Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
+ 3 ďalších priamych citácií
Zobraziť všetky (8)541481A3C2D8D770C1257B25005205D5.html
HTML · 14.81 KB
No categories available
22 Cdo 365/2013
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc. a soudců Mgr. Davida Havlíka a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobce UNIPETROL, a. s., se sídlem v Praze 4, Na Pankráci 127, IČO 616 72 190, zastoupeného JUDr. Dušanem Rendlem, advokátem se sídlem v Mostě, ul. SNP 1872, proti žalovanému Jetmaster, a. s., se sídlem v Brně, Lidická 710/57, IČO 282 62 212, o určení vlastnického práva, vedené u Okresního soudu v Mostě pod sp. zn. 16 C 299/2003 , o dovolání žalovaného a původního žalovaného obchodní společnosti ICB, a. s., se sídlem v Tišnově – Malhostovicích 230, IČO 255 28 815, zastoupeného JUDr. Zdeňkou Jedličkovou, advokátkou se sídlem v Brně, Pekařská 21, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 15. listopadu 2012, č. j. 9 Co 80/2012 -281, takto:Dovolání se zamítá.
O d ů v o d n ě n í:
Okresní soud v Mostě (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 24. 5. 2010, č. j. 16 C 299/2003 -246, zamítl žalobu na určení, že vlastníkem nemovitostí – objektu se stavební parcelou v katastrálním území H. L. je žalobce. Krajský soud v Ústí nad Labem jako soud odvolací k návrhu žalobce rozhodl v průběhu odvolacího řízení usnesením ze dne 15. 11. 2012, č. j. 9 Co 80/2012 -281, s odkazem na ustanovení § 107a odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “), že „v řízení bude nadále na straně žalovaného pokračováno s obchodní společností Jetmaster, a. s.,
se sídlem Brno, Lidická 710/57, IČ 28262212“. Odvolací soud vyšel ze zjištění, že původní žalovaný po vydání rozsudku prvního stupně převedl vlastnické právo ke sporným nemovitostem na nového nabyvatele – společnost Jetmaster, a. s., jejíž vlastnické právo k nemovitostem bylo zapsáno do katastru nemovitostí „s účinky vkladu k 22. 11. 2010, na základě kupní smlouvy z 12. 11. 2010“.
Proti usnesení odvolacího soudu podali žalovaný a původní žalovaný dovolání, ve kterém oba namítají, že nenastala taková právní skutečnost, se kterou právní předpisy spojují převod nebo přechod práva, o něž v řízení jde. Žalovaný uvádí, že v době, kdy odvolací soud rozhodoval o jeho vstupu do řízení, neměl k dispozici „podklad, který by jednoznačně prokazoval stav změny vlastnického práva k předmětu sporu“. Odvolací soud vyšel pouze z výpisu z katastru nemovitostí pořízeného „dálkovým přístupem“ a nevyzval žalobce k „doložení změny vlastnického práva“. Žalovaný „není ve sporu pasivně legitimován“, neboť když jednal o prodeji nemovitostí s původním žalovaným, nebyla ve výpisu z katastru nemovitostí „evidována žádná poznámka o vedení jakéhokoliv soudního sporu“ a ze zamítavého rozsudku soudu prvního stupně vyplynulo, že „nárok uplatňovaný žalobcem je nedůvodný“. Původní žalovaný v dovolání uvádí, že žalovaný kupoval předmětné nemovitosti „v dobré víře, kdy z výpisu z katastru nemovitostí nevyplývalo jakékoliv soudní řízení o určení vlastnického práva a v době realizace koupě byla rozsudkem soudu prvního stupně žaloba zamítnuta“. Oba dovolatelé navrhli, aby dovolací soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a vrátil věc odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací věc projednal podle o. s. ř. o. s. ř. , ve znění účinném do 31. 12. 2012, neboť dovoláními je napadeno usnesení odvolacího soudu, které bylo vydáno před 1. 1. 2013 (srov. Čl. II bod 7 a Čl. VII. zákona č. 404/2012 Sb. , kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb. , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony).
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání byla podána oprávněnými osobami ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. a že dovolání jsou přípustná podle ustanovení § 239 odst. 1 písm. b) o. s. ř. o. s. ř. , přezkoumal napadený rozsudek podle § 242 odst. 1 a 3 o. s. ř. o. s. ř. v rozsahu dovolateli uplatněných dovolacích důvodů a námitek a dospěl k závěru, že dovolání nejsou důvodná.
Podle § 107a odst. 1 , 2 a 3 o. s. ř. o. s. ř. platí, že má-li žalobce za to, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde, může dříve, než soud o věci rozhodne, navrhnout, aby nabyvatel práva nebo povinnosti vstoupil do řízení na místo dosavadního účastníka; to neplatí v případech uvedených v § 107 . Soud návrhu usnesením vyhoví, jestliže se prokáže, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost uvedená v odstavci 1, a jestliže s tím souhlasí ten, kdo má vstoupit na místo žalobce; souhlas žalovaného nebo toho, kdo má vstoupit na jeho místo, se nevyžaduje. Právní účinky spojené s podáním žaloby zůstávají zachovány. Ustanovení § 107 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. platí obdobně.
Soud vyhoví návrhu žalobce, aby nabyvatel práva nebo povinnosti vstoupil do řízení na místo dosavadního účastníka řízení tehdy, bude-li prokázáno, že nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva na jiného, tato právní skutečnost se týká práva nebo povinnosti dosavadního účastníka řízení a nastala (došlo k ní) až po zahájení řízení.
Ohledně žalobcem označené právní skutečnosti soud zkoumá, zda vůbec jde o právní skutečnost, zda jde o takovou právní skutečnost, s níž právní předpisy obecně vzato spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti (tedy zda nejde o takovou právní skutečnost, která podle právních předpisů nemůže mít za následek přechod nebo převod práva nebo povinnosti), zda opravdu nastala a zda je v konkrétním případě způsobilá mít za následek přechod nebo převod práva nebo povinnosti, o něž v řízení jde (tedy že se týká práva nebo povinnosti, o něž v řízení jde).
Podle judikatury Nejvyššího soudu za právní skutečnost nastalou po zahájení řízení, s níž je spojeno právo žalobce navrhnout vstup nabyvatele práva na místo dosavadního účastníka, lze považovat povolení vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí ve prospěch nabyvatele z kupní smlouvy (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 11. 2006, sp. zn. 28 Cdo 990/2006 , uveřejněné na webových stránkách Nejvyššího soudu ČR www.nsoud.cz). Odvolací soud proto postupoval správně, jestliže k návrhu žalobce rozhodl v řízení o určení vlastnického práva k nemovitostem o vstupu nabyvatele těchto nemovitostí do řízení, když z výpisu z katastru nemovitostí zjistil, že byl povolen vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí ve prospěch nabyvatele z kupní smlouvy.Z uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu je z hlediska uplatněných dovolacích důvodů správné, a Nejvyšší soud proto dovolání žalovaného i původního žalovaného podle ustanovení § 243b odst. 2 části věty před středníkem o. s. ř. o. s. ř. zamítl.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. února 2013
JUDr. Jiří Spáčil, CSc.předseda senátu