Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 858/2011

33

Cdo 858/2011

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY

Ing. T. Z.

, s místem podnikání a bytem ve Vrbátkách 151, identifikační číslo: 68021682, zastoupeného JUDr. Romanem Haisem, advokátem se sídlem v Brně, Jiráskova 41, proti žalovanému

V. H.

, zastoupenému Mgr. Ing. Miroslavem Pagáčem, advokátem se sídlem v Lukově, Padělcích 163, o 60.000,- Kč a o zaplacení smluvní pokuty, vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně-pobočky ve Zlíně ze dne 3. března 2010, č. j. -169, takto:

I. Dovolání

se zamítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá

právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í:

Okresní soud ve Zlíně (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 2. července 2009, č. j. -116, ve znění opravného usnesení ze dne 17. srpna 2009, č. j. -128, zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal vůči žalovanému a (žalované) Jindřišce Holíkové zaplacení částky 60.000,- Kč a smluvní pokuty ve výši 0,1 % z částky 60.000,- Kč za každý den prodlení od 1. 1. 2005 do zaplacení; zároveň zamítl vzájemnou žalobu, o zaplacení smluvní pokuty ve výši 150.000,- Kč a rozhodl o nákladech řízení. Vzal za prokázané, že účastníci dne 15. 3. 2004 uzavřeli smlouvu o dílo, na základě které se žalobce zavázal dodat a nainstalovat tepelné čerpadlo v termínu do 15. 4. 2004, přičemž žalovaní naopak převzali závazek žalobci za to zaplatit 290.000,- Kč bez DPH. Pro případ prodlení žalovaných s úhradou kterékoliv části sjednané ceny díla byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení. Při prodlení se zhotovením díla se žalobce zavázal zaplatit žalovaným smluvní pokutu ve výši 300,- Kč za každý den prodlení. Dodatkem ke smlouvě ze dne 20. 4. 2004 bylo mezi nimi dohodnuto, že dílo bude dokončeno do 20. 5. 2004. Podle předávacího protokolu ze dne 21. 5. 2004 smluvní strany potvrdily, že dodávka a montáž tepelného čerpadla byla provedena v dostatečné kvalitě a v dohodnutém termínu a že ji považují za splněnou. V ě ze dne 30. 8. 2004 označené jako „dodatek č. 3 ke smlouvě o dílo ze dne 15. 3. 2004“ se žalobce s žalovaným dohodli, že zbývající částka za montáž tepelného čerpadla ve výši 60.000,- Kč bude uhrazena do 31. 12. 2004 a že žalobce do 30. 9. 2004 dodá položkový rozpočet a technický nákres zapojení tepelného čerpadla. Žalobce však zmíněné dokumenty žalovaným ve stanoveném termínu nedodal, a žalovaní mu dosud nezaplatili 60.000,- Kč. Odkazuje na , , a , , ve znění pozdějších předpisů (dále „obč. zák.“), soud prvního stupně uzavřel, že účastníci uzavřeli smlouvu o dílo podle a násl. obč. zák., kterou se žalobce zavázal dodat a namontovat žalovaným tepelné čerpadlo a současně do 30. 9. 2004 dodat příslušnou dokumentaci. Naproti tomu žalovaní převzali závazek zaplatit žalobci cenu díla, přičemž její doplatek ve výši 60.000,- Kč měli uhradit do 31. 12. 2004. Žalobce část svého závazku splnil, neboť žalovaným dodal a namontoval tepelné čerpadlo, jež jim předal 21. 5. 2004. Neprokázal, že žalovaným dodal i požadovanou dokumentaci podle dodatku č. 3 smlouvy. Jelikož v tomto rozsahu nesplnil svůj závazek, nebyl oprávněn domáhat se splnění závazku žalovaných na zaplacení částky 60.000,- Kč, jak plyne ze znění obč. zák. Žalovaní tak nejsou v prodlení se zaplacením zbytku ceny díla ve smyslu obč. zák. a žalobci nevznikl nárok nejen na dlužných 60.000,- Kč, ale ani na smluvní pokutu. Nedůvodným shledal soud prvního stupně zároveň vzájemný návrh žalovaných. To, že žalobce v dohodnutém termínu nedodal položkový rozpočet a technický nákres zapojení tepelného čerpadla, nepovažoval za porušení čl. VII. smlouvy o dílo, neboť pojem „provedení díla“ ve smyslu uvedeného článku smlouvy zahrnuje pouze dodávku a montáž tepelného čerpadla, nikoliv však dodání zmíněné dokumentace. Smluvní pokutou byla zajištěna pouze včasnost dodávky a montáže tepelného čerpadla, kterou však žalobce splnil včas; povinnost dodat položkový rozpočet a technický nákres zapojení nebyla zajištěna smluvní pokutou.

