Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 4192/2011

U S N E S E N Í

Ing. V. J.

obec Prameny

, se sídlem v Pramenech 24, okres Cheb, identifikační číslo osoby 00572799, za účasti vydražitele

FINE DREAM s. r. o.

, se sídlem v Praze 7, Přístavní 321/14, identifikační číslo osoby 27245039, zástavního věřitele

ARTA REAL, k. s.

, se sídlem Praha 7, Přístavní 321/14, identifikační číslo osoby 26174545, zastoupeného JUDr. Petrem Voříškem, Ph.D., LL.M., advokátem se sídlem v Praze 7, Přístavní 321/14, a věřitelů

Okresní správy sociálního zabezpečení Cheb

, se sídlem v Chebu, Obrněné brigády 30,

Ministerstva financí ČR

, se sídlem v Praze 1, Letenská 15, a

ČR - Státního pozemkového úřadu

(dříve Pozemkový fond ČR), se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, zastoupeného JUDr. Ivanou Syrůčkovou, advokátkou se sídlem v Praze 5, Plzeňská 4, pro 2,045.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. , o dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 6. 6. 2011, č. j. -323, takto:

Dovolání

se odmítá

.

Odůvodnění.

Krajský soud napadeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 13. 1. 2011, č. j. -271, kterým okresní soud rozvrhl rozdělovanou podstatu 10,000.000,-Kč tak, že se z ní uspokojí přihlášené pohledávky v tomto pořadí a výši:

1) pohledávka soudní exekutorky JUDr. E. J., se sídlem v Praze 6, Národní obrany 31, k hotovému zaplacení ve výši 1,188.540,28 Kč,

2) pohledávka zástavního věřitele ARTA REAL k. s. k hotovému zaplacení ve výši 8,811.459,72 Kč.

Krajský soud k odvolání oprávněného, povinné a Pozemkového fondu ČR0 uzavřel, že exekuční i rozvrhové řízení bylo zahájeno před účinností novely exekučního zákona provedené (tj. před 1. 11. 2009), podle níž bylo rozvrhové jednání svěřeno do pravomoci exekutorů, a proto je třeba v projednávané věci postupovat podle dosavadních právních předpisů. Nepovažoval za důvodnou ani námitku litispendence z důvodu zahájeného (nalézacího) řízení, v němž zástavní věřitel požaduje po povinné a jejím ručiteli zaplacení téže pohledávky, kterou přihlásil i do tohoto exekučního řízení. Zástavnímu věřiteli nic nebrání, aby pro pohledávku neuspokojenou zcela v exekuci podal i žalobu o zaplacení, rovněž případným zahájením nalézacího řízení před podáním přihlášky pohledávky do rozvrhu jeho zástavní právo nezaniká ani se nemění jeho právo přihlásit zajištěnou pohledávku do exekuce. Odvolací soud měl námitku promlčení pohledávky zástavního věřitele, kterou povinná vznesla při pokračování rozvrhového jednání před okresním soudem dne 1. 7. 2009 (viz č. l. 267), za opožděnou. Povinná totiž popřela pravost téže pohledávky již při prvním jednání o rozvrhu dne 8. 1. 2009 (viz č. l. 105), pročež soud jednání odročil a vyzval ji k podání žaloby na popření pravosti pohledávky (viz č. l. 109), ta však žalobu nepodala (s ohledem na svůj neúspěch v dříve zahájeném sporu o určení neplatnosti pohledávky zástavního věřitele). Odvolací soud proto uzavřel, že odmítla-li povinná přes výzvu soudu podat žalobu na popření pohledávky zástavního věřitele, nemohla tutéž pohledávku účinně popírat opakovaně.

Námitku promlčení pohledávky zástavního věřitele, kterou vznesl oprávněný a další věřitelé, považovaly soudy také za opožděnou, neboť byla uplatněna až po skončení prvního rozvrhového jednání. I když rozvrhové usnesení okresního soudu odvolací soud zrušil a o rozvrhu bylo rozhodováno znovu, další jednání před okresním soudem je jen pokračováním dříve zahájeného rozvrhového jednání. Účastníkům tím nevzniklo nově právo uplatnit námitky, jež dosud neuplatnili vůbec nebo je uplatnili až v odvolání proti rozvrhovému usnesení. Odvolací soud jen pro úplnost uvedl, že u pohledávky zástavního věřitele z úvěrové smlouvy ze dne 23. 2. 1996 počala běžet nová desetiletá promlčecí doba podle § 110 obč. zák., neboť závazek z ní byl původním dlužníkem uznán 1. 2. 2003. Námitku promlčení navíc nemůže vznášet oprávněný, neboť není účastníkem vztahu mezi věřitelem a zástavním dlužníkem.

