Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 2945/2012-128

NEJVYŠŠÍ SOUDČESKÉ REPUBLIKY -128

U S N E S E N Í

J. G.

České republice – Ministerstvu spravedlnosti

se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16,

o zaplacení částky 565.700,- Kč

, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. 1. 2012, č. j. -115, takto:

I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í:

Žalobce se po žalované domáhal zaplacení částky 565.700,- Kč coby majetkové újmy, která mu měla být způsobena nesprávným úředním postupem příslušníků Policie České republiky (dále jen „policie“) a státního zastupitelství. Nesprávný úřední postup spočíval dle tvrzení žalobce v tom, že ve dnech 10. 1. 2006, 24. 11. 2006 a 21. 12. 2007, kdy byl zadržen příslušníky policie, mu byly odebrány jeho osobní věci, aniž byl policisty proveden jejich soupis. Po propuštění žalobce mu nebyly policisty vráceny částky 200.200,- Kč, 8.000,- Kč, resp. 1.500,- Kč. Dne 31. 1. 2006 pak byl žalobce bezdůvodně převezen na oddělení detoxikace a psychiatrie Masarykovy nemocnice v Ústí nad Labem, přičemž v inkriminované době se mu z nemovitosti, kterou užíval, ztratila finanční hotovost ve výši 356.000,- Kč. Žalobce podal trestní oznámení na příslušné policisty, avšak státní zastupitelství je zamítlo.

Obvodní soud pro Prahu 2 rozsudkem ze dne 15. 4. 2011, č. j. -91, žalobu zamítl (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.). Soud prvního stupně provedl důkaz spisem Okresního soudu v Ústí nad Labem sp. zn. , úředním záznamem sepsaným Policií ČR, Obvodním oddělením Libouchec, dne 16. 1. 2006, protokolem o zadržení osoby podezřelé, úředním záznamem o zajištění osoby, sepsanými týmž oddělením policie, a dalšími listinami, přičemž dovodil, že z provedených důkazů nevyplynulo, že by žalobci byly příslušné částky příslušníky policie odebrány. Toto tvrzení žalobce tak nebylo prokázáno. Navíc odebrání částky 200.200,- Kč začal žalobce tvrdit teprve pět dní po zadržení, takže soud toto tvrzení považoval za nevěrohodné. Pokud jde o částku, která měla být odcizena ze žalobcem užívané nemovitosti, nebyla by taková škoda v příčinné souvislosti s jednáním policistů a žalobce navíc ani neprokázal, že by jím požadovaná částka byla skutečně odcizena. Škoda ve smyslu , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů, tak nevznikla, resp. nebyla prokázána příčinná souvislost mezi případnou škodou a tvrzeným nesprávným úředním postupem.

K odvolání žalobce Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 17. 1. 2012, č. j. -115, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II.). Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými i právními závěry, jež učinil soud prvního stupně, a plně na ně odkázal. Městský soud připomněl tři základní předpoklady vzniku odpovědnosti státu za škodu ve smyslu , a sice (v daném případě) nesprávný úřední postup, vznik škody a existenci příčinné souvislosti mezi nimi, přičemž všechny tyto podmínky musejí být dány kumulativně. Důkazní břemeno leží v tomto ohledu na poškozeném. Žalobce neprokázal vznik škody, neboť přes procesní poučení dle ust. , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“), nepředložil soudu důkazy, jež by byly způsobilé prokázat, že v době zadržení měl předmětné finanční prostředky u sebe. I kdyby pak byla v době jeho zadržení z jím užívané nemovitosti odcizena částka 356.000,- Kč, nebyla by tato skutečnost v příčinné souvislosti s tvrzeným nesprávným úředním postupem.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost spatřuje v otázce zásadního právního významu, důvodnost pak v postižení řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, stejně jako v nesprávném právním posouzení věci. Dovolatel zrekapituloval skutkový i právní stav věci. Zdůraznil, že ihned po propuštění ze zadržení výslovně do protokolu napsal a podepsal, že mu chybí částka 200.200,- Kč. Dokazování již před soudem prvního stupně nebylo provedeno řádně, neboť nebyly zajištěny veškeré jím navrhované důkazy, především protokoly o zadržení v originálních vyhotoveních. Dále se dovolatel domnívá, že jeho výpověď před soudy obou stupňů nebyla řádně zaznamenána. Žalobce je přesvědčen, že vznik majetkové újmy prokázal a že zde je dána příčinná souvislost mezi touto újmou a tvrzeným nesprávným úředním postupem. Dovolatel konečně navrhnul, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení, resp. aby zrušil rozsudky soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalovaná se k dovolání nevyjádřila.

