Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 3278/2012

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobkyně L. E., zastoupené Mgr. Janem Krátkým, advokátem se sídlem Mladá Boleslav, Na Kozině 1438, proti žalovanému P. H., zastoupenému Mgr. Pavlem Markem, advokátem se sídlem Praha 1, Na Poříčí 19, o zaplacení částek 9.000,- Kč a 64.000,- Kč s příslušenstvím a částky 98.000,- Kč s příslušenstvím oproti vydání věci, vedené u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 28. května 2012, č. j. -143, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Nymburce rozsudkem ze dne 15. listopadu 2011, č. j. -85, zamítl žalobu o zaplacení částky 9.000,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % od 31. 12. 2010 do zaplacení a částky 98.000,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % od 19. 4. 2011 do zaplacení proti vydání vestavěných skříní umístěných v ložnici v prvním patře domu žalobkyně v D. a dále částky 64.000,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % od 26. 5. 2011 do zaplacení (výrok I.), žalovanému uložil povinnost vydat žalobkyni 3 kusy kuchyňských skříněk z bytu žalobkyně č. 1446/409 v Poděbradech (výrok II.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III.).

Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 28. května 2012, č. j. -143, rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I. a III. potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II. rozsudku soudu prvního stupně, který nebyl odvoláním dotčen, nabyl samostatně právní moci).

Protože dovoláním napadeným výrokem I. odvolací soud rozhodl o třech samostatných nárocích s odlišným skutkovým základem (nárok na vrácení zálohy na cenu montáže a úpravy kuchyňské linky ve výši 9.000,- Kč s příslušenstvím, kterou žalobkyně zaplatila žalovanému podle smlouvy o úpravě věci, od níž později odstoupila, nárok na vzájemné vrácení plnění - 98.000,- Kč s příslušenstvím oproti vydání věci - poskytnutého podle smlouvy o dílo, od níž žalobkyně odstoupila, a nárok na náhradu ušlého nájemného za období od března do října 2010 ve výši 64.000,- Kč s příslušenstvím), je třeba posuzovat přípustnost dovolání ve smyslu , , ve znění do 31. 12. 2012 - dále jen „ (srovnej čl. II bod 7. ), u každého jednotlivého nároku zvlášť bez ohledu na to, že byly uplatněny v jednom řízení a že o nich bylo rozhodnuto jedním výrokem (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 5. 1998, sp. zn. , a ze dne 15. 6. 1999, sp. zn. , uveřejněná v časopise Soudní judikatura č. 16, ročník 1998, pod č. 113, a č. 1, ročník 2000, pod č.9). Jelikož žalobou uplatněný nárok na vrácení plnění ze smlouvy o úpravě věci ve výši 9.000,- Kč nepřesahuje limit 50.000,- Kč (k příslušenství pohledávky se nepřihlíží), je přípustnost dovolání směřujícího proti výroku rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen v rozsahu 9.000,- Kč s příslušenstvím žalobu zamítající rozsudek soudu prvního stupně, vyloučena ( ).

Dovolání žalobkyně proti částem výroku I. rozsudku odvolacího soudu, jimiž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně zamítající žalobu o zaplacení 98.000,- Kč s příslušenstvím oproti vydání věci a o zaplacení 64.000,- Kč s příslušenstvím, není přípustné podle , a nebylo shledáno přípustným ani podle , neboť napadený rozsudek nemá po právní stránce zásadní význam.

Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle a se nepřihlíží ( ).

Bez významu jsou tudíž výtky žalobkyně, že soudy neprovedly jí navržené důkazy (doklady z účetnictví žalovaného a jeho daňové přiznání a znalecký posudek), jimiž mělo být prokázáno její tvrzení, že žalovanému na zhotovení vestavěných skříní předala celkem 100.000,- Kč a že skříně byly nedostatečně hluboké, jejich dveře nelze samostatně posouvat a nejsou u nich dodělány zarážky a lišty; tyto výtky totiž vystihují dovolací důvod podle , jímž lze namítat, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Žalobkyně pomíjí, že k okolnostem uplatněným tímto dovolacím důvodem, jak již bylo výše uvedeno, nemůže být při posouzení přípustnosti dovolání podle přihlédnuto, až na případ (a o ten zde nejde), kdy samotná vada řízení splňuje podmínku zásadního právního významu, tedy jde-li o tzv. „spor o právo“ ve smyslu sporného výkladu či aplikace procesních předpisů.

Žalobkyně sice v dovolání vyjadřuje názor, že rozsudek odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam, a avizuje použití dovolacího důvodu podle , avšak podle obsahu dovolání ( ) je zřejmé, že ve skutečnosti uvedený dovolací důvod neuplatnila. Podstatu jejích dovolacích námitek tvoří rozsáhle rozvedené výtky týkající se nesprávně a neúplně zjištěného skutkového stavu věci, resp. vadného hodnocení provedených důkazů, při němž soud určuje, jaký význam mají jednotlivé důkazy pro jeho rozhodnutí a zda o ně může opřít svá skutková zjištění (tj. zda jsou použitelné pro zjištění skutkového stavu a v jakém rozsahu, případně v jakém směru). Žalobkyně při podrobném popisu vlastní verze skutku, rekapitulaci a vlastním vyhodnocení provedených důkazů zpochybňuje skutkový závěr odvolacího soudu; i nadále tvrdí, že žalovaný nedokončil zhotovení dvou vestavěných skříní do jejího domu v D. podle smlouvy o zhotovení věci na zakázku, uzavřené účastníky v dubnu 2008, že jí je nepředal a že mu na zhotovení skříní předala celkem 100.000,- Kč. Výhrady má i k závěru odvolacího soudu, že neprokázala tvrzení, že se s žalovaným ústně dohodla, že pro ni upraví a opraví kuchyňskou linku v bytě v P. do konce března 2010. Na nesprávnost právního posouzení věci odvolacím soudem tak žalobkyně usuzuje výlučně zpochybněním skutkových závěrů, na jejichž podkladě odvolací soud věc právně posoudil. Tím uplatnila nezpůsobilý dovolací důvod podle Žalobkyně dovozuje, že kdyby odvolací soud nepochybil ve svých skutkových závěrech (a uvěřil její verzi skutku), nutně by dospěl k právním závěrům, že jí vzniklo právo na odstoupení od smlouvy o zhotovení vestavěných skříní z důvodu prodlení žalovaného - zhotovitele ( a obč. zák.) a že žalovaný porušením povinnosti dokončit opravu a úpravu kuchyňské linky do konce března 2010 odpovídá za škodu, která jí vznikla ve formě ušlého nájemného za pronájem bytu.

Lze uzavřít, že dovolání žalobkyně směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; dovolací soud je proto podle věty první a odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty první, , a za stavu, kdy žalovanému vznikly náklady v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta, které sestávají z odměny advokáta ve výši 8.720,- Kč (, . ve spojení s , ve spojení s , a , v platném znění - srovnej čl. II ), z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 300,- Kč (, a 3 , ve znění účinném do 31. 12. 2012 – srovnej čl. II ) a z částky 1.894,- Kč odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny za zastupování a náhrad odvést podle , o dani z přidané hodnoty, v platném znění ( ).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí (exekuci).

V Brně 26. února 2013

JUDr. Blanka M o u d r á, v. r.

předsedkyně senátu