Odvolací soud k námitce oprávněného, jíž zpochybňoval, že se zástavní právo týká všech vydražených pozemků, poukázal na rozhodnutí Okresního úřadu v Chebu ze dne 16. 9. 1998, kterým byly schváleny pozemkové úpravy včetně směny pozemků. V důsledku tohoto přešla zástavní práva k pozemkům tak, jak je to zapsáno v katastru nemovitostí. Na pozemek č. parc. o výměře 8856 m2 přešlo zástavní právo pro původního zástavního věřitele Investiční a Poštovní banku.

Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že oprávněný mohl námitky proti pohledávce zástavního věřitele uplatnit před prvním rozvrhovým jednáním, námitky uplatněné v odvolání proti prvému rozhodnutí o rozvrhu a námitky učiněné v řízení před soudem prvního stupně po zrušení jeho předchozího rozhodnutí, jsou opožděné. Lhůta, kterou oprávněný zmeškal, se neobnoví ani tehdy, jestliže bylo první rozvrhové usnesení zrušeno a o rozvrhu se rozhodovalo znovu, navíc v novém rozvrhu ani nebyly uplatněny žádné nové pohledávky. Rozsudek Okresního soudu v Chebu, č. j. -70, který nabyl právní moci 3. 6. 2006 a jímž byla zamítnuta žaloba povinné proti zástavnímu věřiteli o určení neexistence zástavního práva, je pro povinnou závazný a v exekučním řízení již tedy nelze znovu existenci zástavního práva zkoumat. Soud nezkoumal výši ani pořadí pohledávky soudní exekutorky na nákladech exekuce, neboť i kdyby byla zařazena až do 3. skupiny, oprávněný ani další věřitelé by vzhledem k výši pohledávky zástavního věřitele stejně nebyli uspokojeni, zástavní věřitel přitom proti pořadí námitky neměl.

Oprávněný v dovolání namítá, že řízení je stiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( , b/ , , ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „ “). Zásadní právní význam spatřuje v tom, že dovolací soud dosud neřešil následující otázky:

1) zda v případě zrušení rozvrhového usnesení odvolacím soudem je při novém rozvrhovém jednání přípustné vznést námitku proti přihlášené pohledávce, anebo toto právo zaniklo skončením prvního rozvrhového jednání;

2) zda soud prvního stupně po zrušení jeho rozvrhového usnesení odvolacím soudem pokračuje v započatém rozvrhovém jednání a jen odstraní nedostatky vytčené odvolacím soudem, nebo rozvrhové řízení provede kompletně znovu;

3) zda je oprávněn vznést námitku promlčení přihlášené pohledávky kterýkoli účastník rozvrhového řízení anebo jen povinný.

Dovolatel namítá, že pokaždé (v každém rozvrhovém jednání), kdy se v řízení nově vyčíslují přihlášené pohledávky, musí mít účastníci právo je popřít. Nelze připustit nové vyčíslení pohledávek podle a současně nepřipustit jejich popření podle Lhůta k popření pohledávky nemůže uplynout dříve, než věřitel této pohledávky splní svou povinnost tvrzení všech rozhodných skutečností o její výši a pořadí (což v projednávané věci nastalo až po zrušení prvního rozvrhového usnesení odvolacím soudem, kdy při rozvrhovém jednání 13. 1. 2011 zástavní věřitel předkládal nové důkazy k prokázání přednostního pořadí své pohledávky). Prosazuje také, že námitku promlčení jakožto legitimní námitku proti pravosti pohledávky může vznést každý účastník rozvrhu a že pohledávka zástavního věřitele z úvěrové smlouvy je podle obch. zák. absolutním obchodem a jako taková se podle obch. zák. promlčela již v roce 2006. Dovolatel spatřuje vadu řízení v tom, že okresní soud rozhodoval ve věci, v níž neměl pravomoc, a že odvolací soud se jeho námitkám dostatečně nevěnoval. Je nadále přesvědčen, že soud neměl pravomoc o rozvrhu rozhodovat, neboť podle přechodných ustanovení v čl. II odst. 1 (podle čl. II odst. 3 nelze postupovat) se dřívější právní předpisy použijí v řízeních zahájených před 1. 1. 2009 pouze pro určení věcné a místní příslušnosti soudu, nikoliv pro určení pravomoci. Proto bylo třeba již postupovat podle novelizovaného znění exekučního řádu a rozvrhové jednání měl provádět soudní exekutor. Navrhl, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu i soudu prvního stupně zrušil a věc postoupil k dalšímu řízení soudnímu exekutorovi JUDr. E. J., Exekutorský úřad Praha 6.

Povinná vyjádřila souhlas s námitkami dovolatele.