Krajský soud v Brně-pobočka ve Zlíně rozsudkem ze dne 3. března 2010, č. j. -169, změnil rozhodnutí soudu prvního stupně v zamítavém výroku tak, že žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci 106.260,- Kč (výrok I.), potvrdil jej v zamítavém výroku mezi žalobcem a žalovanou J. H. a v části, v níž byla zamítnuta žaloba o povinnosti žalovaného zaplatit smluvní pokutu z částky 60.000,- Kč za dobu od 1. 1. 2005 do 21. 1. 2008 a od 4. 3. 2010 do zaplacení (výrok II.); současně rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (výrok III. a IV). Vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně. Se zřetelem k tomu, že dne 21. 5. 2004 byl předmět díla (dodávka a montáž tepelného čerpadla) předán (dílo bylo ukončeno), nemohla dohoda ze dne 30. 8. 2004 změnit předmět plnění (díla) žalobce, nýbrž je potřeba ji považovat za dohodu o změně splatnosti částky 60.000,- Kč (do 31. 12. 2004) a o vzniku závazku (nové povinnosti) žalobce předat žalovanému do 30. 9. 2004 položkový rozpočet a technický nákres zapojení tepelného čerpadla. Tento nový závazek neměl synallagmatický charakter (předání dokumentace oproti zaplacení 60.000,- Kč) a nebyl zajištěn smluvní pokutou. Ve vztahu k požadavku žalobce na zaplacení smluvní pokuty odvolací soud dodal, že si účastníci nedohodli splatnost smluvní pokuty a tak její splatnost nastala prvního dne poté, kdy byl žalovaný o její zaplacení požádán (tj. po 21. 1. 2008). Zamítl-li odvolací soud žalobu vůči Jindřišce Holíkové, stalo se tak s přihlédnutím k závěrům vyjádřeným v rozsudku velkého senátu obchodního a občanskoprávního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 12. září 2007, sp. zn. , publikovanému pod č. 24/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, podle něhož splnění závazku náležejícího do společného jmění manželů, sjednaného jen jedním z manželů, nemůže věřitel v nalézacím řízení vymoci po druhém z těchto manželů; právo věřitele domáhat se při výkonu rozhodnutí nebo exekuci uspokojení závazku povinného manžela postižením společného jmění manželů tím není dotčeno.

V dovolání, jehož přípustnost žalovaný (dále též „dovolatel“) dovozuje z , uplatňuje dovolací důvody uvedené v a odst. 3 Odvolacímu soudu vytýká nepřezkoumatelnost jeho rozsudku, neboť postrádá odůvodnění, z jakých dílčích částek (a v případě smluvní pokuty za jaké období) sestává částka 106.260,- Kč, kterou má zaplatit žalobci. Není srozuměn se závěrem, že dodatkem č. 3 ze dne 30. 8. 2004 došlo k dohodě o nové výši ceny díla, neboť ta byla dohodnuta již ve smlouvě z 15. 3. 2004, přičemž dodatkem se změnila jen splatnost. Vzhledem k tomu, že žalobce podle předávacího protokolu nepředal požadované dokumenty, dohodli se účastníci smlouvy na jejich předání dodatkem č. 3; nešlo o sjednání nové povinnosti žalovaného. V uvedeném dodatku tedy byly jen upřesněny podmínky dodání výše uvedených dokladů a splatnosti doplatku ve výši 60.000,- Kč. Žalovaný má za to, že jeho povinnost doplatit cenu díla je vzájemně podmíněná povinností žalobce dodat mu položkový rozpočet a technický nákres zapojení tepelného čerpadla, a to tak, že až po dodání těchto listin nastupuje jeho povinnost k finančnímu plnění. S tímto odůvodněním navrhl, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu v dovoláním napadeném výroku a aby věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Dovolání, které je přípustné podle , ve znění účinném do 31. 12. 2012 (čl. II. bod 7. , dále jen „ “), není důvodné.

