Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Nd 391/2012

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a Mgr. Davida Havlíka ve věci žalobkyně ANDERSEAL, a. s., IČO: 28264452, se sídlem v Olomouci, Holická 1173, zastoupené Mgr. Markem Lošanem, advokátem se sídlem v Praze, Týn 1049/3, proti žalovanému J. K., neznámého pobytu, zastoupeného Mgr. Janem Tůmou, advokátem, se sídlem v Mladé Boleslavi, Na Kozině 1438, vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. , o určení místní příslušnosti soudu, takto:Věc vedenou u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. projedná a rozhodne Obvodní soud pro Prahu 1.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Mladé Boleslavi usnesením ze dne 19. března 2012, č. j. -68, řízení zastavil, neboť dospěl k závěru, že není dána mezinárodní pravomoc českých soudů k projednání a rozhodnutí ve věci. Vyšel z toho, že se v daném případě jedná o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu čl. 15 až 17 nařízení Nařízení Rady (ES) č. 44/2001 ze dne 22. prosince 2000 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen ,,Brusel I.“) a podle čl. 16 odst. 2 nařízení Brusel I. je mezinárodně příslušným soud místa bydliště spotřebitele. Protože nebylo na území České republiky ani za součinnosti jiných orgánů státní správy zjištěno faktické bydliště žalovaného, nebyla podle Okresního soudu v Mladé Boleslavi dána mezinárodní pravomoc českého soudu.

K odvolání žalobkyně Krajský soud v Praze usnesením ze dne 23. dubna 2012, č. j. -78, usnesení Okresního soudu v Mladé Boleslavi změnil tak, že řízení pro nedostatek pravomoci českých soudů nezastavil. K odlišnému právnímu názoru dospěl na základě aplikace čl. 5 odst. 1 písm. a) nařízení Brusel I., podle kterého může být osoba žalována také v jiném členském státě než ve státě svého bydliště, pokud předmět sporu tvoří smlouva nebo nároky ze smlouvy. V takovém případě je dána mezinárodní příslušnost soudu místa, kde byl nebo měl být závazek ze smlouvy splněn. Současně poukázal na to, že ve smyslu čl. 23 nařízení Brusel I. byla pravomoc českých soudů dohodnuta, a to v rámci čl. 1 odst. 8 všeobecných smluvních podmínek právního předchůdce žalobce.

Okresní soud v Mladé Boleslavi následně usnesením ze dne 6. září 2012, č. j. -85, vyslovil svou místní nepříslušnost a věc po právní moci usnesení předložil Nejvyššímu soudu ve smyslu (dále jen „ “) k určení místně příslušného soudu k projednání a rozhodnutí věci. Dospěl k závěru, že není soudem místně příslušným z toho důvodu, že v České republice ani mimo ni nebylo zjištěno místo faktického pobytu žalovaného, jak vyplynulo z výpisů z evidencí a šetření provedenými za součinnosti jiných orgánů státní správy.

Podle jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne.

Nejvyšší soud ze spisového materiálu ověřil, že v posuzovaném případě Okresní soud v Mladé Boleslavi řádně zkoumal podle místní příslušnost soudu a že dospěl ke správnému závěru, že podmínky místní příslušnosti nelze zjistit, neboť žalovaný není na adrese označené v návrhu žalobce znám, přičemž jinou adresu žalovaného v České republice ani mimo ni ke dni zahájení řízení se nepodařilo zjistit.

Protože jsou splněny předpoklady stanovené v , rozhodl Nejvyšší soud s ohledem na zásadu rychlosti a hospodárnosti řízení tak, že věc projedná a rozhodne Obvodní soud pro Prahu 1, v jehož obvodu má sídlo zástupce žalobkyně.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 26. února 2013 Mgr. Michal Králík, Ph. D. předseda senátu