Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 363/2013

U S N E S E N Í

M. P.

Česká republika – Ministerstvo financí

, se sídlem v Praze 1, Letenská 15, o zaplacení 2.568.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 4. 2011, č. j. -150, takto:

I. Dovolání žalobkyně

se zamítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Usnesením Městského soudu v Praze shora označeným bylo ve výroku I. potvrzeno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 12. 11. 2010, č. j. -119, kterým bylo řízení zastaveno s tím, že věc bude po právní moci rozhodnutí postoupena Ministerstvu vnitra ČR jako orgánu, do jehož pravomoci náleží. Ve výroku II. usnesení odvolacího soudu bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odvolací soud ve věci potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně, který řízení zastavil s tím, že skutečnosti tvrzené žalobkyní jsou rozhodné pro posouzení uplatněného soukromoprávního nároku podle , kterým se zmírňují majetkové křivdy občanům ČR za nemovitý majetek zanechaný na území Podkarpatské Rusi v souvislosti s jejím smluvním postoupením Svazu sovětských socialistických republik. Uvedeným zákonem byla založena příslušnost Ministerstva vnitra ČR jako správního orgánu příslušného pro vydání rozhodnutí ve věci poskytnutí náhrady za majetek zanechaný na Podkarpatské Rusi. Odvolací soud nadto uvedl, že při posuzování dané věci je třeba vycházet ze zásady „pořadu práva“ převzaté do právního řádu ze starších právních úprav, přičemž v daném případě je rozhodnou skutečností pro posouzení soukromoprávního nároku žalobkyně vydání Soud se rovněž neztotožnil s tvrzením žalobkyně, podle níž neobsahuje přechodná, zrušovací nebo jiná ustanovení a že je třeba dokončit řízení s přihlédnutím k právní úpravě obsažené v a Ú. l., neboť žaloba byla podána za účinnosti této právní úpravy. Naopak odkázal na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. řešící obdobnou problematiku.

Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Jeho přípustnost dovozovala z ustanovení a jako důvod uvedla nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem. Zrekapitulovala v něm dosavadní průběh řízení, jakož i své dřívější tvrzení a uvedla, že soud ve věci nesprávně aplikoval ustanovení Na závěr žalobkyně navrhla zrušení usnesení odvolacího soudu a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení.

K dovolání se vyjádřil žalovaný. Ztotožnil se v něm s odůvodněním usnesení soudů obou instancí, jakož i s jejich závěry a navrhl dovolání žalobkyně zamítnout.

Nejvyšší soud zjistil, že žalobkyně podala dovolání v zákonné lhůtě a naplnila též podmínku povinného zastoupení advokátem ( a 3, ). Přípustnost dovolání dovozovala z ustanovení a dovolací důvod, který by dovolací soud přezkoumal v případě přípustnosti dovolání, byl uplatněn podle

Nejvyšší soud posoudil přípustnost dovolání podle ve znění do 31. 12. 2012 a dovodil, že přípustnost dovolání je ex lege dána. Důvodnost podaného dovolání však neshledal.

Podle ustanovení v občanském soudním řízení projednávají a rozhodují soudy spory a jiné právní věci, které vyplývají z občanskoprávních, pracovních, rodinných a obchodních vztahů, pokud je podle zákona neprojednávají a nerozhodují o nich jiné orgány. Podle kdykoli za řízení přihlíží soud k tomu, zda jsou splněny podmínky, za nichž může rozhodnout ve věci samé, mezi něž náleží mj. i pravomoc soudu. Nedostatek pravomoci soudu přitom patří mezi podmínky řízení, jejichž nedostatek nelze zhojit.

Nejvyšší soud podotýká, že v obdobné věci již rozhodoval, a to usnesením ze dne 15. 3. 2011, sp. zn. . Dospěl v něm k závěru, že „odvolací soud nepochybil, jestliže dovodil, že rozhodnou skutečností ve věci je vydání , upravujícího podmínky odškodnění osob zanechavších majetek na území již zmíněné někdejší součásti Československé republiky, v mezidobí. Tento zákon stanoví pravomoc Ministerstva vnitra ČR jako organizační složky státu, jež je výlučně příslušná k odškodnění předmětných nároků (viz citovaného zákona a návazná ustanovení). Za tohoto právního stavu skutečně nezbylo, než pro neodstranitelný nedostatek podmínky řízení ( ) toto řízení – za současného zrušení prvostupňového rozsudku – zastavit a věc postoupit správnímu orgánu příslušnému (podrobněji viz odůvodnění napadeného usnesení). Na straně žalující lze pochopit procesní snahu o zachování kontinuity projednávání již uplatněného nároku, o němž bylo soudem prvního stupně navíc meritorně (byť zamítavě) rozhodnuto. Nelze však obejít pořad práva, nastolený , který nabyl účinnost sice před vyhlášením rozsudku soudu prvního stupně, ale poté, co bylo o nároku žalobce záporně rozhodnuto Ministerstvem financí ČR – tedy nyní již nepříslušným orgánem – bez toho, že by kritériem pro posouzení žalobcova nároku mohl být Je třeba vytvořit takové procesní podmínky, aby byl žalobcem uplatněný nárok projednáván a posuzován ať již správním orgánem, či případně posléze soudem podle platné procedury, k tomu příslušným orgánem a podle téhož právního předpisu. Postupem, který zvolil odvolací soud, není dotčeno právo žalobce na soudní ochranu ve smyslu i v ústavní rovině podle d.“

Nadto dovolací instance poukazuje na znění čl. II. , kterým se mění , kterým se zmírňují majetkové křivdy občanům České republiky za nemovitý majetek, který zanechali na území Podkarpatské Rusi v souvislosti s jejím smluvním postoupením Svazu sovětských socialistických republik. Podle něj se řízení o žádostech podle , zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, včetně soudního přezkumu rozhodnutí vydaných v těchto řízeních, o nichž nebylo ke dni účinnosti tohoto zákona pravomocně rozhodnuto, dokončí podle , ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. Nárok podle zákona, kterým se zmírňují majetkové křivdy občanům České republiky za nemovitý majetek, který zanechali na území Podkarpatské Rusi v souvislosti s jejím smluvním postoupením Svazu sovětských socialistických republik, ve znění čl. I tohoto zákona, je nutné uplatnit písemnou žádostí u Ministerstva vnitra nejpozději do 31. prosince 2013, jinak nárok zaniká.

Nejvyšší soud na své výše citované rozhodnutí pro stručnost odkazuje a uzavírá, že odvolací soud ve věci rozhodl správně a dovolání proto podle věty před středníkem a odst. 6 zamítl.

Úspěšnému žalovanému vzniklo podle a právo na náhradu nákladů, vynaložených v řízení o dovolání. Žalovanému však v průběhu dovolacího řízení nevznikly žádné náklady, jejichž náhradu by mu bylo možné přiznat, a proto soud rozhodl tak, jak je shora ve výroku II. usnesení uvedeno.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 13. února 2013 JUDr. Ludvík D a v i d, CSc.předseda senátu