Nejvyšší soud přezkoumal rozhodnutí odvolacího soudu, vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně toho, jak byly obsahově vymezeny ( ).

Podle lze dovolání podat z důvodu, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

Podle není-li dále stanoveno jinak, soud v odůvodnění rozsudku uvede, čeho se žalobce (navrhovatel) domáhal a z jakých důvodů a jak se ve věci vyjádřil žalovaný (jiný účastník řízení), stručně a jasně vyloží, které skutečnosti má prokázány a které nikoliv, o které důkazy opřel svá skutková zjištění a jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil, proč neprovedl i další důkazy, jaký učinil závěr o skutkovém stavu a jak věc posoudil po právní stránce, přičemž není přípustné ze spisu opisovat skutkové přednesy účastníků a provedené důkazy. Soud dbá o to, aby odůvodnění rozsudku bylo přesvědčivé.

Z citovaného ustanovení vyplývá mimo jiné povinnost soudu (tj. i odvolacího soudu - ) v odůvodnění rozsudku uvést stručný a jasný výklad o tom, které skutečnosti, významné pro rozhodnutí věci, má za prokázané a které nikoliv. U každé jednotlivé prokázané i neprokázané skutečnosti musí (stručně a jasně) uvést, jak k tomuto závěru došel, tedy z jakých důkazů podle jeho názoru závěr vyplývá, jak tyto důkazy ve smyslu až 135 hodnotil, a to zejména tehdy, šlo-li o důkazy protichůdné. Povinnost soudu rozsudek tímto způsobem odůvodnit ( ) je přitom jedním z principů řádného a spravedlivého procesu vyplývajících z článku 36 a násl. d a z článku 1 y, který představuje součást práva na spravedlivý proces. Z odůvodnění musí vyplývat vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry na straně druhé. Rozhodnutí, které nerespektuje zásady uvedené v , je nepřezkoumatelné (pro nesrozumitelnost nebo nedostatek důvodů).

Nelze přisvědčit dovolateli, že napadený rozsudek je nepřezkoumatelný, jelikož odvolací soud své rozhodnutí odůvodnil v souladu s výše uvedenými zásadami a nelze mu v tomto směru vytknout žádné pochybení. I přesto, že odůvodnění dovoláním napadeného rozsudku je kusé, jednoznačně z něj vyplývá, že částka 106.206,- Kč představuje doplatek ceny díla ve výši 60.000,- Kč a kapitalizovanou smluvní pokutu ve výši 46.260,- Kč, tj. ve výši 0,1 % z částky 60.000,- Kč za dobu od 22. 1. 2008 do 3. 3. 2010 (srovnej stranu 6 a 7 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu). Výrokem rozsudku soudu prvního stupně byla (mimo jiné) zcela zamítnuta žaloba o zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % z částky 60.000,- Kč od 1. 1. 2005 do zaplacení, přičemž odvolací soud ve vztahu k této části předmětu řízení potvrdil zamítavý výrok jen za dobu od 1. 1. 2005 do 21. 1. 2008 a dále za dobu od 4. 3. 2010 do zaplacení. Je evidentní, že změnil-li rozsudek soudu prvního stupně o smluvní pokutě, pak šlo pouze o dobu od 22. 1. 2008 do 3. 3. 2010. Při výši smluvní pokuty 0,1 % za každý den prodlení, počtu dní prodlení 771, je výsledkem prostého matematického výpočtu (součin částky 60,- Kč jako denní výše pokuty a počtu dní prodlení) částka 46.260,- Kč. Na základě shora řečeného tudíž není řízení zatíženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a dovolací důvod podle nebyl uplatněn opodstatněně.

