Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

11 Tcu 242/2012

11 Tcu 242/2012-9

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Obvodového soudu Norimberk, Spolková republika Německo, ze dne 6. 12. 2010, sp. zn. 44 Ls 302 Js 15876/10 MC,

P. S.,

ohledně jehož osoby rozsudek nabyl právní moci dne 17. 12. 2010, a rozsudkem Obvodového soudu v Norimberku, Spolková republika Německo, ze dne 6. 12. 2010, sp. zn. 44 Ls 302 Js 15876/10 MC, ve spojení s rozsudkem Trestní komory Zemského soudu Norimberk- Fürth, ze dne 25. 5. 2011, sp. zn. 4 Ns 302 Js 15876/10,

J. S.,

ohledně jehož osoby rozsudek nabyl právní moci dne 2. 6. 2011, byli uznáni vinnými trestným činem krádeže v osmi případech, vždy s poškozením věci a pokusu krádeže ve dvou případech vždy s poškozením věci, podle německého trestního zákona a odsouzeni každý k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) let a 6 (šesti) měsíců.

Podle skutkových zjištění Obvodového soudu v Norimberku se P. S. a J. S. dopustili trestné činnosti skutky pod body 1) – 8) rozsudku

v podstatě tím,

že v době od 4. 6. 2010 do 17. 6. 2010 na základě společného rozhodnutí, v garážích u norimberského letiště, F., N. a v 7 km vzdálené ulici U. N., z uzamčených motorových vozidel odcizili navigační přístroje, autorádia a mobilní telefony v hodnotě 2.550,- Eur, v úmyslu si tyto neoprávněně ponechat pro sebe. Přitom otevřeli vhodnými nástroji zámky uzavřených motorových vozidel nebo rozbili okna vozidel, a vloupáním do automobilů tak na těchto způsobili škodu ve výši 7.062,- Euro. Dále skutky pod body 9 – 10) rozsudku se společně pokusili otevřít dvě další uzavřená vozidla k tomu se hodícími nástroji, aby z nich odcizili to, co by stálo za ukradení a ponechali si pro sebe, což se jim nepodařilo. Tím, že vhodnými nástroji působili na zámky vozidel a pokusili se dveře vypáčit, vznikla na těchto škoda ve výši 1719,- Euro.

Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci návrh Nejvyššímu soudu České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) na rozhodnutí podle , o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “).

Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona.

Především je třeba uvést, že podle § 4a odst. 3 zákona může Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodnout, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.

Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisu vyplývá, že odsouzení P. S. a J. S. jsou občany České republiky, byli odsouzeni cizozemským soudem a odsouzení se týká skutků, které vykazují znaky trestných činů i podle příslušných právních předpisů České republiky (pokračující trestný čin krádeže podle § 205 tr. zákoníku zčásti dokonaný, zčásti ve stadiu pokusu podle § 21 tr. zákoníku a trestný čin poškození cizí věci podle § 228 tr. zákoníku, spáchané ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4a odst. 3 zákona.

V posuzované věci jsou ovšem dány i podmínky materiální povahy. Odsouzení P. S. a J. S. se dopustili majetkové trestné činnosti, kterou způsobili vyšší škodu na cizím majetku, jednak se o tuto pokusili. Společenská škodlivost jejich trestné činnosti je zvyšována i tím, že se této trestné činnosti dopustili více protiprávními útoky, jakož i způsobem jejich provedení. Pokud jde o druh uloženého trestu, ze spisového materiálu vyplynulo, že odsouzeným byly již uloženy citelné tresty odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že jsou splněny všechny podmínky pro to, aby se na výše uvedené odsouzení P. S. a J. S. hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.

Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 12. února 2013

Předseda senátu:

JUDr. Antonín Draštík