Nejvyšší soud jakožto soud dovolací (ust. ) zjistil, že dovolání bylo podáno řádně a včas (ust. ) osobou k tomu oprávněnou a zastoupenou advokátkou (ust. ). Žalobce dovozuje přípustnost dovolání z ust. a dovolací důvody, které by Nejvyšší soud přezkoumal v případě, že by dovolání shledal přípustným, spatřuje v ust. , b)

Dovolání však přípustné není.

Jelikož rozsudkem odvolacího soudu byl rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé potvrzen a nejde ani o případ skryté diformity rozhodnutí ve smyslu ust. (již proto, že soudem prvního stupně nebyl vydán rozsudek, který by byl odvolacím soudem zrušen), může být dovolání přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v ust. , tedy má-li rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu ust. zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle ust. a se nepřihlíží (ust. ).

O takový případ se zde však nejedná.

Závěr o neprokázání vzniku škody nepostavil soud prvního stupně (a rovněž odvolací soud) toliko na konstatování nevěrohodnosti tvrzení žalobce, podle nějž mu policisté odebrali a nevrátili částku 200.200,- Kč. Uvedené tvrzení žalobce nebylo v řízení nikterak prokázáno, stejně jako jeho tvrzení týkající se odebrání a nevrácení ostatních částek a odcizení částky 356.000,- Kč (ze zmíněné nemovitosti), v jejichž rozsahu žalobce spatřuje vzniklou škodu. I kdyby tak dovolatel ihned po propuštění ze zadržení výslovně do protokolu uvedl, že mu chybí částka 200.200,- Kč, což samo o sobě uvedené tvrzení prokázat nemůže, soudy nižších stupňů na základě celého souhrnu provedených důkazů takový závěr neučinily, a tím méně jej může učinit soud dovolací. Odvolací soud přitom v napadeném rozhodnutí přiléhavě vyložil, z jakého důvodu se částí námitek žalobce týkající se existence nesprávného úředního postupu nebude blíže zabývat. Namítá-li dovolatel, že soudy neprovedly jím navrhované důkazy, uplatňuje tím navíc dovolací důvod ve smyslu ust. , který je zásadně při absenci relevantní procesní otázky zásadního právního významu z dovolacího přezkumu za shora popsané situace vyloučen (viz ust. ). Totéž platí ohledně tvrzení dovolatele o nedostatečné protokolaci před soudy nižších stupňů. Žalobce tak dovolacímu soudu nepředložil žádné argumenty, které by mohly zvrátit závěry odvolacího soudu o neprokázání vzniku škody a neexistenci příčinné souvislosti coby nezbytných podmínek odpovědnosti za škodu dle příslušných ustanovení

Z výše uvedeného vyplývá, že napadenému rozsudku nelze přiznat zásadní právní význam a dovolání přípustnost ve smyslu ust. , Nejvyšší soud proto dovolání podle ust. , věty první, a jako nepřípustné odmítl.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. , věty první, , , části věty první před středníkem, a , neboť žalobce s ohledem na výsledek řízení nemá na náhradu svých nákladů právo a žalované žádné účelně vynaložené náklady nevznikly.

Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 13. února 2013

JUDr. Jan E l i á š, Ph.D., v. r.

předseda senátu