Prostřednictvím dovolacího důvodu podle žalovaný výhradou vůči závěru, že dodatkem č. 3 ze dne 30. 8. 2004 došlo mezi ním a žalobcem k dohodě o nové výši ceny díla, odvolacímu soudu vytýká, že jeho rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování.

Podle je-li dovolání přípustné podle a b), popřípadě podle obdobného užití těchto ustanovení ( a 238a), lze dovolání podat také z důvodu, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování.

Dovolací důvod uvedený v se nepojí s každou námitkou účastníka ke zjištěnému skutkovému stavu; pro dovolací řízení jsou významné jen ty námitky, jejichž obsahem je tvrzení, že skutkové zjištění, ze kterého napadené rozhodnutí vychází, nemá v provedeném dokazování v podstatné části oporu, a které jsou způsobilé zpochybnit logiku úsudku soudu o tom, co bylo dokazováním zjištěno, eventuálně ty námitky, z nichž plyne, že soud z logicky bezchybných dílčích úsudků (zjištění) učinil nesprávné (logicky vadné) skutkové závěry.

Za skutkové zjištění, které nemá oporu v provedeném dokazování, je třeba považovat výsledek hodnocení důkazů soudem, který neodpovídá postupu vyplývajícímu z , protože soud vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nebo přednesů účastníků nevyplynuly a ani jinak nevyšly za řízení najevo, protože soud pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány nebo vyšly za řízení najevo, nebo protože v hodnocení důkazů, popřípadě poznatků, které vyplynuly z přednesů účastníků nebo které vyšly najevo jinak, z hlediska závažnosti (důležitosti), zákonnosti, pravdivosti, eventuálně věrohodnosti je logický rozpor, nebo který odporuje ustanovení až Skutkové zjištění nemá oporu v provedeném dokazování v podstatné části tehdy, týká-li se skutečností, které byly významné pro posouzení věci z hlediska hmotného práva (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 4. 1. 2001, sp. zn. , uveřejněný v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, vydávaného nakladatelstvím C. H. Beck, Svazku 1, pod č. C 8).

Nelze-li soudu v tomto směru vytknout žádné pochybení, není možné ani polemizovat s jeho skutkovými závěry (např. namítat, že soud měl uvěřit jinému svědkovi, že některý důkaz není pro skutkové zjištění důležitý, že z provedených důkazů vyplývá jiný závěr apod.).

V daném případě byl pro právní posouzení věci podstatný (určující) skutkový závěr, zda podle smlouvy má žalobce právo na zaplacení částky 60.000,- Kč a zda nastala splatnost tohoto závazku. Nebylo tak rozhodující, zda uvedená částka představuje doplatek či nově dohodnutou (novou) cenu díla. Správnost závěru odvolacího soudu o povaze částky 60.000,- Kč tak nebyla určující pro úvahu o oprávněnosti požadavku žalobce na její zaplacení.

Dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o. s .ř. tudíž nebyl žalovaným uplatněn důvodně a jeho prostřednictvím se mu nepodařilo zpochybnit správnost dovoláním napadeného měnícího výroku rozsudku odvolacího soudu.

Prostřednictvím dovolacího důvodu podle , jímž lze namítat, že rozhodnutí soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, žalovaný prosazuje názor, že žalobce nemá právo na zaplacení doplatku ceny díla ani smluvní pokuty, neboť jeho povinnost k plnění byla vázána na vzájemné plnění žalobce.

Nesprávným právním posouzením je omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav (skutkové zjištění). O mylnou aplikaci se jedná, jestliže soud použil jiný právní předpis, než který měl správně použít, nebo aplikoval sice správný právní předpis, ale nesprávně jej vyložil, popř. jestliže ze skutkových zjištění vyvodil nesprávné právní závěry.

