j. -49, není přípustné podle , , ve znění účinném do 31. 12. 2012 (čl. II, bod 7. , dále jen „ “), a nebylo shledáno přípustným ani podle , neboť hodnocení v dovolání obsažené argumentace nevede k závěru, že napadený rozsudek odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ( o.s.ř).

Výhrada, že původní věřitel R. P. (postupitel) ani žalobce (postupník) nevyrozuměli žalovaného o postoupení pohledávky, jakož i námitka, že žalovaný peníze ve skutečnosti nikdy nepřevzal, vystihují dovolací důvod podle , jenž míří na pochybení soudu ve zjištění skutkového stavu věci. K okolnostem uplatněným tímto dovolacím důvodem se však při zvažování zásadního právního významu rozhodnutí odvolacího soudu nepřihlíží ( ), a proto i právní závěry, které z uvedených námitek dovolatel vyvozuje (neúčinnost postoupení pohledávky, nedostatek aktivní legitimace žalobce, neplatnost smlouvy o půjčce), jsou pro účely daného dovolacího přezkumu bezcenné.

Při posouzení přípustnosti dovolání ve smyslu nemůže být přihlédnuto (vyjma případu, o který zde nejde, kdy by samotná vada řízení splňovala podmínku zásadního právního významu, tedy šlo-li by o tzv. „spor o právo“ ve smyslu sporného výkladu či aplikace předpisů procesních) ani k okolnostem uplatněným dovolacím důvodem podle ustanovení ( ). Tento dovolací důvod vystihují výhrady dovolatele, jimiž odvolacímu soudu vytýká, že se nevypořádal s jeho námitkami stran neplatnosti smlouvy o postoupení pohledávky.

K závěru o přípustnosti dovolání nevedou ani výhrady, jimiž žalovaný uplatnil způsobilý dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci (241a odst. 2 písm. b/ ). V rámci tohoto důvodu namítá, že byla-li v písemné smlouvě o půjčce uvedena částka 480.000,- Kč, avšak ve skutečnosti bylo předáno jen 390.000,- Kč, je smlouva o půjčce neplatná. Neplatná je i smlouva o postoupení pohledávky, neboť také v ní je pohledávka specifikovaná částkou 480.000,- Kč (předmět postoupení tedy neexistuje). Neplatné je podle dovolatele ujednání II. 3. smlouvy o postoupení pohledávky, podle kterého přechází na postupníka i smluvní úroky z prodleníve výši 0,5% z půjčené částky za každý započatý kalendářní den prodlení dlužníka s platbou dluhu ve výši 480.000,- Kč, a to jednak pro neurčitost pojmu „smluvní úroky“, jednak s ohledem na to, že žalovaný nedlužil 480.000,- Kč, takže se nemohl dostat do prodlení s vrácením této částky. Ujednání o smluvní pokutě ve výši 0,5% denně z dlužné částky je nadto v rozporu s dobrými mravy; s judikaturou dovolacího soudu v tomto směru dovolatel nesouhlasí.

Následkem toho, že ve smlouvě o půjčce byla uvedena vyšší částka, než byla předána, je pouze částečná neplatnost smlouvy o půjčce; ohledně peněz, které byly skutečně věřitelem dlužníkovi přenechány, je smlouva platná ( , , ve znění pozdějších předpisů, dále jen „obč. zák.“). Totéž platí obdobně i ve vztahu ke smlouvě o postoupení pohledávky. V případě úplatné cese ostatně ani neexistence pohledávky v době uzavření smlouvy o jejím postoupení nemá za následek neplatnost smlouvy o postoupení, nýbrž zakládá odpovědnost postupitele vůči postupníkovi ( obč. zák.). Na postupníka přechází s postoupenou pohledávkou i její příslušenství a všechna práva s ní spojená ( obč. zák.). Námitky stran neplatnosti článku II. 3. smlouvy o postoupení pohledávky jsou proto bezvýznamné, neboť právo na smluvní pokutu přešlo na postupníka ze zákona. Namítá-li dovolatel, že ujednání o smluvní pokutě ve výši 0,5 % denně se příčí dobrým mravům, je třeba poukázat na již konstantní rozhodovací praxi Nejvyššího soudu, která smluvní pokutu sjednanou v uvedené výši nemá bez dalšího za neplatnou podle obč. zák. Dovolací soud již v řadě svých rozhodnutích dovodil, že i smluvní pokutu sjednanou ve formě úroku převyšujícího i několikanásobně 100 % zajištěné pohledávky ročně lze považovat za přiměřenou, a proto i v souladu s dobrými mravy (srovnej např. rozhodnutí ze dne 26. 7. 2000, sp. zn. , ze dne 9. 8. 2001, sp. zn. , uveřejněné v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck, pod č. C 675, ze dne 23. 6. 2004, sp. zn. , uveřejněné v Souboru pod č. C 2801, ze dne 27. 7. 2006, sp. zn. , a ze dne 26. 1 1999, sp. zn. , publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 6/2000). Žalovaný se nemůže bránit splnění své smluvní povinnosti poukazem na dobré mravy, jestliže mohl zabránit růstu celkové výše smluvní pokuty tím, že by svou povinnost vrátit půjčenou částku splnil v co nejkratší době. Zvláštní okolnosti odůvodňující vyloučení použití uvedených judikatorních závěrů nebyly v řízení zjištěny a ani žalovaným tvrzeny. Lze uzavřít, že napadené právní závěry odvolacího soudu jsou v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu.

Dovolání proti nákladovým výrokům rozsudku odvolacího soudu není objektivně přípustné, a to bez ohledu na to, zda jde o rozhodnutí o nákladech řízení před soudem prvního stupně či o rozhodnutí o nákladech řízení odvolacího, jež není rozhodnutím měnícím ani potvrzujícím (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 1/2003 pod č. 4).

Nepřípustné dovolání Nejvyšší soud odmítl ( , věta první, , c/ ).

O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle , a Žalobci, který by na jejich náhradu jinak měl právo, náklady v tomto stadiu řízení podle obsahu spisu nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 28. února 2013JUDr. Pavel K r b e k, v. r.

předseda senátu