Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 2575/2011

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Pavla Příhody v právní věci žalobce Z. T., zastoupeného Mgr. Gabrielou Beckertovou, advokátkou se sídlem v Praze, Na Kozačce 923/9, proti žalovanému RNDr. L. V., zastoupenému JUDr. Miroslavou Fialovou, advokátkou se sídlem v Liberci, Jánská 864/4, o zaplacení částky 297.912,80 Kč s příslušenstvím oproti vydání věci, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 11. února 2011, č. j. -453, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze označenému v záhlaví, jímž byl potvrzen rozsudek ze dne 1. července 2010, č. j. -426, kterým Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci zamítl žalobu o zaplacení částky 297.912,80 Kč s příslušenstvím oproti vydání sněžného skútru tam specifikovaného a rozhodl o nákladech řízení (výrok I.), a bylo rozhodnuto o nákladech odvolacího řízení (výrok II.), není přípustné podle ustanovení (dále též jen „ “), ve znění účinném do 31. prosince 2012 (srov. bod 7. čl. II přechodných ustanovení části první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), jelikož podmínky tohoto ustanovení nebyly v souzené věci naplněny. Soud prvního stupně sice rozhodl v pořadí druhým rozsudkem ze dne 15. ledna 2007, č. j. -185, jinak (žalobě vyhověl) než ve svém v pořadí prvním rozsudku ze dne 23. prosince 2004, č. j. -70, kterým žalobu zamítl, nikoliv však proto, že by byl zavázán právním názorem odvolacího soudu obsaženým v usnesení ze dne 4. května 2005, č. j. -92, jímž byl zrušen první rozsudek soudu prvního stupně z procesních důvodů.

Dovolání nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení , neboť napadený rozsudek odvolacího soudu v potvrzujícím výroku ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam.

Podle ustanovení rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle a se nepřihlíží.

Podle ustanovení věty první je dovolací soud při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně toho, jak jej dovolatel obsahově vymezil; proto při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil, případně jejichž řešení zpochybnil.

Zpochybňuje-li dovolatel otázkami, jež má za zásadně právně významné, závěr odvolacího soudu (i soudu prvního stupně) o nedůvodnosti žaloby založený na úsudku, že kupní smlouva uzavřená mezi účastníky dne 29. prosince 2001 postupem podle ustanovení § 275 odst. 4 obchodního zákoníku (dále též jen „obch. zák.“) nebyla porušena podstatným způsobem, neboť vady, jež se vyskytly u dodaného sněžného skútru, byly běžnými odstranitelnými provozními vadami, které byly vždy odstraněny, a nebyly splněny podmínky pro odstoupení od smlouvy podle ustanovení obch. zák. z důvodu porušení smlouvy nepodstatným způsobem, žalobce tak od smlouvy platně neodstoupil, a nemá proto právo na vrácení kupní ceny oproti vydání věci, když ani po opakovaném poučení podle ustanovení nedoplnil skutková tvrzení a důkazy ohledně důvodnosti odstoupení od kupní smlouvy (zejména o důvodnosti reklamací, o včasném neodstranění vad a o existenci upozornění o využití práva od smlouvy odstoupit), nezpochybňuje tím ve skutečnosti právní posouzení věci, nýbrž správnost skutkových zjištění, z nichž pro něho nepříznivé právní posouzení věci vychází. Dovolatel předkládá svou verzi skutkového stavu věci, odlišnou od skutkových zjištění a skutkových závěrů odvolacího soudu, a právní závěry na ní založené poměřuje s kritizovaným právním posouzením odvolacího soudu. Okolnosti uplatněné dovolacím důvodem stanoveným v (tj., že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování), pod který je možno výhrady proti zjištěnému skutkovému stavu věci z hlediska jejich obsahu podřadit, však podle ustanovení části věty za středníkem závěr o přípustnosti dovolání podle ustanovení založit nemohou.

K závěru o zásadním významu napadeného rozhodnutí po právní stránce nemůže vést ani dovolatelem předestřená otázka, zda jsou pro výklad podstatného porušení smlouvy v souvislosti s opětovným výskytem vad po opravě použitelné právní závěry judikatury vztahující se ke kupní smlouvě uzavírané při prodeji zboží v obchodě podle , a rozsáhlá argumentace dovolatele ke zjištění o začátku a konci běhu záruční doby. Je tomu tak proto, že na řešení těchto otázek odvolací soud napadené rozhodnutí nezaložil. Zásadní význam rozhodnutí po právní stránce může založit jen taková právní otázka, na níž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá (která je pro toto rozhodnutí určující) - srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 23. března 2004, sp. zn. (in www.nsoud.cz).

Zjevně bezdůvodná je dovolatelova námitka, podle níž odvolací soud zaujal nesprávný právní názor, že možnost odstoupit od smlouvy pro opakující se vady není opřena o úpravu obchodního zákoníku, ale o dřívější úpravu v ustanovení , poněvadž z odůvodnění napadeného rozsudku je nepochybné, že na rozdíl od tohoto názoru, jenž je pouze odvolacím soudem citovaným názorem dovolatele, odvolací soud uzavřel, že právní úprava kupní smlouvy obsažená v obchodním zákoníku v ustanovení a násl. je úpravou komplexní, a proto nelze současně aplikovat úpravu podle , když sporný závazkový vztah je vztahem mezi podnikateli a nejde přitom o případ podle ustanovení ani obch. zák.

Namítá-li dovolatel, že rozsudek odvolacího soudu je nepřezkoumatelný, neboť neobsahuje relevantní skutková zjištění, uplatnil tak dovolací důvod uvedený v ustanovení , tj. že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Prostřednictvím této námitky nemůže být přípustnost dovolání podle ustanovení založena, jestliže tvrzené vady nezahrnují (jako je tomu v projednávané věci) podmínku existence právní otázky zásadního významu (k tomu srov. shodně usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročník 2006, pod číslem 130 a dále ze dne 15. listopadu 2007, sp. zn. ). V usnesení ze dne 28. července 2010, sp. zn. (uveřejněném na webových stránkách Ústavního soudu) pak Ústavní soud dovodil, že podmínkou přípustnosti dovolání podle ustanovení u tvrzené vady řízení je, že právní otázka procesní povahy byla v dovolání zřetelně formulována.

S tvrzením, že objednávka neobsahovala návrh kupní ceny, a proto nemohly úkony spočívající v dodání zboží a následném zaplacení kupní ceny směřovat k platnému uzavření kupní smlouvy, přichází dovolatel nově až v dovolání, přičemž podle ustanovení v dovolání nelze uplatnit nové skutečnosti nebo důkazy ve věci samé.

Jelikož dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé není přípustné ani podle ustanovení a proti výroku o nákladech odvolacího řízení, není přípustné podle žádného ustanovení (srov. např. rozhodnutí uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), Nejvyšší soud je podle ustanovení věty první a odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení věty první, a , když dovolání žalobce bylo odmítnuto a vznikla mu tak povinnost nahradit žalovanému náklady dovolacího řízení. Ty sestávají ze sazby odměny za zastupování advokátkou v částce 10.000,- Kč podle ustanovení bodu 5., , , a , z paušální náhrady 300,- Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle ustanovení , z náhrady za 21% daň z přidané hodnoty ve výši 2.163,- Kč a celkem činí 12.463,- Kč.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 26. února 2013

JUDr. Hana Gajdzioková

předsedkyně senátu