Názoru žalovaného, že jeho povinnost zaplatit žalobci doplatek ceny díla je podmíněna vzájemným plněním žalobce, tj. dodáním položkového rozpočtu a technického nákresu zapojení tepelného čerpadla, nelze přisvědčit.

Podle § 560 obč. zák. mají-li si ze smlouvy plnit účastníci navzájem, může se domáhat splnění závazku jen ten, kdo sám splnil svůj závazek dříve anebo je připraven jej splnit. I ten, kdo je povinen plnit předem, může své plnění odepřít až do té doby, kdy bude poskytnuto nebo zabezpečeno plnění vzájemné, je-li plnění druhého účastníka ohroženo skutečnostmi, které nastaly u druhého účastníka a které mu nebyly známy, když smlouvu uzavřel.

Citované ustanovení je výjimkou ze zásady, že každý je povinen splnit svůj závazek v době stanovené ve smlouvě a vztahuje se na dvoustranné závazky, v nichž mají smluvní strany vzájemná práva a povinnosti; tomu odpovídá jejich postavení, kdy každá z nich je zároveň v postavení dlužníka i věřitele, neboť má vůči druhé straně povinnost něco plnit a naopak má právo jiné plnění požadovat. Za synallagmatické jsou přitom označovány ty dvoustranné závazky, v nichž plnění obou stran je na sebe vzájemně vázáno (povinnost plnit je podmíněna současným protiplněním). Jde tedy nejen o vzájemnost práv a povinností, ale i o vzájemnou podmíněnost plnění (např. z kupní smlouvy je kupující zavázán zaplatit cenu koupeného zboží oproti jeho převzetí a prodávající je zavázán předat mu předmět koupě oproti zaplacení kupní ceny). Ne všechny dvoustranné závazky jsou zároveň synallagmatickými (k tomu srovnej Švestka, J., Jehlička, O., Škárová, M., Spáčil, J. a kol: , Komentář, 10. vydání, Praha, C. H. Beck 2006, str. 994 a n., a rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 16. února 2000, sp. zn. ).

Jestliže závazek každého z účastníků smlouvy byl dohodnut k jinému časovému okamžiku (žalobce měl dodat položkový rozpočet a technický nákres zapojení tepelného čerpadle do 30. 9. 2004 a žalovaný zaplatit částku 60.000,- Kč do 31. 12. 2004), nejedná se o synallagmatický závazek ve smyslu ustanovení § 560 obč. zák.; vzájemná podmíněnost plnění nevyplývá ani z obsahu smlouvy ani ze zákona (§ 631, § 634 odst. 2 obč. zák.). V úvahu nepřichází aplikace věty druhé téhož ustanovení, neboť žalovaný je povinen plnit až následně a nikoliv předem. Nelze proto než dospět k závěru, že povinnost žalovaného k finančnímu plnění není podmíněna vzájemným plněním žalobce (nemá synallagmatický charakter), a tedy nelze žalobci upřít nárok na doplatek ceny díla (a se zřetelem k prodlení s jeho úhradou) ani na smluvní pokutu za dobu od 22. 1. 2008 do 3. 3. 2010.

Dovolací důvod podle nebyl tedy užit opodstatněně a ani jeho prostřednictvím se žalovanému nepodařilo zpochybnit správnost napadeného rozsudku; Nejvyšší soud proto jeho dovolání podle části věty před středníkem zamítl.

Žalovaný sice v dovolání uvádí, že napadá rozsudek odvolacího soudu i ve výroku o nákladech řízení, avšak podle obsahu dovolání ( ) žádné konkrétní námitky proti tomuto výroku neuplatnil. I kdyby dovolání proti nákladovému výroku směřovalo, nebylo by přípustné (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 4/2003).

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto za situace, kdy žalobci v této fázi řízení podle obsahu spisu nevznikly žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měl proti žalovanému právo ( věta první, , a ).

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně 31. ledna 2013

JUDr. Václav Duda, v. r.

předseda senátu