Rovněž Pozemkový fond ČR se s dovolatelem ztotožnil s tím, že koncentrace námitek proti pohledávkám do konce prvního rozvrhového jednání, jak ji uplatnil soud v projednávané věci, ze zákona nevyplývá. Je přesvědčen, že pohledávka zástavního věřitele byla uplatněna řádně a včas. Rovněž považuje na nesprávný závěr odvolacího soudu, že námitku promlčení mohl vznést pouze povinný jako přímý účastník právního vztahu. Podle názoru Pozemkového fondu ČR je námitka promlčení svou podstatou popřením pohledávky co do její pravosti ve smyslu a námitka promlčení zástavního práva popřením zařazení pohledávky do skupiny a jejího pořadí. Pohledávky zástavního věřitele vznikla z obchodního závazkového vztahu a její promlčení se řídí obchodním zákoníkem. O rozvrhu měl rozhodovat již soudní exekutor. Dovolání považuje za důvodné, proto by soud měl rozhodnutí zrušit a postoupit exekutorovi k dalšímu řízení.

Vydražitel a Ministerstvo financí ČR se ve svém vyjádření ztotožnili s napadeným rozhodnutím. Okresní správa sociálního zabezpečení Cheb uvedla, že se pro nedostatek podkladů nemůže k věci blíže vyjádřit.

Zástavní věřitel se ztotožnil se skutkovým zjištěním a právním posouzením věci soudy obou stupňů. Připomněl, že u prvního rozvrhového jednání 8. 1. 2009 vznesla námitku proti pravosti pohledávky zástavního věřitele pouze povinná, a protože její posouzení vyžadovalo rozsáhlejší dokazování, okresní soud ji vyzval, aby do 30 dnů podala žalobu dle , což však neučinila. Jednání soudu pokračovalo 1. 7. 2009, kdy již nikdo vůči pohledávce zástavního věřitele námitky nevznesl, proti rozvrhovému usnesení se však odvolal oprávněný. Odvolací soud měl námitky oprávněného za opožděné, avšak napadené rozhodnutí přesto zrušil z jiného důvodu: u jednoho pozemku nebylo prokázáno zatížení zástavním právem, neboť pozemky v zástavní smlouvě se neshodovaly s pozemky zapsanými v katastru nemovitostí. Po doplnění listinami z výpisu z katastru nemovitostí bylo možné vydat rozhodnutí, proti němuž se odvolali povinná, oprávněný a Pozemkový fond ČR. Zástavní věřitel je přesvědčen, že jedinou včas podanou námitkou byla námitka povinné při prvním rozvrhovém jednání 8. 1. 2009, jež ale v důsledku nečinnosti povinné nebyla projednána. Zástavní věřitel před uplynutím promlčecí doby zahájil nalézací řízení proti obligačnímu dlužníkovi, jež bylo přerušeno s ohledem na toto probíhající exekuční řízení. Existenci zástavního práva posuzoval i Okresní soud v Chebu pod sp. zn. , který zamítl žalobu povinné na určení neexistence zástavního práva. Navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání oprávněného zamítl.

Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle ve znění účinném od 1. 7. 2009 do 31. 12. 2012 (viz. Čl. II Přechodných ustanovení, bod 12. části první a článek II, bod 7. části první ).

Dovolání není přípustné.

Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o rozvrhu rozdělované podstaty, je dovolání ve smyslu přípustné za podmínek vymezených v nebo c) (srov. ). Protože použití ustanovení je vyloučeno (usnesení soudu prvního stupně nepředcházelo dřívější, odvolacím soudem zrušené, rozhodnutí téhož soudu, jímž by soud prvního stupně ve věci samé rozhodl jinak), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení (jež bylo k 31. 12. 2012 zrušeno nálezem Ústavního soudu České republiky ze dne 21. 2. 2012, , avšak podle nálezu ze dne 6. 3. 2012 zůstává pro posouzení přípustnosti dovolání podaných do 31. 12. 2012 i nadále použitelné), podle něhož rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatňovaným dovolacími důvody podle a se nepřihlíží.

Při přezkumu napadeného rozhodnutí – tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek – je Nejvyšší soud uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán ( věta první ).

Dovolatel argumenty ve prospěch názoru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, dovolacímu soudu přednesl, avšak hodnocením všech námitek obsažených v dovolání k závěru o splnění této podmínky dospět nelze.

Otázkou, zda je oprávněn vznést námitku promlčení přihlášené pohledávky kterýkoli účastník rozvrhového řízení či pouze povinný, se Nejvyšší soud již ve své judikatorní činnosti zabýval. Ve svém usnesení ze dne 28. března 2012, sp. zn. případně v usnesení ze dne 25. července 2012, sp. zn. , uvedl, že z ustanovení vyplývá, že popřít vyčíslené pohledávky může každý z účastníků rozvrhu, tedy i oprávněný ( ). Popřením pravosti pohledávky se rozumí popření základu pohledávky. O popření pravosti pohledávky jde tedy tehdy, má-li popírající osoba za to, že pohledávka vůbec nevznikla nebo že sice vznikla, ale také již zcela zanikla (např. splněním, započtením, prekluzí) anebo je zcela promlčená (srov. např. Kůrka, V., Drápal, L.: Výkon rozhodnutí v soudním řízení. Linde Praha 2004, str. 838 – 839). Úvaha odvolacího soudu o tom, že oprávněný nemůže popřít pravost pohledávky zástavního věřitele v projednávané věci tím, že namítne její promlčení, a že námitku promlčení může vznést jen povinná, tudíž správná není, nicméně na tomto závěru napadené rozhodnutí nespočívá.

Odvolací soud předně vyšel ze zjištění, že námitka dovolatele, týkající se promlčení pohledávky zástavního věřitele, je opožděná, neboť byla uplatněna až po skončení prvního rozvrhového jednání. Dovolatel pak prosazuje, že v případě zrušení rozvrhového usnesení odvolacím soudem, jak tomu bylo v projednávané věci, je při novém rozvrhovém jednání soudu prvního stupně přípustné znovu vznést námitku proti přihlášené pohledávce.

Nejvyšší soud již ve svém usnesení z 30. května 2012, sp. zn. , připomněl, že účastník rozvrhu může popřít pravost pohledávky, její výši, zařazení do skupiny a určení pořadí, a to jak při rozvrhovém jednání, tak před jeho zahájením ( ), musí však vždy uvést důvody. Rovněž zdůraznil, že soud nepřihlíží k námitkám účastníků, kteří se nedostavili k rozvrhovému jednání, ledaže z obsahu spisu je zřejmá jejich důvodnost. Nebyla-li pohledávka popřena

nejpozději do skončení rozvrhového jednání před soudem prvního stupně

, nemůže být v dalším řízení (např. odvolacím) žádným z účastníků popřena (k tomu srov. též Drápal, L., Bureš. J. a kol. II. až 376. Komentář. 1. vydání, Praha : C. H. Beck, 2009, s. 2543).

Ze spisu se podává, že dovolatel, ač řádně předvolán, se rozvrhového jednání okresního soudu, které se konalo 8. 1. 2009, nezúčastnil (u tohoto jednání vznesla pouze povinná námitku promlčení pohledávky zástavního věřitele, soud ji tedy vyzval k podání žaloby na popření pravosti pohledávky a odročil rozvrhové jednání do doby právní moci rozhodnutí o této žalobě. Protože povinná žalobu nepodala - viz sdělení na č. l. 107 a 123 - nařídil soud další jednání). Oprávněný byl řádně předvolán i k dalšímu jednání okresního soudu dne 1. 7. 2009, ani toho se však nezúčastnil. Protože své námitky proti pohledávce zástavního věřitele (proti jejímu pořadí i pravosti včetně promlčení) uplatnil až ve svém odvolání proti rozvrhovému usnesení okresního soudu ze dne 1. 7. 2009, č. j. -141 (viz č. l. 175), tj. po skončení rozvrhového jednání před soudem prvního stupně, považoval je soud zcela správně za opožděné.

Na tomto závěru nic nezmění ani skutečnost, že poté následovalo další řízení, jelikož rozvrhové usnesení bylo odvolacím soudem zrušeno a soud prvního stupně musel nařídit další rozvrhové jednání na den 13. 1. 2011. Zrušení rozvrhového usnesení bez dalšího neotvírá pro účastníky rozvrhu možnost znovu popřít vyčíslené pohledávky.

V projednávané věci okresní soud - vázán právním názorem odvolacího soudu - pouze odstranil vytčené nedostatky, tedy neprováděl již nově „kompletní“ rozvrhové řízení, jak naznačuje dovolatel, žádné nové pohledávky projednávány nebyly a doložením listin bylo pouze zjištěno, že smluvně zastavené pozemky skutečně odpovídají těm, jež přihlášený zástavní věřitel podle aktuálních údajů v katastru nemovitostí dříve označil. Přesto zástupce oprávněného popřel pravost pohledávky zástavního věřitele a proti usnesení okresního soudu (který ve věci rozhodl totožně jako ve svém dříve zrušeném usnesení) se též odvolal.

V dovolání pak oprávněný vytkl i to, že rozhodování ve věci v prvním stupni nepřísluší soudu, ale soudnímu exekutorovi. Námitku, jíž zpochybňuje porušení čl. II přechodných ustanovení , lze podřadit pod dovolací důvod podle jenž však přípustnost dovolání ve smyslu založit nemůže.

Protože dovolání není přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení , Nejvyšší soud je, aniž nařídil jednání ( věta první ), podle věty první a odmítl.

O nákladech dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu ( a násl. ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 20. února 2013

JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.

předsedkyně senátu